Štyri minúty

Film se ukrutně táhne a prakticky nic moc neřeší, nejde ani do hloubky, ač se o to snaží. Výkon mladé pianistky je naštěstí přesvědčivý a díky tomu se dá na snímek dívat. Její motivy mi však nejsou úplně jasné. Otázka zní, jestli se vyplatilo celý film čekat na ty výborné čtyři minuty, které to zachraňují. (01.02.2011)

S německou kinematografií nemám moc zkušeností a nikdy jsem se do ní nehrnula (nějak pořád byly lepší věci na práci a lepší filmy na koukání). O to víc mě Čtyři minuty překvapily. Příběh je chvílemi předvídatelný, ale napínavost se dá v tomhle případě oželet. Stejně jako bych oželela jednu část příběhu, kterou jsou flashbacky. Ale tímhle můj výčet záporných aspektů filmu končí. Hannah Herzsprung byla naprosto, skvěle a šíleně úžasná. Monica Bleibtreu zdařile sekundovala, ale i slepec by viděl, že Hannah si tuhle show ukradla celou pro sebe. A abych nezapomněla, když hrála na klavír, měla jsem totální Amanda Palmer-deja vu. Je to hodně silný film a i když se toho na první pohled na konci moc nevyřeší (na druhý snad ano), odcházela jsem z promítání se zvláštním pocitem síly a......no vlastně celkově zvláštním pocitem (27.04.2011)

Nečekaně silný, sakra silný zážitek. Deset let jsem se učila německy a osm let chodila na klavír. Nesnášela jsem to. Naštěstí mě to záhy pak přešlo (vidět tohle tenkrát, tak to ani náhodou), začala jsem sem tam doma poslouchat vážnou hudbu a sem tam šla i na nějaký ten koncert. Takže mě tenhle film samozřejmě dostat musel. Vlastně ne, nemusel. Dalo se tam toho zkazit spousta, ale nikdo nezkazil nic. Navíc výkon dvou hlavních představitelek byl úžasný. Německých filmů jsem moc neviděla, ale musím říct, že to málo, co jsem zhlédla, bylo vždy působivé a nezapomenutelné. (21.09.2011)

V poslednej dobe ma príjemne prekvapilo niekoľko nemeckých filmov. Tento patrí k nim. Nemecká kinematografia podľa mňa ani zďaleka nedosahuje kvalít francúzskej, talianskej a ďalších. Tých niekoľko filmov moje presvedčenie nezmení, ale je to vykročenie správnym smerom. Film má dobrý casting, scenár, hudbu aj herecké výkony. Výborný nástup a excelentný záver dávajú zabudnúť na rozvláčnejšiu strednú časť. A z hľadiska uveriteľnosti je na tom rovnako biedne, ako napr. aj Dobrý Will Hunting. (13.03.2011)

Stařičká učitelka hry na klavír dochází téměř celý život do ženské věznice, aby v místních odsouzených probudila lásku ke hře na tento úžasný nástroj. Při jedné bohoslužbě si všimne mladé Jenny, která opakuje prstoklad skladby, kterou právě hraje na varhany. Tu se začíná souboj pýchy, nervů a sebezapření mezi těmito dvěma při snaze vykřesat v Jenny znovu jak lásku ke hře, tak k životu samotnému. V Německu se občas urodí skutečně silné a zajímavé drama, které skutečně stojí alespoň za povšimnutí a toto k nim skutečně patří. Když opominu vcelku nelogické vedení věznice a prakticky volný pohyb trestaných, odsouzených za vraždu, pak se na to koukalo velmi dobře. Takováto dramata určitě nesnese každý, ale mám za to, že svého diváka si tento film najde. U mne velmi pěkných 75% (08.10.2013)