Smrť čaká všade

Tvrdému chlapskému srdci rozumí Kathryn Bigelow lépe, než půlka akčních režisérů hollywoodské první ligy. Film o partě pyrotechniků, kteří se zapíchnuti v srdci Iráku denně potýkají s problémem ‚červený nebo modrý?‘, snad ani nešlo natočit jinak, než jako napínavý thriller s dusnou atmosférou rozpálených ulic a pouštních dálav. Snad první filmový příspěvek k tématu, který nemoralizuje nad dobrou/špatnou stránkou válečného konfliktu a nesnaží se o pochopení duše islámských bojovníků, ale dává nahlédnout do života těch, jimž zbyl v životě jen cynismus a víra v to, že každý správný postup zneškodnění je ten, u kterého nezařvete. Scény vytažení bomb ze země, hledání detonátoru v autě, či záchrana sebevražedného atentátníka, se hlásí o absolutorium, neboť při nich tuhne krev v žilách. Režisérce ale nakonec podkopává nohy scénárista s tužšími dialogy a lacinou eskapádou s malým Beckhamem. Jinak zatraceně gut! 4 a ½. (04.02.2009)

Jo tyhle moderní válečné filmy mi velmi sedí. Ať už se jedná o American Snipera či Lone Survivora i Hurt Locker má leccos do sebe a přináší něco nového k žánru. Pyrotechnici vs teroristi, slow motion, znepokojení a obavy ve vzduchu, vynikající Jeremy Renner, škoda, že Guy Pearce má víceméně pouze cameo. Bavil jsem se skvěle. 80% (11.07.2015)

Je The Hurt Locker kurewský nátěr, nebo kurewský nářez? Napřed si prosvištíme některá slovíčka. Kurewský nářez – válečná podívaná, kde se mezi sebou řežou lidská těla. Kurewský nátěr – válečná podívaná, kde se o sebe třou lidská těla. Z toho vyvěrá jediné. The Hurt Locker je kurewský nátěr. Nikoliv kurewský nářez. ____ Zatímco Star Trek (2009) využíval genius loci Star Treku a vyprávění Hvězdných válek, The Hurt Locker využívá genius loci Království (2007) a vyprávění Tobruku (2008), což jde ruku v ruce s dvojím: A, Mísí se tu euforická filmová fotogenie s dokumentaristickou úctou k srdci věcí samých. B, Nejde tu o vyklenutí příběhu, nýbrž o vyklenutí vztahů mezi vojáky, čemuž odpovídá seriálová technika vyprávění a segmentace příběhu do kratších epizod, zakončených zpravidla odstraněním bomby – ovšem film se obejde bez cliffhangerů, které by zanechávaly hrdiny v nejnapínavějších momentech a tím udrželi diváky u příběhu. O to tu nejde, podstatné je, jak se v průběhu filmu promění celá ta síť vztahů a hierarchie mezi vojáky, ne to, kdo a jak z nich zařve, tím by se síť vztahů pouze přeskupila, ale nezanikla – makromanagement příběhu a mikromanagement postav se ve filmu prohodil. ____ Utrpitelský pohled Jeremy Rennera, opsaný z tváře liverpoolského Gerrarda, není na místě, protože americká technologie pouze zmírňuje utrpení, které sama způsobila. (25.07.2009)

(1001) Ta nervózní kamera mě silně znervózňovala. Jinak asi nejsem nejlepší druh diváka pro takový film, protože za á, jich podobných nemám mnoho nasledovaných (a kolik jich vůbec kvalitních vzniká?) a za bé, můžu leda posoudit, jak režisérka zachází s filmovými postupy, ale nemám dostatek znalostí (dost velký přehled, vyhraněný názor) na to, abych dokázala rozklíčovat, jakým způsobem zachází s realitou, informacemi, (pravdou?). Protože z tohohle hlediska mám dojem, že její cenová senoseč byla zapříčiněna tím, že jde více méně o produkt, který se trefil do momentální poptávky. Trošku ve stylu toho, co ve svém komentáři praví uživatel verbal: (Parafrázuji:) Kdyby v roce 2009 Američané válčili s Německem, tak Oscara dostane Quentin Tarantino za Hanebný pancharty. Tolik jen poznámka k politice Akademie. Musím nicméně říct, že jsem si vcelku užívala, jak si nikdo nevšímá "příběhu" a že jde více méně o kresbu. Na druhou stranu si ale nemyslím, že by se tady podařilo dosáhnout takové míry univerzálnosti, za jakou člověk obdivuje Četu, Apokalypsu nebo Olověnou vestu (protože takovými přirovnáním se to všudemožně hýří). Pokud se jim Smrt vyrovná, posoudím to až s větším odstupem, ale osobně si spíš myslím, že s dalším během času na tenhle film spíš zapomenu, než že by se mi některé jeho obrazy měly vracet. Řekla bych, že "na vině" je určitě práce se zvukem a hudebním doprovodem, protože já jsem ten typ, který dává přednost výrazné manipulaci místo nenápadného dokreslování. Od Marca Beltramiho se mi hodně líbila hudba k Vlaku do Yumy, ale od té doby to s ním šlo celkem do kytek. Hudba u scény prohledávání "prázdné budovy" mě možná udržela v napětí, ale žádný moment mě nezabil do sedačky a nedal mi najevo, že sleduji něco zásadního. Noční inferno obrazově působivé, ale zvuk nevyužitý naplno a tím pádem pro mě ta scéna opět spíš vyšuměla do prázdna. Možná je to taky tím, že se mu v ten moment kamera nepodívá do očí, které to všechno vidí. Možná je to taky tím, že scény nedostanou potřebný čas, aby se mohly proměnit v něco víc. Nevěřila bych, že si někdy budu stěžovat u filmu, který mě úplně nenadchnul, že je moc krátký, zvlášť když má dvě hodiny, ale je to tak: V některých případech to má dobrý důvod, proč jsou všechny ty "zásadní eposy" tříhodinové. A ten konec je obzvlášť taková zkratka na ránu. Doufám, že to byla nějaká znouzectnost a ne záměr. (06.11.2014)

Musím nesúhlasiť s tým že toto je film roku , nevravím že nieje dobrý ale byť v armáde a byť v smrteľnom ohrození pri detonácií bomby, aj keď dej bol celkom solídny, nieje film na FILM roka. Proste film roka mal jednoznačne dostať Avatar.......................Soundtrack Marco Beltrami a Buck Sanders: 1. The Hurt Locker ,2. Goodnight Bastard ,3. The Long Walk ,4. Hostile ,5. B Company ,6. Man In The Green Bomb Suit ,7. There Will Be Bombs ,8. Body Bomb ,9. Bleeding Deacon ,10. Oil Tanker Aftermath ,11. A Guest In My House ,12. The Way I Am , (11.01.2011)