Po prečítaní spáľte

Ano, je to klišé říkat, že si herec svoji roli užívá... Jenže "Braďák" si ji fakt užívá! :-)) Vlastně nemá zas až tolik prostoru, ale co scéna, to perla. Vše ostatní už je "jen" čistý standard, na který jsme u bratrů zvyklí. Příjemná oddechovka, která zaplaší i ty nejmenší chmury a s lehce černým humorem si ze všeho utahuje (současná posedlost fitness a zdravým životním stylem, posedlost dokonalým vzhledem, konspirační teorie a všemocnost CIA...). Joele, Ethane - díky ;-) (01.02.2009)

Harcovníci Coeni natočili film, který bych spíše než v žánru protřelým profíkům připisoval neohrabaným začátečníkům, jejichž černohumorná krimi groteska je i přes pár skutečně vtipných a originálních momentů značně rozháraná a v několika ohledech silně nedotažená. Pocit absence zásadního děje a nijaké invence ze strany Coenů smyly nakonec jen libově zkažené a bizarní figury, navíc v podání výborných herců, naprosto užívajících si své volnosti. (25.12.2008)

Helfnem si komentíkom s IMDB: "a smart film about stupid people". Coenovic tragikomická, drsná a cynická odpoveď na všetky intelientné trillery o intelligent angecies. A že za kolotočom sprisahaní môže sedieť obyčajná ľudská jednoduchosť (a to rovno na všetkých postoch). Paranoikom by som podával povinne a ostatným s dovetkom, že sa nejedná o až tak odpočinkový film. Herecky dokonalé na všetkých frontoch. 85% (04.11.2008)

"A dejte vědět, až... až to začne dávat smysl." Briefingy v CIA mi zvedly náladu. Coeni navíc dodrželi pravidlo, že když se mluví o zbrani, mělo by se z ní vystřelit, i kdyby to mělo bejt do tupýho rozzářenýho úsměvu Brada frikulína s kolou a brčkem Pitta. Vůbec Bradovy etudy byly kapitola sama pro sebe a jeho Chad by si snad zasloužil vlastní film. "A jaké z toho plyne ponaučení? Už to víckrát nedělat. Jen kdybych kurva věděl co." (26.09.2011)

Několik poznámek k příběhové struktuře filmu, která je jedním slovem obdivuhodná: 1, Výjimečnost Coenů spočívá v tom, že svůj film vedou ze zcela přehledné a otřepané expozice (až vás těch prvních 20 minut uráží) do bezmezně zamotaného konce. Zvolna se v tom ztrácíte, a když po skončení filmu přemýšlivě, kde konkrétně jste se ztratili, kde byl ten kritický bod, nemůžete ho za žádnou cenu najít. Zhruba od půle, aniž byste to postřehli, se takzvaně vezete a s vámi se vezou i postavy. Ale Coeni nepotřebují na matení diváka a konstruování zápletky nespolehlivé vypravěče, flashbacky, ani aristotelovské kolize, krize nebo peripetie. Vůbec ne, film vedou v takřka jednoduchém „seriálovém rytmu" (až se tím cítíte ošizeni). 2, Druhou zajímavostí (a sluší se dodat, že v kinematografii raritou) je nevídaná provázanost všeho ze vším. Je to až k neuvěření. Kdykoliv nějaká postava něco řekne, nebo udělá - sic sebetriviálnější úkon to je -, vždy to má návaznost na pozdější události. Coeni jako buldozer odmítají opustit již vyřčená přesvědčení a umanutě před sebou hrnou vše až do konce. Pokud Clooney cosi pronese o reflexu na střelbu, skutečně pak vystřelí; Frances McDormand jde na stejný film a směje se při stejné části; několikrát se zdůrazňuje negativismus šéfa tělocvičny a loser přes inzerát se objevuje na konci znovu a číhá na další kořist (a vystresuje přitom Clooneyho). A právě z tohoto povstává složitost odlehčených filmů bratří Coenů. Tato jejich technika se nazývá Chekhov's gun, tedy objekt v příběhu, který získá význam a důležitost až na konci, přestože se objeví už na začátku. Čili přesný opak techniky MacGuffin, což je naopak nástroj, který popohání charaktery a příběh, přestože žádný význam nemá – kupříkladu kostka v Transformerech. A Coeni mají takových Chekhov's gunů ve filmu doslova desítky. Rovněž oceňuji, že film lze číst buďto jako post-špionážní komický výjev, anebo jako drama se silnými charaktery. A kdybych měl kvalitu poměřovat glamour moronem Bradem Pittem, jdu na pět hvězd. (04.11.2008)