Po prečítaní spáľte

Tenhle film je z minutu na minutu předvídatelnej asi jako Novozélandskej fotbal. Vždyť snad ani jedna scéna tam není normální a všecko se to sbíhá tak nějak v okamžiku. Člověk si jednu chvíli na nic nestěžuje, je mu fajn, a během vteřiny se mu obrátí svět vzhůru nohama. Ne, že by to nebylo neobvyklé, ale tolika lidem v jednu chvíli je to až moc šílený. Já vlastně nevím co si o bratrech Coenových mám myslet. Jejich filmy mě jednou baví, podruhý zase ne. Zdá se mi, jako by každý jejich film byl naprosto jiný. Atmosférou, nápadem, zpracováním, zfilmováním. Snad vším. Tenhle film mě ale dokázal dostat jak herci, tak samotně bláznivým příběhem až po konec, který si uždibl velký kus reality. Vždyť lidí je na světě tolik, takže jakmile bude problém, prostě se složka spálí a problém co? Nebude. (08.07.2010)

„Tělo zlikvidujte, všechny sledujte a informujte mě, až to začne dávat smysl!" Musím se přiznat, že jsem se velmi dobře pobavil, když se ředitel CIA tak trochu ztratil v událostech, jejichž hnacím motorem byla nová prsa, odsátí tuku, vyžehlení vrásek a disk nalezený ve skříňce fitka. V takové chvíli samozřejmě považuji za nutné, aby kdekdo sledoval kdekoho a jsem srozuměn i s tím, že to všichni nemohou přežít - hlavně, že je to sranda. (07.12.2012)

Několik poznámek k příběhové struktuře filmu, která je jedním slovem obdivuhodná: 1, Výjimečnost Coenů spočívá v tom, že svůj film vedou ze zcela přehledné a otřepané expozice (až vás těch prvních 20 minut uráží) do bezmezně zamotaného konce. Zvolna se v tom ztrácíte, a když po skončení filmu přemýšlivě, kde konkrétně jste se ztratili, kde byl ten kritický bod, nemůžete ho za žádnou cenu najít. Zhruba od půle, aniž byste to postřehli, se takzvaně vezete a s vámi se vezou i postavy. Ale Coeni nepotřebují na matení diváka a konstruování zápletky nespolehlivé vypravěče, flashbacky, ani aristotelovské kolize, krize nebo peripetie. Vůbec ne, film vedou v takřka jednoduchém „seriálovém rytmu" (až se tím cítíte ošizeni). 2, Druhou zajímavostí (a sluší se dodat, že v kinematografii raritou) je nevídaná provázanost všeho ze vším. Je to až k neuvěření. Kdykoliv nějaká postava něco řekne, nebo udělá - sic sebetriviálnější úkon to je -, vždy to má návaznost na pozdější události. Coeni jako buldozer odmítají opustit již vyřčená přesvědčení a umanutě před sebou hrnou vše až do konce. Pokud Clooney cosi pronese o reflexu na střelbu, skutečně pak vystřelí; Frances McDormand jde na stejný film a směje se při stejné části; několikrát se zdůrazňuje negativismus šéfa tělocvičny a loser přes inzerát se objevuje na konci znovu a číhá na další kořist (a vystresuje přitom Clooneyho). A právě z tohoto povstává složitost odlehčených filmů bratří Coenů. Tato jejich technika se nazývá Chekhov's gun, tedy objekt v příběhu, který získá význam a důležitost až na konci, přestože se objeví už na začátku. Čili přesný opak techniky MacGuffin, což je naopak nástroj, který popohání charaktery a příběh, přestože žádný význam nemá – kupříkladu kostka v Transformerech. A Coeni mají takových Chekhov's gunů ve filmu doslova desítky. Rovněž oceňuji, že film lze číst buďto jako post-špionážní komický výjev, anebo jako drama se silnými charaktery. A kdybych měl kvalitu poměřovat glamour moronem Bradem Pittem, jdu na pět hvězd. (04.11.2008)

Černý humor s mrazivým podtónem, až divadelně absurdními výstupy a trierovskou krutostí na straně jedné, komediální screwball s mimickými exhibicemi slabomyslného Brada Pitta a osobitou poetikou se satirickými šťouchanci na adresu CIA, internetového seznamování i Hollywoodu na straně druhé. To množství adjektiv se tu nesešlo náhodou, bratři jak se patří se tentokrát pokusili o eklektické spojení fargovského existencialismu a dudeovského cynismu- a světe. div se, klaplo to na první klapku. V ošumělém aranžmá a kamerových pronásledovacích jízd pracují Coeni s nejistotou diváka a svůj film představují coby organizovaný chaos-prudce se zahýbá do dějových zákrut, postavy končí svůj pozemský život komicky arbitrárně a není možno odhadnout, co se děje a kam to spěje. Tahle anarchie je celých 96 minut především díky přesně obsazeným hercům a kořením v podobě J.K. Simmonse, třeskutě zábavná a když mě zaskočily závěrečné titulky a publikum se zvedalo ze sedaček, napadlo mě, jak by si asi Coeni poradili na Broadwayi. Snad by si nespálili prsty.:-) 75% (05.10.2008)

Harcovníci Coeni natočili film, který bych spíše než v žánru protřelým profíkům připisoval neohrabaným začátečníkům, jejichž černohumorná krimi groteska je i přes pár skutečně vtipných a originálních momentů značně rozháraná a v několika ohledech silně nedotažená. Pocit absence zásadního děje a nijaké invence ze strany Coenů smyly nakonec jen libově zkažené a bizarní figury, navíc v podání výborných herců, naprosto užívajících si své volnosti. (25.12.2008)