Nepodplatiteľní

Zpropadeně nevyrovnaný film. Ne po režijní stránce, nýbrž po té dějové a především žánrové. Vůbec, ale vůbec nedokáži říci, čím tento film je, a velice by mě zajímalo, čím tento film vlastně být chtěl. Samotnou osu tvoří silně pohádkové téma boje za spravedlnost, proti všem překážkám. Boje těch hodných proti těm zlým. To, že tento námět je pěkně probrán a málem vyčerpán, nám sdělují jeho autoři už tím, že si nevystačí s poetikou prostého boje za spravedlnost a aby nějak zaujali diváctvo, musí do mnoha scén a dialogů nastrkat úplně nesmyslný, samoúčelný a nezdůvodnitelný humor, který pak nevyhnutelně rozbíjí pevnou koncepci příběhu a dělá z něj tuctovou, i když třeba šlapající, frašku. Jako pěst na oko pak působí několik scén, kdy je najednou bráno všechno vážně, umírají tu kamarádi, jsou pronášena patetická slova a my si musíme připadat jako v úplně jiném filmu, těžko však říci, který by byl lepší. Smícháme-li je však dohromady, vznikne nám z toho pouze nestravitelný eintopf. Typickým příkladem tohoto je postava "srandovního účetního" a jeho neuvěřitelně se mezi sebou bijící učinkování v trapné přestřelce na mostě a posléze zakončení jízdy výtahem. Podobně se dají popsat i herecké výkony Kevina Costnera a Seana Conneryho, kteří z celého filmu udělali snad až comixový příběh. Úplně nevině se pak mezi ně nachomýtl Andy Garcia, který z naší čtyřky neúplatných jako jediný působí hodnověrně a vyrovnaně. Jako zcela jiné kafe a "milé pohlazení po duši" fungují vystoupení Al Capona, kdy si na chvíli připadáme jako v silně nadsazené ironické gangsterce. A při dvou scénách setkání Costnera s Nirem (hotel a soud) to vypadá, jako kdybychom se s každým střihem přenášeli do jiného filmu. I ta slavná přestřelka na schodech působí značně ustrnule a rozháraně, viz. "létající" námořníci, myslím si, že ta v Carlitově cestě se Palmovi povedla, mnohem lépe. (11.12.2004)

Vynikajúca gangsterka. Skvelý príbeh, luxusný herci (hlavne Connery) a syrové akcie, kde nechýba napätie. Tak isto je aj dobre zvládnutá dobová atmosféra. Čo ale zas až tak zvládnuté nieje je podla mňa hudba legendárneho Morriconeho. Niektoré motívy sú fakt skvelé, ale inokedy zas napätie jeho hudba až moc ruší. Napriek tomu sa jedná o dobrý soundtrack a ešte o lepšiu gangsterku. Oblúbený soundtrack: Victorious. 85% - 4* (16.02.2015)

Špičková gangsterka s vynikajícími herci. Kevin Costner mě dokonce až překvapil a myslím, že to byla jedna z jeho nejlepších rolí vůbec. De Palma si jako vždy pohrál s kamerou a některé scény (třeba sledování Maloneho v domě) tak dostávají zajímavější nádech. Opravdu výborná podivaná, která má skoro tolik let co já. :-) (23.03.2008)

Pokud nějaký film vidím podruhé, začínám hledat menší chyby, nedotažené detaily, trhliny v ději či nějakou naprostou pitomost. Neúplatní naštěstí nejsou tento případ. Napodruhé jsou 30. léta daleko přitažlivější a režie ještě dokonalejší. Úvod s břitvou, kufřík, nepovedená akce, setkání na mostě, přísaha, baseballová pálka, přestřelka na schodech, výtah, Malone aneb kamera v akci, konec na střeše...De Palma nám vůbec nedopřeje se nadechnout. Co sakra dodat? Connery na vrcholu, De Niro ve formě, De Palma ve formě, Costner a Garcia ve svých prvních a lepších rolích + skvostná hudba od Morriconeho s nadpozemským úhlavním motivem. Jestliže hledáte zlatou střední cestu mezi seriózním eposem Kmotrem a brutální, hláškoidní Zjizvenou tváří, nemůžete tento snímek minout. [Přesná stopáž: 119 min] (03.07.2005)

BRIAN DE PALMA, THE UNTOUCHABLES (1987). Kovbojka v gangsterském hávu o věčném boji dobra se zlem, kde jsou už asi v desátý minutě karty rozdaný. ___ Je to tak americky velikášské, (nejen politicky) korektní, a tím pádem předvídatelné, že v průběhu filmu už jen rezignovaně přijímáme "pravdy" o tom, že zatímco skrz na skrz prohnilý Al Capone (mrazivě slizský De Niro sem bohužel vpadl, jak říká Pohrobek, z nějakého jiného filmu) musel mít ve své zvrácenosti naruby snad i ponožky, "správná čtyřka" na straně zákona nejenomže pochopitelně "nepopije, nezakouří a nesesmilní", ale navíc vládne i nakažlivě chlapáckým smyslem pro legraci. Mirek Dušín a jeho Timurova parta hadr. _____ (Nemohu pominout, na jakém pozadí příběh vyrůstá. Doba prohibice. Doba, do které z historicko-politického hlediska spíše mžouráme. Doba rozostřená, paranoidní a temná. S doposud nerozklíčovanými motivy jednání aktérů i událostí. A především doba, vzpírající se příliš jednoznačné, a proto v tomto kontextu hloupé, hře na hrdiny a padouchy... Příklad za všechny: Ironií osudu si E. Ness později vyvinul tak intenzivní vztah k alkoholu, že jej od něho takřka nemohli odloučit... . ) _____ Pod tíhou tohoto rozvrhu sil, v mých očích pak nutně i ona proslavená přestřelka na schodech vypadá spíš jako parodie na sebe samu. Nezachrání to už ani Morricone, ani nákladná dobová výprava, ba dokonce ani všechny tehdy pozitivní mužské ksichty v Hollywoodu (by) nemohli ten scénář rozpohybovat. Závěrečná, rádoby vtipná replika novináře s Eliotem Nessem o konci prohibice, v mých zařadila tento snímek do škatulky: TV program na sobotu večer pro konzervativní rodinku se dvěma mírně odrostlejšími dětmi. ___ Tak nevím. Byv odchován cynickým ethosem francouzských kriminálek, v nichž poslední svědek zpravidla umírá ranou policejního snajpra do zátylku, možná bych se na předem ideologicky nalinkované filmy, jako je tento, příště raději ani neměl dívat. ___ Zajímavý komentář: Pohrobek. (09.10.2008)