Nový život

I když smutný příběh, pro mne balzám na duši, protože v poslední době vídám tak málo dobrých filmů. Silný příběh z padesátých let, vynikající herecké výkony, které se neutápí v dobových dekoracích, ale naopak ční jak holé vykřičníky do studeného vzduchu této temné doby. Je to po Zlu mezi námi už druhý film, který poodhaluje poválečnou dobu ve Švédsku, která se zdá být prosycena dozvuky fašismu a je nepochopitelná, temná, a nezmapovaná. (04.12.2009)

Film, ktorý je dôkazom vyspelosti švédskeho národa. Iba málokto si dokáže takto otvorene priznať chybu a svoju hroznú minulosť, za ktorú sa musí každý slušný človek hanbiť. Eugenika je svinstvo, ktoré neospravedlňuje ani hlad a biedny stav vtedajšej švédskej spoločnosti. Preto aj keď snímok neoplýva zvlášť výrazným dramatickým a emotívnym nábojom aký by si možno táto ťažká téma zaslúžila, jeho posolstvo a myšlienkový presah je veľmi veľký a to treba oceniť. 75/100 (22.08.2015)

Drama Nový život je vlastně snímkem o eugenice a malthusiánství, které byly v první polovině 20. století jako ideologie velice populární a hlásala je a inspirovala se jimi ve svém díle celá řada špičkových intelektuálů a umělců. Učení o tom, že je nutné zušlechťovat lidský genofond a bránit těm méněcenným v plození dalších neúspěšných, mělo ohlas právě v těch měšťanských usedlých a bohatých zemích, jako bylo Švédsko nebo Švýcarsko, kde podobné programy skončily až v první polovině 70. let. Vlivní publicisté a státní úředníci předpokládali, že právě chudí mají nekvalitní geny a jejich porodnost je nutné regulovat, a těmto snahám padla za oběť i hrdinka Häröova snímku. Její anabáze po ústavech a psychiatrických klinikách spolu s bojem za právo mít vlastní dítě je nesrovnatelně uvěřitelnější, tragičtější a procítěnější než barvotiskové emoce a manipulace v Renčově dílku Requiem pro panenku. Smutný, ale zajímavý a poučný film. Eugenice zasadil úder nacismus a jeho program likvidace méněcenných národů a duševně nemocných, který tento myšlenkový směr zkompromitoval, takže naštěstí nenapáchala větší škody. Celkový dojem: 80 %. (20.09.2010)

Scénu topenia mačiek si mohli odpustiť, nemám rád ich mňaukanie ani zabíjanie zvierat. Aj preto sa držím ďaleko od osád stredoeurópskych Indiánov. A keď Astrid povedala: „Já chci ven odsud!“, pripomenulo mi to aktuálne korona zatvaránie ľudí doma na hajzloch v rúškach. Film je celkovo pomerne nudný, pred spánkom zachraňuje aspoň príjemná husľová hudba, no naozaj mi chýbala väčšia dráma. Toto je totiž fašizmus v praxi a je zvláštne, že my ho dnes vidíme iba v podobe Hitlera či Mussoliniho a iných zverov II. svetovej vojny, pretože ten fašizmus má veľa podôb (dnes napríklad aj v potieraní akýchkoľvek od jedného povoleného názoru na liberálne témy či pandémiu). My si sypeme popol na hlavu za minulosť, no netreba zabúdať, že škandinávske krajiny boli najväčšími kolaborantmi a ostalo to v nich v podstate dodnes. Tento príbeh je spred polstoročia, ale keď si pozriete film Zlo (2003), napadne vám, že tie skostnatelé náckovsko-aristokratické štruktúry vládnu v krajinách ako Švédsko dodnes. (31.12.2020)

Omračující depresivní drama o genetickém inženýrství, které je o to vÍc překvapující, že má odraz v reálném životě ve Švédsku počátkem padesátých let. Ani v nejmenším by mě nenapadlo, že by něco takového mohlo být tak brzy po zkušenosti s druhou světovou válkou možné. Oni ti Švédové zřejmě vždycky měli k nějakému druhu socialismu, a tedy upřednostňování kolektivního mozku před svobodou jedince, sklony. (18.02.2011)