Katyň

Jen těžko si člověk dokáže představit zvěrstvo, ke kterému došlo v Katyni. Memento Katyně je jednoznačné. Na jaře jsem viděl kříž věnovaný Katyni v Krakově, překvapilo mě, že Němci na místo masakru pozvali jako pozorovatele i představitele z protektorátu (spisovatele Františka Kožíka, lékaře Františka Hájka a údajně i Gustava Husáka). Filmový příběh, který klade důraz víc vnímání událostí z pozic ženských hrdinek, upoutá řadou zajímavých scén, vypilovaných detailů, ale jako celek jsem v televizi film vnímal jen jako lepší průměr. (04.09.2009)

Jako Steven Spielberg prohlásil, že Schindlerovým seznamem plnil dluh vůči "svému lidu", tak Andrzej Wajda Katyní vedle toho plnil i dluh svůj osobní. A jelikož je shodou okolností i vynikající režisér, vzniklo něco, co Vám nedá spát. Atmosféra totalitní moci, která sveřepě brání zjistění pravdy, je hmatatelná, a scény, kdy je v podstatě dokumentárně znázorněno, že i sovětští soudruzi uměli výborně vystavět stroj na smrt, jsou děsivé. Trochu problém je, jak film skáče mezi dvěma časovými rovinami - to jeho sílu tříští. I tak ale není nad čím váhat:skvělý historický film, dnes - jak jinak - jedněmi označovaný za nástroj propagandy, druhými využívaný k buzení hysterie, každopádně předurčený k využití ve vzdělávacím procesu. A nejen ke studiu informační války:P 80% (18.06.2020)

Utahaný spíše historický než válečný snímek o hrůzách, které se dopustili vojáci sovětského svazu na polských občanech. Každý, kdo o katyňském masakru ví ještě dříve, než film začne, je připraven minimálně o překvapení (můj případ) a hodinu a půl čeká na konec, který snad jako jediná část filmu opravdu stojí za vidění. Skvěle natočenému závěru totiž nejen svou chytrostí, provedením i nasnímáním může v dnešním evropském filmu cokoliv konkurovat. Vojáci postupně odříkávající modlitbu při střelbě působí opravdu mrazivě a reálně současně. Přesto se mi nabízí otázka, zda je silnější vytvořený snímek o masakru, nebo samotná aura masakru, která vnáší mrazivost především do poslední části filmu. Jinak je pěkné vidět, že polský velikán Andrzej Wajda i přes svůj krásný věk 81 let dokázal natočit chvílemi až moc osobní a komorní snímek, ale především vytvořil památku na incident, který nesmí být zapomenut. (05.09.2009)

Snad větší zrůdnost, než katyňský masakr sám, bylo to, že se mnoho let pravda nesměla říct. Válka si vždy vyžádá oběti, ale mělo by být dost na životech, nemusejí být obětována ještě srdce pozůstalých. Závidím všem, komu film připadal málo dramatický a utahaný, na koho padl byť jen stín nevědomí o konci blízkých, prožívá film od první do poslední minuty a trne. Ve světle tragédie v Katyni se člověku intuitivně nechce věřit závěrečné zprávě o leteckém neštěstí ve Smolensku o 70 let později. (02.08.2017)

Dosti zevrubný a zároveň působivý popis okolností katyňského masakru, jeho různých politicky pokřivených interpretací i vlivu na rodiny obětí. V zajímavé ale nepříliš využité postavě Tadeusze se Wajda po téměř padesáti letech vrátil k tématu příslušníka Zemské armády, který není ochoten smířit se s poválečnou polskou realitou a za svůj postoj platí stejnou cenu, jako jeho předobraz v "Popelu a démantu". (11.11.2008)