Invictus

Eastwood je opravdu pan režisér. Dokonale se mu podařilo zobrazit podvědomou provázanost sportu s politikou a národním uvědoměním. Všichni jednohlasně prohlašujeme, jak politika do sportu nepatří. Ale stačí, když na mistrovství světa vyjedou na led naši hokejisté, a cítíme to úplně jinak. A kdo si pamatuje zápasy se sovětskou sbornou, musí chápat, že Eastwood ví přesně, o čem tenhle film natočil. (12.08.2010)

Rugby vyloženě neholduji, ale v rámci právě běžícího MS ve fotbalu se jednalo o více než zdravé proložení potetovaných hereček z Brazílie tvrdými chlapy ze zaostalých zemí. Snímek byl dle očekávání naprosto klasicky eastwoodovský. Nelson Mandela byla postavička rozhodně zajímavá. Obsazení Morganem Freemanem byl naprosto úžasný tah, protože žádný jiný negr ze sebe nedokáže sypat budovatelská moudra s takovou kadencí. Úplně mě za srdíčko nechytila zhruba první polovina snímku, která je těžce politická. Jakmile se ovšem do děje v plné své síle vložilo rugby, tak už se na snímek dalo skvěle koukat. Zvlášť ocenit musím skvěle vybranou hudbu Eastwoodova synátora a i přiměřený příval emocí. Krásná ukázka toho, jakou moc jsme jako lidstvo dali sportu. To, že dokáže spojovat rozdělené národy jaksi úplně přesahuje hranice sportu. (07.07.2018)

O ragby se zajímám asi stejně jako o JAR, sportovní dramata nepatří mezi můj šálek čaje a přesto mě Clint dokázal strhnout. Dokonce ve mě vyvolal vzpomínky na jiný rok a jiný sport. Morgan Freeman vynikající (kéž by všichni prezidenti vyzařovali takový klid a jistotu), Matt Damon nabouchaný jako snad ještě nikdy. Opravdu povedené. (02.10.2010)

Ohromný film, který lze bez jakýchkoliv rozpaků označit za bezchybný. Eastwoodova staroškolská režie (ragby natočil úplně jinak než jak Oliver Stone ve Vítězích a poražených pojal americký fotbal, ale dechberoucí je naprosto stejně), perfektní Freeman, Damon (říkejte si, co chcete) i ostatní, jemný a pro režiséra typický humor (obstarává ho Mandelova černobílá ochranka), a s přibližujícím se koncem více a více dokonalých momentek (Pienaar v Mandelově cele, letadlo, hrající si bodyguardi, sledování nebo poslouchání přenosu zápasu, kde a s kým se dá...), které dohromady tvoří skvělé poselství o odpuštění, míru, přátelství... A dalších věcech. Pět. (21.10.2011)

"I have a very large family... 42 million", aneb velký muž, velké řeči, velké poselství a nepochybně i velký penis... Morgan Freeman se svým pompézním herectvím ztvárňuje Mandelu jako vznešeného, moudrého, ale i na posledního černouška myslícího vůdce, který se rozhodl pozvednout a motivačně sjednotit národ skrz rugby. Politická rovina se tak v naprosto přirozeném přechodu (jako vždy u Eastwooda) protkává se sportovní, přičemž film v obou oblastech bohužel zůstává povrchní. Eastwood opět bere děj jako prostředek pro emocionální působení na diváka, což je zde sice podpořeno přímým prožíváním hlavní, navíc skutečně respektuhodné, postavy, ale ani tak se nezvládá patřičně zarýt pod kůži... Úděl nejvyšší (hra jako boj za celý národ) tentokrát zůstal ve stínu skromných lidských příběhů řady jiných sportovních filmů. 6/10 (24.12.2009)