James Bond: Skyfall

Ony po něm touží, oni chtějí být jako on. A po skončení kina se mě jeden třicátník s nadějí ve svém modrookém pohledu zeptal, jestli se Craigovi aspoň trochu podobá. Nepodobal. Třemi větami sbalí ženu jen a pouze Bond a pak si k ní nakráčí rovnou do sprchy. 007 není nikdy Sám doma./// Titulková sekvence byla místy velmi stylová, ale někdo trochu moc emo a co do symboliky (i na bondovku) primitivní. [Kino] (11.11.2012)

Všichni stárneme a nostalgicky se ohlížíme po dobách, kdy věci byli jasnější a přímočařejší. "Polidštění" Bonda nabralo ve "Skyfallu" směr mcclaneovského (přesně řečeno ala "Smrtonosná past 4.0") utahování si z dnešní přesofistikovanosti a velikášského opěvování starých dobrý přímočarých způsobů. Jenže on nestárne pouze Bond, ale i my diváci, a tak můžeme spolu s hrdinou ohrnovat nos nad vyšpekulovaností, za kterou je vydáváno vlezlé permanentní odkazování k bondovskému kánonu. Přiznejme si, že okázalé dokládání, že tvůrci před psaním scénáře strávili hodiny pročítáním příslušné wikie, už dnes není projevem nadstandardní oddanosti či sebereflexivity díla, nýbrž jedním z hlavních schémat nových příspěvků do letitých franšíz. Naštěstí kromě toho a polopatické oidipovské linie (kdyby adoptivní maminka také se záporákem naklusala srovnat se zemí jeho rodný dům protkaný traumaty z dospívání, mohl být klid) také "Skyfall" do postmoderních bondovek navrací campovost klasických dílů, která se projevuje v charismatické vyšinutosti záporáka, směšnosti jeho nesmyslně přetažených plánů, moneyshotové nadreálnosti akčních sekvencí a především pak v celém vyvrcholení, které rovným dílem evokuje "Strašáky", "Sám doma" i "Sightseers". Díky tomu pak spolu s Bondem můžeme sice mrmlat nad chytroprdstvím současných blockbusterů, ale bez ohledu na to (potažmo i díky tomu) si i film prostě divácky užít. (06.04.2014)

Jedna z největších schopností umění spočívá v jeho neustálé dynamické proměně v kontextu doby. Působení umění je dáno již recipientem samotným, který je ovlivňován okolím, etnikem, ke kterému patří, časem atd. Film byl vnímán jinak v kontextu doby, kdy byl natočen než o několik desítek let později. Kritické docenění bondovek také přišlo mnoho let od vzniku prvních dílů. Vyčítat Skyfall značný odklon od tradic bondovské tematiky je poněkud nepatřičné. [==] Nový Bond je filmem dvou polovin; dvou světů, se kterými je hlavní hrdina konfrontován. S jedním, tím tradičním bondovským a druhým, více realistickým, kde je prezentována Bondova zranitelnost, snad až smrtelnost. Skyfall netematizuje jen bondovskou legendu samotnou, ale obecně hyperrealné a spektakulární akčně-špionážní filmy. Mendes přitom tu odkazuje na Wellese, tu na Peckinpaha či Copollu. Kdyby snad měla série skončit, byl bych rád, aby posledním filmem byl Skyfall, ve kterém se zrcadlí celé půlstoletí bondovek. R.I.P. 1962-2012; 2012-? (05.11.2012)

"Bez té Beretty se mi líbíš víc." Jenže holka bez pistole je jak nahá. Vím, že to moc nerozlišujete, pane Bonde, ale kvůli protokolu to musím napsat. Jinak ovšem nejsem takovej romantik jako Bond, abych vsadil kufr Eur na červenou, ale o černý už nějakou dobu uvažuju. Než to udělám, tak musím konstatovat, že bondovskej nadhled je pryč, bondovy hračky (kromě bagru) jsou pryč a bondgirl by si zasloužila mnohem víc sexu. Nicméně příběh má něco do sebe, je příjemně zdrsněnej krvavým šmirglpapírem a disponuje tak směšně démonickým záporákem, že jsem nedostal jinou možnost, než se příjemně pobavit. (01.03.2013)

- Where are we going? / - Back in time... Mendes završuje velmi sofistikovaně zacyklený restart Bondovek a předkládá technicky precizní, atmosféricky strhující, emocemi narvaný a psychologicky fascinující návrat ke Conneryovskému konceptu říznutému moderními postupy a motivy. Skyfall je bondovštější, než většina Bondovek a je radost se na něj dívat... Bardem je Oscarový... (06.11.2012)