Tiché světlo

Celý film pôsobí ako keby sa vôbec neodohrával v Mexiku. Nebyť dvoch vodičov kamiónu, tak neviem určiť, kde sa to celé nachádza. Každopádne Reygadas prešiel vývinom. Hlavný hrdina tu nie je tulácky gerontofil ako v Japón ani sebadeštruktívny tučko z Battle in Heaven. Hlavný hrdina Jacob sa zamiluje do druhej ženy pričom má rodinu. Tým, že sú členovia kresťanskej komunity, ktorá funguje ak tomu správne rozumiem, vzťahovo medzi sebou, je to niečo o čom sa vie a čo je dôležitejšie vedia o sebe aj všetci z milostného trojuholníka. Jacob sa snaží zachovať správne, ale priznajme si to...nejde mu to. Teraz. Jedná sa o vyprázdnení naratív. Film až na poslednú vsuvku, ktorú by som počastoval prívlastkom magicko realistický si drží líniu poetiky a pomalosti. Je to ten typ filmov aké mám rád. Možno že zmena kameramana je trochu cítiť, ale film plynie, má špecifickú atmosféru a má niekoľko presahov. Určite niečo čo odporúčam. Má to pekné momenty. Hoci sa decká, sem tam kuknú do kamery. (12.04.2020)

Opravdu výjimečný snímek! Když uvaděč v kině prozradil několik atributů jako je absence hudby, příliš dlouhé záběry, herci amatéři, neemotivní dialogy, tak jsem to chtěla zabalit. Ale byla by to škoda. Vše mělo své opodstatnění. Kamera je syrová, naturalistická, jako celý snímek, a moc nádherná. Těžko k něčemu přirovnávat, myslím, že jsem neviděla nic originálnějšího. Řekla bych, že je skoro nutné vše vidět na velkém plátně. Sedět doma u malinké obrazovky notebooku, asi bych se unudila a film spláchla... Jak píše AngelAngie hranice mezi úchvatnou výjimečností a odpadem není zas tak tlustá. (27.07.2010)

Rozhraní vizuální optiky a krásou doteku výjimečnosti. Carlos Reygadas je pro mě nejlepší filmový režisér v historii filmového pásu. Dvojnásobně na filmovém plátně. Dotek jeho dvorního kameramana Alexise Zabého je unikátní - nazval bych to "Tam, kde mezi hvězdy vychází slunce přichází filmy z jiného světa. Optika nadpozemská, nadčasová (Reygadas společně s Zabém jsou filmový vědci). Dlouhé hypnotické záběry života překračují hranici kinematografie." Carlos Reygadas a jeho filmy jsou vlastně plynutí svého času a pomalé záběry doteku galerii. Vyčkávání na počasí, východu a západu slunce, spojení lásky, zachycení emocionálního dopadu na diváka. Každý jeho film zanechává poselství, výjimečnost v závěrečných titulcích. Tiché světlo překonává všechny filmové hranice a standarty. Post Tenebras Lux temnost mexické tamní reality. Japón doteku Boha a myšlenek o konci života. Reygadas se nebojí otevřeně a obrazy mluvit. Pro mě je v jeho filmech ticho a plynutí pomalých záběrů ozvěna myšlenek. (04.10.2016)

Spoilery. Hvězdička za práci s kamerou. Zbytek představuje ten nejtuctovější příběh o milostném trojúhelníku, natahovaný nekonečnými záběry, absurdními prvky (dramatická smrt v prudkém lijáku následována zázračným zmrtvýchvstáním) a zasazením do rádoby atraktivního prostředí náboženské sekty. Nekonvenční způsob života, specifický jazyk a miliarda árijských dětí z nudného a již tisíckrát zpracovaného námětu originální film netvoří. Úvodní a závěrečná desetiminutová časosběrná sekvence je pak brilantní ukázka nesmyslné onanie režiséra. Nadhodnocené. (13.04.2014)

No jo, chlap v přechodu, co víc dodat:)) Ale tento film nabízí celkem zaručený způsob, jak ho zchladit, když se mu začnou zapalovat lejtka! Je to film pro milovníky dlouhých záběrů, realistických scén a možnosti ponoření se do reality filmu, života postav, jejich pocitů a hlavně žádných zbytečných a prázdných keců. A konec je fakt emočně nadupaný! (tak nějak nenápadně, je potřeba se do toho pokusit vžít). A je fakt, že paprsky slunce jsou snad jediná věc (jev) na Zemi, která nevydává žádný zvuk... (22.07.2012)