Seraphine

Nutno si připomenout, že malířství začínalo jako záležitost magická a náboženská, uměním v nynějším slova smyslu se stalo až s počátkem renesance, kdy začal být jmenován i tvůrce (samozřejmě tomu tak bylo i v epoše antiky, ale ta upadla v zapomnění). V případě Seraphinině však malířství zůstalo magickým a náboženským stále, ona sama své osobnosti důležitost nepřipisuje, důležité je dílo, k jehož tvorbě ji vyzvali andělé. Jistě takových tvůrců bylo v minulosti více, ale teprve v době Freudově a Jungově je jim věnována pozornost. Yolande Moreau svou hrdinku zahrála skvěle a dojemně. (14.03.2015)

chudák Seraphine, skoro to vypadá že nemá, čím by běžného diváka zaujala. Není mladá ani krásná, nesžírají ji vnitřní běsové ani vášnivá láska, nepodlehne ani náklonnosti k drogám, ani ji nepřeválcuje sláva a uznání velkého světa, tak jak jsme zvyklí z životopisných filmů slavných osobností. Tady sledujeme úplně jiný příběh - starou, nevzdělanou a velmi chudou ženu, která celý život slouží jiným, o kterou se nikdo nezajímá a která přes to všechno má svůj bohatý vnitřní svět. Stačí se jen dívat a poslouchat. (28.06.2011)

Francouzskou malířku Séraphine de Senlis jsem vůbec neznala, než jsem zhlédla tento film pojednávající o jejím nelehkém životě a tvorbě. Jde o velmi dobře zpracovaný životopisný snímek, který však někoho může odrazovat svým pomalým tempem a více než dvouhodinovou stopáží. Séraphine byla prostá žena, která nedostala do vínku mnoho půvabu ani rozumu, nicméně měla krásnou duši, jež dokázala otisknout do svých fantaskních obrazů, z nichž doslova sálá okouzlení přírodou. A já zůstávám v němém úžasu nejen nad jejím naivním uměním, ale i nad hereckým koncertem Yolande Moreau v titulní roli. (75%) (10.03.2022)

Viděla jsem na TV5 předávání Césarů, kde si pro ně přišli za tento film tuším 8x, takže jsem byla samozřejmě zvědavá, jestli oprávněně. A myslím, že ano. Film je velmi zvláštní nejen svou "hrdinkou", která opravdu není moc sympatická a je celá taková divná (výtečně zahraná), ale hlavně poetickou kamerou a pomalým až letargickým tempem vyprávění. Tak jako ocením, když někdo udělá v divadle Figarovu svatbu v dobových kostýmech s brokátem a fižím a ne v maskáčích a se samopaly, jak to teď dělá každý, tak jsem nadšená, když v dnešní módě střihačských orgií, záběrů nevímodkud a jejich přesného odsekávání uvidím zpomalený film a vím, že ta pomalost má smysl. Úplně cítíte tu únavu utahané posluhovačky, posedlé malířky, jakousi letargii, já nevím, jak to napsat. Pro mě opravdu zážitek a nádherný film. (13.01.2012)

NA konci lehké spoilery : : Ze začátku se zdálo, že to bude průměrný biografický film. Postupně se mi tento názor vytrácel z hlavy až zmizel docela. Sice jsem neviděl Zmizení Eleanor R.:Oni (původně, co vím, měl být jen 1 film), ale nějak takhle si myslím, že fungují nebo měly fungovat dvojice oddělených příběhů v jednom (podle hodnocení vypadá, že Rigby:oni tak nefunguje). Další věc, co se mi líbila je roztáhnutí biografie do více časových kapitol a přesněji se mi zamlouval rozdíl před a po I.sv. válce. V části „po“ je jasně vidět, že je už 20. stol., naproti tomu „před“ by se mohlo stát klidně na začátku 19. stol (nebo i dřív). Uklízečka/malířka Sérafin je taková prostoduchá, a tím originální, žádná taková se v amerických filmech vyskytuje jen stěží. Ve druhé polovině začaly překvapení (dobré pro diváka, špatné pro postavu). Největší překvapení přinesl konec, tam se mi rozhodně nelíbil, kvůli dopadu na ní, ale ke způsobu uzavření uplynulého děje (řemeslně nadprůměrně zvládnut) nemám k němu co vytknout (Vzpomenul jsem si na konec francouzského literárního díla vyskytujícího se v povinné četbě začínající na Z, napsané spisovatelem taktéž na Z, na 4 písmena).To co jsem napsal je napůl nespravedlivé, neboť je to ( nebo mělo by to být) podle skutečného života. (05.01.2016)