Vorga - Cesta mezi břehy

Kvalitní dokument, bohužel oslabený dvěma minusy... 1) Naturalistické záběry porcování a pojídání syrového masa jsou jistě na místě, protože k životu kočovníků patří - proč ale v takovém rozsahu a podobě? Co má sdělit minuta a půl sledování monotónně se opakující činnosti pastevce, který se s odřezky masa rochní ve zvířecí krvi a pak si spokojeně pomlaskává? A v tom všem se podobně rochní i kamera, v jejímž okouzlení - nemůžu si pomoct - cítím až cosi patologického. V takových okamžicích se z filmu stává skoro až instruktážně-výukový dokument pro řeznické učně před nástupem na praxi do masokombinátu... 2) Práce s češtinou v překladových podtitulcích postrádá jakýkoli řád, což platí hlavně pro interpunkci, kde se každou chvíli objevují nevídané novotvary. A protože podtitulky jsou integrální součástí originální podoby filmu, myslím, že by nebylo poctivé tento nedostatek přehlížet s falešně velkorysým odůvodněním, že jsou to „jen“ podtitulky, a tudíž je to jedno... Etnografická hodnota dokumentu je samozřejmě vysoká, ale myslím, že to nebylo jeho jedinou ambicí. Škoda. (06.03.2012)

Nadmíru zajímavý dokument o kočovném národě Něnců, byl pro mě přínosný již z toho důvodu, že jsem o podobné komunitě nikdy dříve neslyšel. Sever Ruska, tundra - syrová krajina, kde lidé jedí výhradně syrové maso (některé záběry nejsou pro slabší nátury) a kde jakoby se zastavil čas. O navození tohoto dojmu a dojmu čehosi magického, „přesahového“, Bričkovský očividně usiluje zařazením přemíry bezobsažných, lyrických záběrů krajiny. Nejsou mlčenlivé, hraje k nim hudba, pěkná hudba, ale informační hodnotu mluveného projevu nahradit nemohou. Asi jsem nedokázal najít tu správnou cestu, ukrytou v tomto dokumentu a vedoucí k miniaturizované nirváně. Za poučnost, krapet rozšířené obzory a pěknou panoramatickou kameru dávám slabší čtyři. 75% (12.10.2007)

Dokumentárna pocitová esej: svedectvo o postupnom zániku kočovného spôsobu života jedného národa. Nenci obývajú tundrové teritóriá v oblasti od polostrova Kola po rieku Jenisej. Zvyšky nezdecimované komunizmom sa dodnes presúvajú po polozamrznutej pôde, pasúc sobie stáda. Životný priestor im zmenšujú ropní konspektori objavujúci nové perspektívne ložiská, no i rastúci nezáujem mladých o pokračovanie v náročnom presúvaní sa z miesta na miesto. Režisér mal sen dostať sa medzi kočovníkov a jeho splnenie rozhodne nebolo ľahké. Celá oblasť je strážená vojskom, povolenie na vstup je neisté a čaká sa naň dlho. Napokon sa čakanie vyplatilo. Sprievodné slovo so vstupom do tundry postupne zanikalo v neutíchajúcom štipľavom vetre, niekedy ho skvele zastúpila nevtieravá hudba Vladimíra Franza. Úplná idylka to ale nebola. Romantika sna bola narušená. Tradície temer zmizli, ručne šité odevy nahradili maskáče, rifle, pribudla apatická odovzdanosť, v ktorej nikomu príliš nevadí, že pôvodné nenecky spievané piesne ovládli častušky vrtuľníkom dovezených ruských speváčok. Zostali nehostinné chladné roviny pretkané jazerami, pastierska drina vykúpená pochutnaním si na surovom sobom mäse a občasné zápolenia v zručnostiach, ako je napr. preskakovanie saní. Obrazy zvláštnej krajiny pôsobili miestami veľmi jednotvárne, nebolo ich čím obohatiť, pretože duch dávnej kultúry, ako hovorí starec vo filme, asi naozaj zmizol. (10.10.2007)

Zajímavý dokument o jedné právě zanikající kultuře. U Něnců by se málokdo z nás stavil na jídlo a sotva by tam někdo přežil zimu, ale aspoň takhle zprostředkovaně to za vidění stojí. (11.10.2007)

42nd KVIFF 2007 - DOCUMENTARY FILMS - OUT OF COMPETITION - Dokumentární filmy - Mimo soutěž (12.08.2009)