Svetová vojna Z

„Shit happens.“ Neschopnost režírovat přehledné akční scény Forster prokázal již v Quantum of Solace. WWZ naštěstí, navzdory klamnému marketingovému zdání, nestojí na akčních atrakcích. Jeho nejsilnější zbraní je takřka romerovsky důsledné vytěžení společenských přesahů zombie žánru. Neustálé přepínání mezi mikro a makro perspektivou ukazuje, že v nastalém chaosu ví jednotlivec stejně málo jako instituce, které své zájmy realisticky nepodřizují osobnímu bezpečí (buď jdeš s námi, nebo přes palubu). Právě skutečnost, že vyprávění není limitované tím, co ví jeden člověk nebo skupina lidí, znemožňuje označit WWZ za film promyšleně využívající videoherní narace. Gerryho postup přesto odpovídá narativnímu modelu, pro který mají herní studia pojmenování „string of pearls“. Teprve poté, co je plně využito vyprávěcího potenciálu jednoho prostředí (a dochází k pomyslnému ukončení levelu), může se přejít do prostředí jiného. Nejde ale jen o monotónní sbírání informací, které vedou k dalším informacím. Film jednak podvrací očekávání tím, jak vtipně nakládá s prvkem (blbé) náhody, jednak průběžně mění kontext, v němž se k zombie nákaze vyjadřuje. Od dominujícího kontextu rodinného se přes vojenský, politický a medicínský dopracuje zpátky ke kontextu rodinnému (na jehož svrchovanost jsme s různou mírou citové agresivity upozorňováni v průběhu celého filmu). Je tím nejenom stvrzeno melodramatické schéma, na němž stojí většina hollywoodských blockbusterů (opravdu nejde jenom o nějakou mou úchylku – hledat za vším melodrama), zvolený vyprávěcí oblouk zároveň dobře slouží humanistickému poselství filmu, výzvě, abychom se nestyděli za své slabosti (lidskost, která nás činí zranitelnými, jako nejsilnější zbraň). Díky solidnímu výkonu Brada Pitta není emocionální rovina filmu zcela plonková a beze studu připouštím, že mne Gerryho písemná prosba krátce před závěrem dojala. Z hlediska distribuce informací a vytváření paralel mezi současnou politickou situací a fiktivní zombie zkázou chytrá zábava nakonec doplácí hlavně na snahu zavděčit se příliš mnoha skupinám diváků. Jak už jsem zmínil, akční scény jsou chaotické, scénám jako z herních survival hororů chybí originální nápady a atmosféra (protože víme, že se za pár okamžiků stejně bude chrčet, utíkat a kousat), některé scény postrádají logiku (rozvrzané bicykly měly být tišší než chůze?) a v jiných nadbývá násilný product placement (jestli nechcete ve scéně s automatem spatřovat jízlivou kritiku konzumerismu). WWZ na každý pád skvěle šlape, má v sobě potenciál na ještě lepší sequel a mezi zombie filmy dneška představuje sympatickou výjimku také svou vkusností (což je možná contradictio in adjecto, ale osobně mi vůbec nevadilo, že krize dopadla také na umělé mozky, střeva a jiné laskominy). 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema, flanker.27, xxmartinxx (27.06.2013)

Spíše než přímo tématika zombie je pro mě zajímavý motiv "šíření nákazy" či "virus ohrožující lidstvo". Přes obrovské problémy při natáčení vznikl nakonec nad očekávání velmi podařený film. Moc se mi líbil úvod a pak hlavně celá jeruzalémská sekvence - zde se podařilo navodit rychlost šíření nemoci a zoufalost utíkajících, scéna má výborný rytmus. Výborné jsou ale i další části - letadlo, projížďka na kolech. Zajímavě a funkčně se střídají panoramatické přehledné velkozáběry a akční chaos zblízka. Mnoho lidí zde má problém se závěrem filmu, kde se prudce změní tempo, prostředí i styl vyprávění. Film obecně v důsledku chaosu při natáčení chvílemi celkem radikálně střídá styl. Já s tím ale kupodivu neměl problém, i ten závěr jsem si užil, i když varianta masové scény v Moskvě by byla ještě dokonalejší. Pitt výborný a skvělá hudba Marca Beltramiho. (12.10.2013)

Všem mediálním zkazkám navzdory (přetažený rozpočet, přetáčky) předkládá Forster vcelku netradiční zombie podívanou, která jede spíše v duchu okázalého akčňáku, v němž se topí jedna středostavovská rodina a celý svět naokolo. Skvěle rytmizovaná režie (podpořená dobrým střihem) tlačí kupředu dějové vzduchoprázdno, které se omezuje na fakt, že z brilantní předlohy bere název a dvě, tři výraznější geopolitické narážky, přičemž si šlape vlastní cestou – aby došla až ke kořenům, tedy k hororu v laboratoři. Sevřenější dramaturgický oblouk, který by se neomezoval na vystřídání tří lokací, do nichž hlavní hrdina dorazí a minutu po něm i nemrtvá horda, by tomu ale každopádně neuškodil. [Chci tu bitvu o Moskvu, aspoň jako bonus na Blu-Ray.] 3 a ½. (29.09.2013)

Film zhlédnut na letošní filmové noci v Turnově a můžu opravdu a upřímně napsat, že byl velmi působivě natočen. Já zombíky moc nemusím, ale od začátku filmu nechyběla akce a napětí. Jakmile se do takového příběhu připojí i děti, tak se bojíte ještě víc. Člověk se dokáže vcítit do situace rodičů mnohem silněji než obvykle do jiných postav. Skvěle natočený sci-fi horor, kde se stále něco děje, kde prostě nenajdete moc míst na oddech a odpočinek. (18.08.2013)

Už si ani nepamatuji, kdy mi naposledy zombíci proskakovali předním sklem do auta, ale jsem si naprosto jist, že s nimi tenkrát nebyla zdaleka taková zábava, jako s těmito skokany po zdravých krcích, přelézači nepřelezitelných zdí či jen svědomitými cvakači zubama. Byla to zkrátka taková jízda, že jsem ani nestačil uronit slzu nad svou hodinovou mzdou, o kterou mne ouvekslovali u pokladny kina. Tak jsem si alespoň na cestu domů přibalil standardní poučení o lidské proradnosti, protože jen co je zombík kousne, tak ztrácí slušné vychování, začnou se divně kroutit, hýkat a houfně se přidávají na stranu hladových nemrtvých. To by mi mé zásady nedovolily, ale pro jistotu zkusím někde ve městě ulovit nějaký ten AIDS, ebolu a rýmu, abych měl jistotu přežití. (18.09.2013)