Fantastický pan Lišák

You know, you really are... fantastic. Wes Anderson se vysmívá Pixaru. Důvod? Vyhrál titul o nejlepší animák roku na celé čáře. Zatímco Docterův tým potřeboval na vyprodukování jakékoliv silnější emoce desítky počítačů a sto minut stopáže, tak panu Lišákovi stačí pouze jedna scéna a stop-motion animace. Vynásobte 87x a vyjde vám ta nejosobitější, nesympatičtější a nejvtipnější žánrovka posledních let. Fantastický zážitek! (20.01.2010)

Je to divné, je to nápadité, je to božsky ohudbené (Desplatovy perfektně sedící variace na Morriconeho), je to vlastně fantastické. A hrajou tam Rolling Stones. Opakované projekce v budoucnu jisté. P.S. Scéna s vlkem v Lišákovi je stejně magická jako scéna s vlkem v Collateral, pro mě dechberoucí okamžik. (28.01.2010)

Kombinace Roald Dahl a Wes Anderson zafungovala nečekaně dobře. Každý přidal tu svou trošku jinakosti a vznikl netradiční a velice milí animovaný film. Režisér dokázal svůj typiský rukopis vtisknout i přestože se jedná o loutkový film. Jeho tlumený humor vás sice nedostane do kolen, ale spíš překvapí a donutí trošku přemýšlet a to činí jeho tvrobu vyjímečnou a orignální a u toho filmu je to jednoznačně ku jeho prospěchu. (03.01.2011)

I přes originální nápady a námět jsem nepocítil ten správný pocit, který bych měl u správného animovaného snímku mít. Originalita je jedna věc, ale spojit to dějem a příběhem už není ono. Při nejmenším je velmi krátký a uteče jak voda, což je obrovský problém. Často si stěžuji na délky, ale naopak, že film přestane bavit. U Fantastic Mr. Fox je největší problém krátká délka, protože profrčí rychle a vše je hrozně hr. Nakonec se divíte konci a tomu, že režisér nepřidal daleko víc scén (například krádeže). Párkrát jsem se i zasmál, což je také dobré, tento animovaný film není nejhorší, ale už jsem viděl daleko lepší... 6/10 = 60% (16.02.2012)

Přistupoval jsem k tomu s velkým očekávání a zhruba první půlhodinku čuměl zcela šokován genialitou podobně jako Lišákův krysí (nebo co to je) kámoš a domovník. Jenže jak už to u mně s většinou animovanch filmů bývá, po zvyknutí si se začnu maličko nudit a pospávat (jsem prostě píčus, v současné době prostě usnu u všeho co není porno nebo perfektní romantika nebo něco absolutně fascinujícího – dvě malý děti prostě dají zabrat a když už je člověk konečně uloží, zbudou mu síly akorát na spánek). Takže ke konci už jsem tak moc nevnímal, ale stejně jsem poznal, že už to není to pravé ořechové jako na začátku. Přesto po viz výše – fascinujícím animáku Mary a Max je to od doby Wall-E nejlepší nehraný film. (01.06.2010)