Bojovník: Brat proti bratovi

Po první půli, kde se postupně odkrývá charakter a motivace jednotlivých postav je natolik zručně zfilmováno, že se mě postavy vryly pod kůži a tím si mě režisér přímo přikoval k sedadlu a přilepil oči na obrazovku. Druhá „zápasnická“ polovina má spád a pečlivě buduje napětí až do infarktově strhujícího finále, kde závěrečný emotivní song hřeje na srdci i několik dní po zhlédnutí… „It's ok Tommy... It's ok... I love you...“ (12.12.2011)

Zrádně povědomá dějová šablona, chlapský pot v každé minutě a problémy, které vám navždy zůstanou koukat z očí. Warrior je na první pohled jakýmsi scénáristickým kalkulem. Bere si z různých dějových premis slavných boxerských dramat a všechno balí do témat, na která slyší diváci i kritici. Protne se tu Irák, hrdinství, trauma, střední škola, dluhy, alkoholismus a v centru všeho zůstávají ty nejpevnější rodinné hodnoty obalené kolem trpkých vzpomínek. Jenže ono to funguje a to tak, že dokonale. Gavin O'Connor se z Hokejového zázraku poučil, že některé emoce fungují lépe naznačené a beze slov a s každou další scénou, která zabředává do rozbitých rodinných vztahů, stupňuje atmosféru neutuchajícího fandění a touhy po usmíření. A v neposlední řadě má v první linii Toma Hardyho, který svou nosorožčí silou rozbije všechny pochyby. Těžko říct, čím to je, že chlapi tak snadno podlehnou ve chvíli, kdy se ozve charakteristický zvuk rány dopadající na osvalené tělo, ale ten adrenalin, který ve mně během každé výraznější bitky vystoupal, by mohl pohánět nějakou oblastní elektrárnu. Když při finálním songu vybublají i ty nejskrytější vzpomínky a city s nimi spojené, není už proti síle tohoto vyprávění obrany. (09.12.2011)

aneb jak je někdy v obyčejnosti a jednoduchosti strhující síla. Závěrečný duel nezapomenutelný. Tom Hardy je ďábel a pěkně to Batmanovi natře, Nick Nolte hraje jako o život a je jedním slovem úžasný a učitele neznám, ale svou postavu odehrál přesně tak, jak měl. Kdo by to řekl, že se Óda na radost bude hodit tak hodně k nástupu do zápasu. Skvělá úprava (22.12.2011)

Ode dneška trénuju zásadně za zvuků Beethovenovy Ódy na radost. A víte, že ve Státech existuje nový druh trestu smrti?? Nazývá se Oktogon a spočívá v tom, že Vás vhodí do zápasnické klece spolu s Tomem Hardym... Asi bych měl poděkovat za to, že jsem 67% melancholik, přívalové emoční vlny se tak dají vnímat intenzivněji a že jich tady byl rozbouřený oceán. Herecké výkony, které zde byly k vidění, se sejdou možná jednou dvakrát do roka, souboje v kleci působí dobře, pořád jsou sice ještě kousek jinde než skutečnost, ale už to není alespoň tak okatě nahrané jako před dvaceti lety v Rockym. Dost řečí, nemá smysl říkat víc, důležitější je stejně to, co zůstane v každém po skončení filmu, takže si to všichni užijte, protože něco podobného se asi nebude opakovat dost dlouho. Pětihvězdičkové dvouhodinové vytržení z reality. (04.12.2011)

Úžasný, naprosto grandiozně emocionálně vygradovaný drama na pozadí bojových sportů. Po první hodině jsem dost nechápal vysoké hodnocení zde na csfd, protože ta první hodina je opravdu slabota a jen jakási chabá vykrádačka špičkového Fightera (2010). Jenže tam byly vztahy postav a postavy úžasně zahraný, tady je to fakt nic moc. No jo, jenže pak se to začalo tak nějak slušně vybarvovat a po 90 minutách začaly souboje. A to samotný už byla kapitola sama pro sebe ... Fakt super, perfektní techniky, extrémní napětí, hodně obstojná kamera, syrovost atd. Vyřazovací souboje v kleci o jednom vítězi, který obdrží obří finanční cenu. Dva bratry, bývalé zápasníky svede osud do tohoto jednoho turnaje. Oba mají obrovskou motivaci vyhrát, těžko říct, čí motivace by se dala pojmout jako důležitější ... Proti nim partička goril a hlavně jejich vzájemné nepřátelství z mládí. Ono ale nejde o klasické nepřátelství známé ze stovek "martial arts mlátiček" od 70. let, je to velmi složitý vztah. A zde na pozadí soubojů, obrovské barevné šou a vzrůstající obliby jednotlivých postav u diváků jako v koloseu se začne odehrávat vyhrocení bolestivých a hlubokých rodinných vztahů ... A teď už nebudu prozrazovat, jen musím napsat, že ve finále filmu jsem řval jak malý děcko a byl úplně rozsekanej obrovským přívalem emocí a furt brečel ... Přesně jako jeden z bratrů, učitel fyziky, stejně tak film si nechává ty nejsilnější trumfy do finále ... Dlouhá stopáž nevadí. Opravdu špička a pecka ve svém subžánru, tohle jo ... !!!! (04.12.2011)