Střepy v hlavě

Nasaju kouř do plic a nechám ho tam stát, když dostane se do mozku, začne si se mnou hrát, to pak mám zas ty svoje šílený stavy, dělám co mi řeknou ty hlasy z mojí hlavy... Ale jo, mrazivá atmosféra se tomu upřít nedá, příběh docela zajímavý, pár fajn bubu scén a pozadí... ehm, pozadí Londýna, ofkórs, taky pěkný ;-) Ale zároveň i docela nůďa a takovej ten pocit 'who cares', bude vám asi jedno, kdo, kde, kdy a proč. A to není nikdy moc dobře... (19.08.2015)

Zručne natočený a zahraný thriller. Dokonca sa tu našli aj dve krátke scénky, ktoré zaváňali pomerne pôsobivým, hororovým dojmom. Aj atmosfericky bol snímok slušne zvládnutý, ticho s peknou kamerou urobia svoje. Dejová linka ma však moc nezaujala. Celý čas sledujeme príbeh Giny, ktorú prenasleduje tajomná žena, výzorom na nerozoznanie od nej samotnej. Začne trpieť predstavami, že všetci okolo nej, vrátane jej priateľa, nie sú tými istými osobami ako predtým..... Námet celkom zaujímavý, ale jeho rozvoj bol nudný. Chýbal mu nápad (napríklad niečo, čo by príbeh urobilo viac tajomným), aj keď na druhú stranu sa aspoň koniec snažil priniesť prekvapivé rozuzlenie. Žiaľ, ostalo len pri tom snažení. U mňa silnejší priemer, hlavne vďaka technickej a hereckej stránke. 65/100 (21.08.2014)

Nikdy som si nemyslel, že "ticho" bude tak znepokojujúce. Film s neskutočnou atmosférou, ktorá má vtiahla hneď na začiatku a po celý film držala v napätí. Briti a Francúzi opäť ukázali, že vedia natočiť inteligentný horor bez litrov krvi. Možno malá výčitka za časté opakovanie niektorých scén, ale inak skvelé! (20.10.2010)

Nadhodnocuju o celou jednu hvězdu a je dost dobře možné, že ji dřív nebo později uberu. V tuhle chvíli ale nemůžu než konstatovat, že mi ten film sednul skoro dokonale téměř ve všech ohledech, především pak pomalým budováním atmosféry a tíživou vláčností. A tou krásnou, hořkou pointou. Nemluvě o síle všeho toho studeného, hutného ticha. Ono, když se do takového ticha něco tříštivě rozbije, echa v hlavě rezonují dlouho a silně - a klidně se bez uzardění přiznám, že kolem zrcadel posledních pár dní procházím obezřetněji, než je u mě obvyklé. (27.07.2014)

Hororové ladění se nerovná unikání smyslu, a tak se stalo, že mě napadla další varianta českého názvu - Hlava jako střep - čímž chci říct, že jsem nepochopila a výjimečně z toho neviním vlastní zabedněnost , takže k pochvale mně zbyl jen příjemný pohled na Lenu Headey, ačkoli mám výhradu k jejím sedmadvacetinám, na které se neúspěšně snažila vypadat, i fakt, že mě The Broken dokázal udržet v napětí, to však nic nemění na tom, že jsem se po svých každodenních ranních zkušenostech mohla krátce po projekci, uprostřed noci, vysmát všem zrcadlům. (08.12.2013)