Štyri minúty

Silné psychologické drama, které nedá člověku vydechnout od začátku až do konce. Nic není tak jasné, jak by se mohlo zdát... a pohnutky chování jednotlivých hrdinů jsou osvětlovány ve vyváženém tempu. Když k tomu přidám klavírní výkon hlavní protagonistky, jejíž závěrečné sólo je prostě nezapomenutelné, tak nemohu říct nic jiného, než že pro mě osobně se jedná o šestihvězdičkovou německou záležitost tohoto jara. (02.05.2012)

,,MOHU Z VÁS UDĚLAT LEPŠÍ KLAVÍRISTKU. NE LEPŠÍHO ČLOVĚKA“..... /// Traude je v lapáku už dlouho. Její první ředitel byl jakejsi Sturmbannführer SS… STŘIH… (vy tomu dneska říkáte flashback..)… a baba zrovna stěhuje piáno… Jo, tak začíná příběh dvou žen, z nichž jedna hledá smysl svýho bytí a druhá má na víc, než jen proměnit svět v hromadu sutin. Jedno vám povim, taková Jenny, když to u toho klavíru rozbalí… kurva tohle musíte vidět! ,,DEJTE JÍ PÁR MINUT.“ ,,CO TO ZNAMENÁ PÁR MINUT?“ … ,,ČTYŘI.“ Ty vole, to je závěr. Intenzivní drama s nádherným fínále. Věřte mi (možný spoiler…). Já hudbě rozumím. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem intelektuál, kterýmu když řeknou: ,,MĚJ SE HEZKY MILÝ STOLEČKU“, tak vodpovím: ,, MANON V MANON“. 2.) Jsem vězeňskej dozorce, vedu fotbalovej kroužek (pro vězně) a prej k nám(!) přestupuje Tomáš Řepka. (…a to je kdo?) 3.) Trochu brnkám na klavír. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (07.01.2013)

Tři hvězdičky rozhodně neznamenají, že by mi film Čtyři minuty přišel průměrný, nebo se mi nelíbil. Strašně rád bych dal za každou z těch čtyř minut jednu hvězdu za dojemný vztah mladé vězenkyně a stařičké učitelky klavíru. Ale neustále mi ho kazily jakési ruchy. Skoro to až vypadá, že je v Německu vězeňství dokonce na nižší úrovni než u nás! Klein spoiler: Vražedkyně co brutálně zbije dozorce se nejprve nesmí v doprovodu bez pout ani hnout, aby pak byla ponechána bez pout jen v přítomnosti nemohoucí stařeny. A pak se dokonce volně prochází po svobodě, tancuje si na oslavách a kupuje si cigára? A nakonec bez problémů uteče, hmm, chtěl bych. Také jsem se moc nevyznal ve vztazích - chvíli ledově chladné, pak zjevné sympatie, ve vteřině zase nenávist a odcizení - už mi to přišlo trochu moc i na rozpolcené německé dušičky. Výlety do roku 45 jsem dlouho nechápal a čekal na pointu, která nepřišla. Co se mi naopak líbilo bylo finále ve velkém takřka hollywoodském stylu, kdy jedno oko nezůstane suché. Skoro 4*, snad až se naučím hrát na klavír. (01.02.2011)

Nečekaně silný, sakra silný zážitek. Deset let jsem se učila německy a osm let chodila na klavír. Nesnášela jsem to. Naštěstí mě to záhy pak přešlo (vidět tohle tenkrát, tak to ani náhodou), začala jsem sem tam doma poslouchat vážnou hudbu a sem tam šla i na nějaký ten koncert. Takže mě tenhle film samozřejmě dostat musel. Vlastně ne, nemusel. Dalo se tam toho zkazit spousta, ale nikdo nezkazil nic. Navíc výkon dvou hlavních představitelek byl úžasný. Německých filmů jsem moc neviděla, ale musím říct, že to málo, co jsem zhlédla, bylo vždy působivé a nezapomenutelné. (21.09.2011)

Nemecká filmová tvorba poslednej dajme tomu dekády, ukazuje celému svetu a samozrejme aj našim filmárom, čo je to prepracovaná psychológia. Jedná sa o psychologický film, ktorý ide v koľajách žánru, kde sa naplňujú rôzne klišé, ale všetko dokonale sedí a záver je patrične katarzný. Tým mám na mysli, že je na začiatku jasné, ako budú prebiehať záverečné 4 minúty, akými problémami prejdú hlavné postavy no a nacistická minulosť nie je nikdy na škodu, že... (18.05.2012)