Réžia:
Sean EllisScenár:
Sean EllisKamera:
Angus HudsonHudba:
Guy FarleyHrajú:
Lena Headey, Richard Jenkins, Ulrich Thomsen, Melvil Poupaud, Asier Newman, Michelle Duncan, Peta Longstaff, Ziad Alyan, Lucy Bingham, Marie Flood (viac)Obsahy(2)
Zrcadlo se rozbilo - a z jejího života se stala noční můra. Na oslavě narozenin svého otce prožije Gina zvláštní věc - zničehonic se rozbije zrcadlo. A pak se začnou dít podivné věci. Při cestě do práce se Gině zdá, že vidí sama sebe, jak řídí auto. Následuje tedy záhadnou ženu a v nepozornosti způsobí dopravní nehodu. Ztratí částečně paměť a její život se promění v podivnou noční můru... Jediným klíčem je rozbité zrcadlo. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (260)
Tento film mal celkom dobrý rozjazd a preto som očakával, že celý film bude v rovnakom duchu, ale bohužiaľ to sa nekonalo. Jediné čo vidíme, že hlavná hrdinka Lena Headey je celý film totálne zmätená a akonáhle sa z deju niečo vykľuje, tak je koniec. Očakávali som od tohto filmu viac. Zaujímavé bolo v prvom rade len to, ako nás film držal v ponurom napätí až do konca a v poslednom rade to, že na Lenu Headey sa vždy dobre pozerá, ale to je všetko. Sklamanie ako film, tak aj horor. ()
Přesný důkaz totálně podhodnoceného filmu a subjektivního hodnocení. Když tak vidím některé hodnocení, jen nechápavě kroutím hlavou.Jedinou výtku bych snad měl k faktu, že Leně je filmu 28 let, což očividně bilo do očí i mě se svými těžkotonážnými brýlemi. Jinak je to velmi povedený film, nebo spíše horor. A ne, jen tak ledajaký. Napětí je velmi pozvolné, všudypřítomné, zlověstné ticho, to jen krůček, po krůčku směřuje k velmi povedenému a dost neočekávanému konci, který to celé už jen vyšprekoval. Ještě, že nemám doma tolik zrcadel. To jsem opravdu moc rád! ()
Přes všechny hororové prvky a atributy a zajímavé záběry Londýna a tajuplnou hudbu a ruchy a přese všechny lekačky naprosto chladný film, který ve mně nevyvolal žádné emoce, žádné napětí. Možná proto, že je obsahově vyprázdněný a odnikud nikam nejde. Např. v Omen se dějí nějaké věci, které když se prozradí, dají smysl a ovlivní to jednání postav. Tady se něco děje, co nemá pravidla, ve výsledku nedává smysl a postavy vlastně nijak nejednají. Závěrečná pointa je hezká, ale to v každém dílu Krajních mezí, a je to o hodně kratší. Vlastně ve chvíli, kdy to konečně začalo být zajímavé, tak to skončilo. ()
Hororový festival Afterdark nabízí v mnoha případech slabší, ojediněle průměrné kousky. Jen jednou mi udělal radost a to s Gieraschovou Autopsy, to byla docela brutální záležitost. Střepy v hlavě patří samozřejmě k těm slabým projektům, a to bohužel i přes docela zajímavý příběh. Jenže se to celé jaksi vleče, hudba připomíná nenápadnou kulisu v pozadí a pointa byla jasná dlouho předtím, než nám ji tvůrci osvětlí. Ve filmu by mělo platit jedno pravidlo: vždycky musí být o krok před vámi. Pokud se tak neděje, automaticky nastupuje nuda. ()
Přesně má krevní skupina! Skvělý psychothriller okořeněný prvky hororu. Nemyslím si, že by se jednalo o slabší snímek ani v nejmenším. Ponurá a až tíživá atmosféra se mi skoro dostala až do pokoje společně s otázkami, co se vlastně děje. Jak stopáž utíkala pomaloučku (a zde to velice sedlo), ale jistě, vpřed, nalézal jsem další části skládačky a celkový obraz jsem měl již takřka nadosah. Jenže, ten hlavní a finální kousek skládačky přišel až 5 min před titulky a za samomluvého "No to mě podrž." se mi pointa ukázala v celé své nahotě a kráse. V souvislosti s tím musím dát své díky dvěma lidem. Scénáristovi a režisérovi Sean Elissovi za skvělý scénář a jeho převedení do filmové podoby, jelikož během filmu mi nedal moc indicií aby mi mohl konec dojít (a nemyslím si že někomu pořádně došel) a Leně Headey za parádní zahrání Giny. Moc dobrý začátek dne po práci mi The Brøken dokázal přopravit. ()
Reklama