Réžia:
Ole BornedalKamera:
Dan LaustsenHudba:
Marco BeltramiHrajú:
Paprika Steen, Ulrich Thomsen, Jonas Wandschneider, Jakob Fals Nygaard, Sonja Richter, Peter Hesse Overgaard, Henrik Prip, Sofie Gråbøl, Vibeke Hastrup (viac)Obsahy(1)
Dánský snímek vypravuje příběh žáků 6. třídy, kteří dostanou novou suplující učitelku. Ta chce děti připravit na mezinárodní soutěž v Paříži. Něco tady ale nehraje... Jak je možné, že dokáže číst dětem myšlenky, z hlavy vypočítat obtížné numerické operace? Proč bez problémů přesvědčí rodiče školáků, kteří tuší něco nekalého, že vše je naprosto v pořádku? Kdo, nebo co vlastně náhradní učitelka je? (Mertax)
(viac)Videá (1)
Recenzie (75)
Mimozemšťan přistane na Zemi (přičemž efektně sejme slepici), nahodí ženskou podobu, a stane se učitelkou na základní škole. Podezření začne budit u dětí velmi rychle a to svým despotickým chováním a čtením myšlenek, před jejich rodiči je však citlivou a chápající ženou. Proč u sebe nosí tu velkou stříbrnou kouli, a co má, sakra, tahle osoba vlastně v plánu..? Skandinávský mish-mash několika žánrů, spoléhající nejen na herecký výkon paní učitelky (nejlepší scéna je právě její první nástup do třídy), ale i dětských představitelů. Do toho pár vizuálních efektů a hlavně spousta srandy. Kupodivu mi nepřekážela ani ta romantická stránka. Vikaren je jinak horor pro děti od 7 do 14 let, pro starší a dospělé „pouze“ povedenou science fiction. 70% ()
Jedním z největších rizik rodinných filmů je jejich rozmělnění, kdy děti si možná užijí primitivní zápletku, ale odrostlíci a rodiče úpějí nad výsledkem. Vikarenu se nic podobného naštěstí nestalo. Daří se mu spojovat detektivní zápletku o invazi mimozemšťanů pro mladší diváky se sociálním dramatem s parodickými prvky pro rodiče. Starší si nejspíš užijí téměř všechny momenty, v nichž vystupuje Ulla - její nástup je jen ztěží zapomenutelný - zatímco mladší budou jasát - či se bát? - při pátrání žáků v jejím domě. Vikaren se zcela jistě neřadí mezi filmy, na které nelze zapomenout, ale jako snímek k ukrácení dlouhé chvíle poslouží více než dobře. ()
CITÁT - ......a chystalo se něco strašného........ Záběry a událost okolo slepice určitě kde koho rozesměje. Jenže něco přiletělo, je to inteligentní? Nebo to jen vytváří iluzi inteligence? CITÁT - Opravdu patříte ke stejné rase jako Mozart? Nebo Caesar?........ Scéna okolo 32 minuty je mrazivá. Empatie - to je jedinečná schopnost člověka a dá se krutě zneužít. CITÁT - Mnozí se vám chtějí omluvit......... Učitelka Ulla (Paprika Steen) se sice jen přetvařuje, ale ta ironie jí sluší. Už jen ten její nástup do třídy, kdy rozezvoní všechny telefony, byl unikátní. Jenže pak přišlo pojídání slepic - síla. DIALOG: ULLA - Karle, Karle, Karle. KAREL (Jonas Wandschneider) - Ullo, Ullo, Ullo. ULLA - Můj malý Karle. KAREL - Moje malá Ullo. Co chceš dělat s mím tátou? ULLA - Jen si popovídat. KAREL - Já vím, že jsi Vetřelec. ULLA - Třeba takovýhle? (Ukáže svou skutečnou podobu) KAREL - "Omdlí". OTEC KARLA - Karle vstávej, vypadáš jako by jsi viděl monstrum........... Nebudeme zdržovat, hurá do Paříže. Cestou budeme zastavovat. CITÁT - Patrová lůžka, to je opravdu horor......... Rodinný Dánský komediální horůrek o mimozemšťanovi, který možná chtěl milovat a být milován. Měl na to však trochu jiný pohled. Dramatické, pěkná hudba, vtip, dobré triky no prostě povedené. Film končí polibkem a mírem. ()
Docela fajn, napínavý a zábavný horůrek pro větší(nebo otrlejší)děcka, který je sympatický hlavně v tom, že nedělá z děcek slabomyslné dementy(jak z postav, tak z diváků). Mladší diváci si můžou k mému hodnocení klidně ještě jednu hvězdu přidat, protože třeba já jsem-jako kluk- tenhle typ filmu měl moc rád(moc jich není-pravda) a kupodivu ani dospělci se nemusí bát, že by se něják nudili nebo přivírali oči nad infantilitou. Hezké. ()
Učiteľka, ktorá túži po láske a vyvoláva strach, je infikovaná votrelcom a pritom sa snaží o ľudský prístup, to je taká kombinácia ako horor s komédiou. Ide o koflikt záujmov, ktorý vytvára podivnú náladu. Vikaren je naozaj zvláštne dívanie sa. Chvíľu to vyzeralo veľmi zle, zdalo sa mi, že pozerám na nudú schôdzu ZRPŠ, ale keď deti tajne vošli do domu učiteľky začal plnokrvný horor. Zaujímavo bol využitý napríklad motív ceruzky, ktorou učiteľká klopala na stôl. Nepríjemne ostrý zvuk búchania sa neustále vracal a prepínal vnímanie skutočnosti na nejakú snovú realitu, následkom čoho sa niektoré scény opakovali a zvyšovalo napätie. Aj napriek silným momentom filmu sa nemôžem ubrániť dojmu, že Vikaren mal na viac. ()
Reklama