Katyň

Je mi to moc líto, ale zklamání. Jako by se tvůrci za celý film nerozhodli, zda chtějí točit dokument nebo drama. Celé je to studené, ani jedna postava diváka nestrhne s sebou. Množství minipříběhů je chatrně slepeno tak, že člověku dá práci dešifrovat kdo je kdo a co byl předtím. Řeší se spousta motivů - národní pýcha, náboženská víra, kolaborantství, neústupný odpor, vztahy sourozenecké, manželské, tchýně a snachy... Každý z nich by vydal na silný příběh, kdyby byl do hloubky rozehrán, jenže bohužel vše zůstává na povrchu. Nejzajímavější mi nakonec připadla hned první scéna, v níž se střetávají na mostě dvě skupiny Poláků, z nichž jedna je zezadu hnaná Rusy a druhá Němci. Připomíná Burianovu historku, kdy ho na kládě přes řeku překvapili dva medvědi, každý z jedné strany, takže mu nezbylo, než se nechat sežrat. Jako symbol osudu Polska za války mi to připadá jako nejoriginálnější nápad celého filmu. (29.05.2009)

Dobře, pane Wajdo, velmi dobře. Film prosím zavázat ozdobnou mašličkou a poslat současným oficiálním ruským místům, protože za zdůvodnění jejich společné "epizody" s nacisty " To byl strategický plán v boji proti nacistům" bych je nejradši nakopal do prdele. Bylo vidět, že Wajdovi na tom filmu hodně záleží, ještě aby ne, když v Katyni přišel o tatínka, jenže ta snaha byla právě ke škodě. Přesněji řečeno časově nesouvislé vyprávění příběhu. Z mého pohledu právě tohle rozmělění do dvou časových pásem, byť je od sebe dělí jen pár let, hrozně ubralo na celkové síle. Ale dobrý, absentující souvislá časová postupka je vlastně jediná výtka a kvůli tomu tenhle film nehodlám sestřelit. Naopak Katyň má pro nás všechny obrovskou vypovídající hodnotu a z hlediska dneška, kdy za slovem Katyň - následuje trapné mlčení nejen ze strany Ruska, ale i celého světa, považuju tenhle film za jasný hlas, kterýho si já osobně velmi cením. Stejně tak tleskám panu Wajdovi i za menší, ale velmi emotivní detaily - začátek, kdy společně přijedou jak největší kamarádi nackové a sověti, ukázka toho jak se "dělá" pravda, kdy nejdříve nacisti a za pár let sověti používají naprosto totožné metody jak "informovat" o Katyňi a i když tohle byla síla sama o sobě, tak na závěrečnou scénu ........... ufff to musí pozůstalý a zřejmě i ostatní Poláky fakt hodně bolet. (04.09.2009)

Hodně problematický film. Natočen je poměrně dobře a navíc ukazuje událost, na kterou se už dávno zapomnělo. Přesto však mi tento film připadá jako neskutečná snůška žvástů. Připadalo mi, že z nás tvůrci dělají v první polovině blbce, že nevíme jak to doopravdy bylo s Katyní, a proto onu slavnou scénu vytasí na závěr jako šokující konec. Bohužel zapomněli, že za těch předchozích 100 minut už dávno nemám myšlenky na to, jak to dopadne, ale na to, za jak dlouho to už skončí. Příběh žen důstojníků je taky originalita jako hrom. Prakticky od chvíle, kdy se dozvědí, že důstojníci jsou mrtví, tak hned všechny vědí, že to spáchali Rusové. Takže nějakou šokující vypjatou scénu s ukázáním pravdy zde nečekejte. Polská kinematografie má jeden hodně velký kaz a tím je jejich národní naivita. Prakticky ve všech historických filmech jsou Poláci ti utlačovaní, ti ukřivdění a ti, kteří mají vždycky pravdu. Tím nechci zpochymňovat onen masakr, ale spíš děj filmu, kdy třeba Rusové jim tam začnou pouštět lživý dokument, přičemž všichni začnou skandovat, že to je lež, což není reálné a to mě právě u Poláků sere. (28.06.2010)

Utahaný spíše historický než válečný snímek o hrůzách, které se dopustili vojáci sovětského svazu na polských občanech. Každý, kdo o katyňském masakru ví ještě dříve, než film začne, je připraven minimálně o překvapení (můj případ) a hodinu a půl čeká na konec, který snad jako jediná část filmu opravdu stojí za vidění. Skvěle natočenému závěru totiž nejen svou chytrostí, provedením i nasnímáním může v dnešním evropském filmu cokoliv konkurovat. Vojáci postupně odříkávající modlitbu při střelbě působí opravdu mrazivě a reálně současně. Přesto se mi nabízí otázka, zda je silnější vytvořený snímek o masakru, nebo samotná aura masakru, která vnáší mrazivost především do poslední části filmu. Jinak je pěkné vidět, že polský velikán Andrzej Wajda i přes svůj krásný věk 81 let dokázal natočit chvílemi až moc osobní a komorní snímek, ale především vytvořil památku na incident, který nesmí být zapomenut. (05.09.2009)

Viem si predstaviť, ako sa v každom poliakovi približuje krv k bodu varu, keď vidí, ako ruský vojak trhá ich zástavu, červenú časť vyvešiava a do bielej si balí nohy :( Poliaci si za 2. sv. vojny svoj kalich horkosti vypili do dna, to sa uprieť nedá. Potupná a zbytočná smrť cca 20 000 ich dôstojníkov, oproti ktorej sú zábery z bitúnku len amatérske video, je toho dôkazom. Byť to dokument, idem na päť, takto jednu uberám za miestami zmätočný scenár. Dávam 4 a minútu ticha. (23.04.2009)