Fantastický pan Lišák

Fantastic Mr. Anderson! Jeho divukrásná adaptace kouzelné dětské knížečky Roalda Dahla (autora slavného Karlíka a továrny na čokoládu) Fantastický pan Lišák je pokračováním jeho svojského uměleckého přístupu, v němž mísí nostalgii poučeného pozorovatele (podpořenou nezúčastněnými a mírně posmutnělými hlasy neskutečně umně vybraných dabérů animovaných postav), velmi rozvolněné až pomalé tempo vyprávění, osobitý či zvláštní smysl pro humor, skutečně originální poetiku, mile nostalgickou hudební stránku (s nezapomenutelným vsunutým hudebním číslem) a jako již tradičně ryze osobitý svět s ,,vykolejenými" hrdiny, tentokráte ale metonymicky založený na Dahlově bajce, neboť pohádková oslava blazeovaných zvířátek je vlastně oslavou toho nádherně zvířecího světa lidí...který tak rád (a po svém) oslavuje i Wes Anderson... Nelze se asi nezastavit u podivuhodných, skutečně netradičních animačních technik, které dávají Andersonově snímku výjimečný punc. Mix fázové (stop motion) a ryze počítačové animace je unikát, ta první dala tomuto animovanému filmu již ze své podstaty animování okénka po okénku do vínku neskutečně vycizelovaný smysl pro detail a propracovanost do takových podrobností, že je při běžném sledování nelze pouhým okem ani zachytit, ale v kombinaci s druhou modernější technikou animace se film nemusel pracně dělat několik let a vnikl funkční a esteticky stále úchvatný moderní animační klon. Celá stylizace pak odkazuje nejspíš někam k Nicku Parkerovi. Fantastický pan Lišák je dalším z pohlazení po duši...a opět spíše dospělého než dětského diváka, ač jde o animovaný film, ona apriori vnitřní provázanost nejspíš neplatí. Tohle je postmoderní filmová bajka, hravé umění... (26.01.2010)

Lidská zvířata, zvířecí lidé, přičemž zvířata vykřešou v zájmu vyššího (všezvířecího) blaha své zvířecí já, aby to lidem, spoiler, za pomoci dalšího zvířete natřela jak babička paštiku na chleba. Parádní jízda rafinovaného pana Lišáka, paní Lišky, nerudného Jezevce, rudné Vačice a usměrnitelně agresivního Bobra. A když budete někomu chtít ukopnout hlavu, nezapomeňte ho upozornit, že jste lehčí než krajíc chleba. Tím ho zmatete. (22.11.2015)

Nejobyčejnější a nejpřístupnější film Wese Andersona, ale zároveň pro milovníky jeho stylu asi nejméně zajímavý. Mě však pobavil a po rozpačitých pocitech z Života pod vodou jsem zase byl jednou rád, že tenhle člověk točí filmy. Jiné, zvláštní a "své", ale točí. Mr. Fox je takový příjemný filmek, který snad nikoho nedokáže urazit. Postavy působí až pohádkově, celé animované prostředí vypadá skvěle a je plné nápadů. Možná tu není tolik humoru, jako bych čekal, ale na druhou stranu je humor hodně přístupný a zasměje se každý. Bohužel k animovanému provedení, délce i samotné podstatě filmu o lišce, která všem dokazuje jak je úžasná a divoká se vážou i docela chladné emoce. Určitě lze říct, že Mr. Fox není nabitý až po okraj vtipem a nápady, ale je tam všeho tak akorát, skvěle příběh utíká a zvířecí svět má něco do sebe... Někomu to bude stačit, někomu tam bude něco chybět. Já jsem tentokrát odešel opravdu spokojen. (17.01.2010)

Snímek s prostorovými loutkami a modely prostředí pojatý z části (ve velkých cecích) jako ploškový animák o tom, že být jiný je vlastně fantastické. Vyprávění překypující nápady je pevně provázané s formou a současně zůstává věrné typickým Andersonovským výstřednostem a charakteristické melancholické atmosféře (sekvence s vlkem je nezapomenutelná). Třikrát fuj českému majiteli práv za to, že takto skvělý snímek nepustil do kin a čtvrté fuj českému publiku za to, že distributora k tomuto rozhodnutí nepřímo přimělo. (28.03.2010)

Přistupoval jsem k tomu s velkým očekávání a zhruba první půlhodinku čuměl zcela šokován genialitou podobně jako Lišákův krysí (nebo co to je) kámoš a domovník. Jenže jak už to u mně s většinou animovanch filmů bývá, po zvyknutí si se začnu maličko nudit a pospávat (jsem prostě píčus, v současné době prostě usnu u všeho co není porno nebo perfektní romantika nebo něco absolutně fascinujícího – dvě malý děti prostě dají zabrat a když už je člověk konečně uloží, zbudou mu síly akorát na spánek). Takže ke konci už jsem tak moc nevnímal, ale stejně jsem poznal, že už to není to pravé ořechové jako na začátku. Přesto po viz výše – fascinujícím animáku Mary a Max je to od doby Wall-E nejlepší nehraný film. (01.06.2010)