Po prečítaní spáľte

Co to proboha je? To je první, co mě po zhlédnutí napadlo. Po přečtení spalte je skutečně divný a pro mě nepochopitelný film. Hrají zde skvělí herci, má to dobrou atmosféru, ale o čem to probůh má být? Coeni točí jako by pro sebe a je jim jedno, že jejich film nikomu jinému nic nedá... To se asi bude líbit jejich fanouškům, ale já tak na jejich novém filmu dokážu ocenit jen ty herce... v čele s Pittem a Malkovichem. Jinak dojmy jsou stále kladné, ale pointa žádná... hm... za herecké výkony a atmosféru tři hvězdy. (13.12.2009)

Coenovci hlasí návrat do cynických vod. To je jednoznačně dobrá zpráva. Ta špatná je, že se vrací do vod, ve kterých se již nespočtukrát smočili. Tentokrát navíc se scénářem, který z té vody vaří tak, že ani neví jak. Ovšem herecky je to velká H2O na mlýn mého vkusu. A paradoxně je to o to lepší, že všichni hrají jak o život, ač vlastně nemají co by hráli. Bizarní. (02.11.2008)

Coeni slily svoje trademarky dohromady a Po přečtení spalte tak zůstává ve všech směrech na půli cesty. Malkovich fu*kuje, Pitt vyšiluje a Clooney rozhazuje úsměvy, aby až na závěr přišel J. K. Simmons a dal tomu všemu trochu šťávy. Se vším se tu hraje až moc na jistotu a Coeni se urputně drží vlastních žánrových mantinelů, jakoby se ani nesnažili dát divákovi něco navíc, takže vás po chvíli začne nahlodávat pocit, že koukáte pouze na nový příběh ve starém kabátku. Už by to vážně chtělo upgrade, pánové... (26.10.2008)

Zábavnost celýho filmu vidím především v kvalitně napsaných a posléze i zahraných postavách (Brad Pitt a John Malkovich) a závěrečné pointové řeči šéfa CIA. Nicméně po celý čas si film vybíral poměrně dlouhé nudné a pasáže, dění kolem George Clooneyho, vůbec jeho vážná postava byla dost v kontrastu s parodickýma postavama Brada a Johna a právě díky tomu měl film dvě barvy (vážnou a zábavnou), které k sobě nešly. To, že film dělali Coeni je možná pro některý zdejší tetičky a strejdy důvod pálit vysoký hodnocení film nefilm, ale takhle to opravdu nelze pojímat. (07.03.2015)

Minuciózní orchestrace komedie, žánru, který pro mne v rukou bratří Coenů přestává být handicapem, anebo spíše je to tak, že si Coenové žánr komedie často volí právě jako startovní handicap, aby hned zkraje neutekli příliš rychle a příliš daleko někam, kde už by se nedali sledovat. *** Stejně jako u každého z jejich dobrých filmů, ať už je kdo dělí na vážné nebo žertovné, to skutečně vtahující totiž není sled gagů, vtipných větiček nebo nárazových absurdit, ale neúprosná logika mechanismů a prvků tak či onak odvislých od světa, jak ho známe, a s nadhledem jej komentujících. Logika, s níž opět rozehráli novou chirurgicky přesnou kulečníkovou hru s víceúrovňovým křížením, a po sérii bravurních šťouchů, jež odkrývají jejich téměř konejšivou důkladnou obeznámenost se všemi aspekty partie a jistou ruku na tágu, nám umožňují zorientovaně sledovat ty troufalé doteky, ťuky, rozstřely a teče až do elegantně završeného a nevyhnutného tragikomického finále. Je jedno, kolik v tom samospádu nakonec vyteče krve, ta výpověď o světě a důsledcích života v něm pro různými vektory definované a limitované valící se osudy figurek je tak smysluplná a vlídně ironická, že závěrečný karambol je stejně uklidňující jako pohled na prvotní čistý obdélník zeleného sukna. *** Osoba nejpovolanější (nejlépe informovaná a s největším odstupem) pronese ve filmu stručný komentář k dění mezi sledovanými postavami, o němž se dozvídá zprostředkovaně z raportu svého špiona - ten komentář obsahuje výstižné hodnotící slovo, které jsem myslím slyšela poprvé. To slovo (skutečně užívané v hantýrce armádních velitelů i informačních služeb) je zároveň slušivým komentářem k celému filmu, a tímto ho vděčně zařazuji do svého slovníku aktivní angličtiny: "What a clusterfuck!" *** Výborný komentář k filmu sepsal Matty, takže jsem to už po něm nechtěla celé opakovat jinými slovy, a jen tu tak spokojeně lechtám hladinku. (05.03.2015)