Šílenci z Manhattanu

Kancelářské drama, tak bych to nazval. Většinu času se tam nepracuje a borci spolu jenom vykecávaj nebo kalijou přímo na pracovišti nějakou tu flašku. Permanentně se tam kouří, všude, u všeho a to tak, že hodně. A všechno je to hrozně retro. Černoši jsou spodina, ženský jsou jen služky na šuk, chlapi jsou páni lidstva. Sekretářky se starají hlavně o svou atraktivitu a potěší je každá blbost. Ženy v domácnosti jsou drbny nebo znuděný. Každej chlap má minimálně jednu milenku a tunu sexistickejch narážek. Většina normálních věcí je tam tabu. V podstatě se tam celou dobu skoro nic neděje, ale je zajímavý sledovat ten životní styl, názory a prostředí 60. let. Po první sérii, kdy jsem stěží překousl první dva díly, mě to celkem chytlo a musel jsem ju dokoukat do konce... A Christina Hendricks, to je sen, co?. Stejně jako první, i druhá mě první 3-4 díly moc nebrala. Pak to začlo být o chlup lepší, ale byl to spíš chloupek než chlop. Skvělá je opět retro doba, retro návyky a retro kecy. Nejvic mě dostalo, jak po pikniku v přírodě vyhodili plechovku od piva a z deky jenom setřásli bordel na trávu a odjeli. Chlastu a kuřiva opět přehršel. Furt mám dojem průměru, takže to tak zatim nechávám... PS: libilo se mi, jak jim na konci řekl: "Neprodávám reklamu, ale produkt." To si dnešní reklamní agentury asi ani neuvědomují... Jinak na konci druhé série mě úplně dostal výlet do LA, kde se Don Draper přichomejtl ke smetánce, se kterou si tam užíval a já mu záviděl. Působilo to úplně naopak, než celkově depresivní nádech všeho možnýho, co se tam děje. Taky mám teď chuť vyjádřit se k hereckému výkonu Jona Hamma - je totiž parádní a i když není žádnej Rychlej šíp, charismaticky mě dostal - i když za to může i skvěle napsaná postava. A já jdu na sérii třetí. Ta je na jednu stranu tak trochu nuda, ale pak vždy přijde něco, co to udělá zajímavým. A nemůžu to svalovat na tu britskou společnost, která je koupila. Spíš mě nebavila Donova žena Betts, která začíná být jakási až moc divná, chvílema dost otravná a někdy dost iracionální... i když... v její kůži... Jinak docela mě nasralo, že se tam Christina Hendricks vyskytovala tak málo a chvíli to vypadalo, že seriál opustí. Fakt jsem se už začínal bát. Ale co mě nejvíc pobavilo, tak po kancelářské příhodě s traktůrkem John Deere a nohou ten jeden zazobanec s úplně vážnou tváří říká: "Doktor říkal, že už nikdy nebude moci hrát golf." Tragédie největší, chch! Tahle série ve mě zanechala pocit: něco končí a něco nového začíná. 4. série aneb Když se něco sere, tak se sere všechno. Teda myslím v ději. Po seriálové stránce tomu nemám co vytknout - pořád si to drží stejnou kvalitu a s třema hvězdičkama jsem spokojenej, i když uvažuju o čtvrté. Jinak Donova ex Betts je ukázkovej příklad toho, jak se z normální ženské stane kráva, chch. 5. a 6. série už moc nepřekvapuje, takže úroveň někdy lepší, někdy horší, prostě takovej průměr, kterej ale baví. Donova nová žena (která má trošičku větší zuby - i přesto ale pěkná) mě pobavila, když zpívala ve francouzštině: "Zuby zuby zů", chch. Docela jsem si oblíbil Jareda Harrise, kterej se do role britského finančníka prostě hodil. No, ale oni se do svejch rolí hodí všichni a v podstatě žádnej herec mě tam nesere. Někdy mě trochu sere scénárista, kterej někdy šlápne vedle, ale ok. Jinak kvůli tomu, jak se do toho pletou ty různé historické události, mám pocit, jak kdyby se to trochu zvrhlo ve Vyprávěj, chch. Těším se na závěrečnou sérii. Jinak chápu, že překladatelé se chtěli držet slovní hříčky v originálním názvu Mad/Ad/Madison, ale Šílenci z Manhattanu není zrovna úplně super výstižnej název - spíš bych tam upřednostnil to, že jsou z reklamky a ne že jsou šílení. Sedmá série poněkud ztratila koule. Z Dona chtějí mít poslušnýho a on se na to nakonec snaží přistoupit, ale polepšenej Don není správná volba. Líbilo se mi několik posledních depresivních dílů, až jsem skoro uvažoval, že zvednu na 4 hvězdy, ale nebudu to přehánět. Rozhodně musím pochválit, že celý seriál podle mě dovedně vykreslil dobu. Fakt to je dobře napsané, postavy slušně vymyšlené s ucházející hloubkou a Jon Hamm se stal mým oblíbencem. (02.08.2010) (menej) (viac)

První série: Nějákou dobu to trvalo, ale MAD MENI mě nakonec dostali. Většinou tyhle kancelářské seriály rovnou zatracuji (mám s nimi jen špatné zkušenosti), ale tenhle si mě přece jen podržel a nakonec jsem si ho i oblíbil. Je zatraceně dobře napsaný a skvěle zahraný. January Jones je k nakousnutí a pro mě dosud neznámý Jon Hamm opravdu zazářil. Jeho Draper je hodně zajímavý a flashbacky do minulosti patří k vrcholům seriálu. Navíc se člověk něco přiučí o reklamě. A to není nikdy naškodu. Druhá série: Silnější, každým okamžikem. Jestli byl hlavním tahákem první řady Draperův příběh tak u té druhé se přidávají další postavy, které před tím prim nehrály. Bettyin příběh nabírá obrátky a v závěru je hodně působivý, stejně jako věci okolo Peggy. Na významu nabývá i postava Marylin Monroeovské Joan, která je prostě kouzelná. Vynikající je i komponování sktečných událostí a jejich vlivu na osazenstvo Sterling Cooper. Brilantní nápad. Třetí série: Mohla by klidně nést podtitul poločas rozpadu a to nemusí být vždy nutná věc. Pokud díl seriálu sledujete tak jako já až do konce titulků možná jste si všimli, že poslední co z dílu vidíme je nápis - AMC: Tady na příběhu záleží, a to je to nejdůležitější. Seriál, který se svým příběhem poráží jednoho konkurenta za druhým a nepotřebuje k tomu šokující zvraty a cliffhangery. Prostě poctivá práce. Tahle řada nejenže opět překonává obě předchozí, ale též uzavírá jednu kapitolu a to způsobem, který se dnes vidí jen málokdy. Herecky opět není co vytknout, z těch hostujících bych však vyzvedl Abigail Spencer jako paní učitelku mého srdce. Čtvrtá série: Změny udeřili na šílené reklamátory z New Yorku. A to nejen na záčátku sezńy, ale i na jejím konci. Poslední díl byl vážně hodně překvapivý, ale v téhle řadě nehraje prim. Čtyřka přinesla dvě epizody, které vystoupily tak výrazně, že zakryli všechno ostatní. Mluvím o díle, kde Don a Peggy dostávají prostor jenom pro sebe a je úžasnou ukázkou hereckých dovedností, dobrého, ba výborného psaní a kouzla, které v sobě mají právě a jenom MAD MENI. Druhá, o které se chci zmínit je ta až noirovsky pojatá, prokládaná úryvky Draperova denníku. Velice osvěžující náhled do mysli poslavy, která je proslulá tím, že svou mysl neotevírá. Trochu se bojím aby tím v páté řadě nezmizela ona aura, ale jestli někomu věřím, že svou práci zvládnou tak to jsou lidé od AMC. Pátá série: Po dlouhé pauze se MAD MANI vrátili v poměrně pomalém tempu a první dvojdíl byl "jen" dobrý. Gradace ale funguje na výbornou a čím víc se blížíme závěru, tím lepší to je. Všechny charaktery jsou ohýbány k větší temnotě a na Draperovi jsou vidět známky únavy. Spokojenost a štěstí je tu snad ještě pomíjivější než ve skutečném životě (to už je co říct). Snaha získat Jaguar, situace s Peggy a finále jsou jedny z vrcholů seriálu. Nemůžu se dočkat dalších dílů. Šestá série: Going Down? Většina z osazení SCDP měla letos dobrý rok na příběhy (jen Roger byl nezvykle v pozadí) a noví staří známí a fůze přinesla spoustu zajímavého. Přesto všechno je ale stále tahounem jen ta jediná hlavní postava. Za těch několik let, kterých už MAD MENI okupují můj život, by bylo nasnadě říct, že už není co vyprávět. Už o postavách víme vše. Nic nás nemůže překvapit. Přesto jsou to právě známé charaktery, které budí svými příběhy zájem a čas, který ubíhá mění je stejně jako nás. Péče, kterou jim scénáristé věnují, zvraty, které postupně budují a konce, které chytnou u srdce. Draper to v téhle řadě přehnal, nebyla to jeho chyba, snažil se začít nový život, ale to správné co měl chtít udělat bylo napravit ten předchozí. Lidé jsou křehcí, snadno rozrušitelní a on nad nimi (především v první sérii) čněl jako Bůh. Nechybující a věčný. Špatná rozhodnutí jej dohnala ve třetí řadě a ještě teď za ně platí. O to zajímavěji vypadá startovní bod poslední řady, která nás čeká za rok. Chce to opravdu koule nemyslíte? Přiznat, že vaše práce se zakládá na lži a je zbytečná, že pokud je produkt opravdu kvalitní... prodá se sám. Poslední série se nese ve znamení jakéhosi melancholického opouštění, i když zpočátku velmi nenápadně. O všechny postavy je náležitě postaráno a finále je silné, však přesto stále příjemně civilní a realistické. Trávil jsem s těmi lidmi svůj čas strašně rád a budou mi chybět. Loučím se s úsměvem. Brzy se znovu uvidíme u první řady. (04.11.2009) (menej) (viac)