Ako ukradnúť nevestu

30%. Být distributorem, navrhla bych coby český název Šmejd of honor, ale dějově i herecky je to čisté Made of Horror. A bohužel se ocitá přesně v onom pásmu, kdy je to neskutečně otravné a nedosahuje to hranice guilty pleasure. Tahle mužská verze Svatby mého nejlepšího přítele postrádá chemii i logiku a doporučit ji lze snad jen masochistům třetího stupně a romantikům toužícím po zcyničtění. Plus chlapcům, kteří si přejí, aby jejich přítelkyně přestala žvatlat o svatbě. Protože nic nesnižuje vdavekchtivost víc než rozvodová statistika a špatná veselkovitá komedie. Brrr... P.S. Dámy, nenechte se na nachytat na Patricka Enchanting Dempseyho. Pochvalu si zaslouží jen soundtrack: za jeden z mých nejmilejších songů. :) (18.06.2008)

Já přímo nesnáším pitomce, kteří se zamilují do zadané ženy. A pak dělají jednu kurvárnu za druhou, aby svého cíle dosáhli. A nejhorší na tom je, že to odskáče slušný chlap. Co si z toho mají mladí vzít za ponaučení? Filmů, kdy nevěsta na poslední chvíli změní názor, bylo natočeno bezpočet. A dostaly i vysoká hodnocení. A to proto, že rozhodnutí nevěsty bylo morálně přijatelné. Zde si pitomec uvědomí, že miluje svou kámošku až ve chvíli, kdy ta je zasnoubená s jiným. Ať jdou s takovou morálkou někam. (11.08.2018)

Nezajímavá, mdlá romantická komedie, která dokáže alespoň elementárně zaujmout v první polovině, v hloupější a kýčovito-klišovité polovině druhé už ani to. Patrick Dempsey snaživý, Michelle Monaghan krásná, sympatická, leč nevýrazná. Občasné pokusy nepřirozeně a násilně tlačit na komediální pilu jsou nejen neúčinné, ale pro tento film spíše toxické. (23.04.2016)

Naprosto tuctová romantická komedie. Ty si jako žánr nikdy nehrály na extra originalitu, ovšem tady na předvídatelnosti snad přímo staví, stav věcí víme od prvních minut. Jako jo, Američanům ve Skotsku se dá párkrát zasmát a Michelle Monaghan je zlatíčko; zato Patricka Dempseyho (zejména jako prostopášného hejska) jsem nikdy dvakrát nemusel. (04.03.2024)

Nijak nepociťuji, že bych byl ve 37. týdnu stádia těhotenství (byť apetit by tomu odpovídal, až běda..) a ani nijak neholduji otřepaným filmům, které člověka rozehřejou na nejvyšší možný stupeň rozněžňenosti. Jak ukrást nevěstu je klišé, které by si zasloužilo vyhodit do povětří, neřku-li totálně zmasakrovati atomovými raketami, ale momentálně jsem v životní situaci, která do jisté míry odpovídá té Tomovo. Fakt, že fakt nemám takové charisma, ba ani tučné konto, díky kterému by mi lezly ženy pod tu novou Audinu TT, která trůní před naším domem (smutný humor...), je jen zastěrkou pro mou neschopnost vyjádřit se... Zkrátka, když sledujete happy-end (žádný spoiler, to snad vytušíte z plakátu, jak příběh dopadne) připadáte si jako jedinej člověk, kterému život přihrává karty se kterými opravdu nemůže trumfovat. Že nikdy nebudete ten, kdo bude mít toho, koho chce a až vůbec nebudete ti, kteří si budou lebedit s představou, že dospěli do fáze života, kdy je všechno jak má být. Jak ukrást nevěstu nebylo ani tak utrpení, jako spíše uvědomění si toho výše zmiňovaného. A to je možná ještě horší. Až budu v tý fantastický etapě, napíšu. Prozatím jen, díky za pár minut naivity pane Weiland.... (29.05.2009)