Garth Marenghi: Nemocnice na kraji světa

Ne všemu jsem rozuměla (moc rychlé titulky, popřípadě neznámé britské reálie), proto nemohu dát nejvyšší hodnocení, které by si toho nedoceněné dílo místra Marenghiho zasloužilo. Samotný seriál je tak béčkový, že ani nemůže být parodie, ale namluvený komentář, kdy se tvůrce považuje za boha ("Někdy se modlím - sám k sobě"), producent za vizionáře a herec jím leze do zadku, už parodie je. (03.01.2012)

Dobrá magořina. Jsou to samozřejmě jen sekvence co nejbéčkověji natočených scének, s co nejhoršími "hereckými" výkony a nejvtipnější je samo sebou to, jak se všichni neustále tváří smrtelně vážně. Originální, šílené, občas velmi cool, občas méně. Naprostá povinnost pro milovníky osdesátkových hororů. (06.07.2011)

I'm Garth Marenghi. Author. Dreamweaver. Visionary. Plus actor. You're about to enter the world of my imagination. You are entering my Darkplace. Trezorová záležitost od autora, který napsal víc knížek než přečetl, nemohla být v době svého vzniku doceněna kvůli zásahu cenzury. Možná jenom dobře, obsahuje totiž samé laciné efekty, velmi neherecký projev Deana Learnera, u některých střihů se postavy záhadně přesunuly nebo se střih použil místo přetočení celé scény, kameraman se ukáže v zrcadle, hudba vypůjčená z Halloweenu. Občas jsou sice i viditelné drátky, ale pedant, který sleduje drátky, nesleduje příběh. Ten nás přivádí do Darkplace Hospital, místa, kde se otevírá brána do pekel, pacienti se mění v opice nebo brokolici, kde může být muž oplodněn mutantem. Naprostý brak? Ne, dokonalá parodie. (19.01.2013)

"Dórk-plojs", jak by řekl samotný veliký Garth Marenghi svým pozoruhodným přízvukem, je ohlédnutí za kultovním hororovým seriálem z osmdesátých let. Nová, revidovaná edice nám prostřednictvím autentických komentářů dává nahlédnout do nejhlubšího nitra legendárního "splétače snů." Spisovatele, scénáristy, režiséra a herce v jedné osobě. Muže, kterého potkáte na hranici mezi spánkem a probuzením ... nebo na autogramiádě v obchoďáku. Až potud výborný. Jenže na druhou stranu jsem se nemohl zbavit pocitu, že každá epizoda má co do stopáže nejmíň přes hodinu. Tak děsivě to celé "neodsejpá". Koncentrace humoru na čtvereční minutu je navíc dost řídká, takže se Dórk-plojsu zas tak úplně nepodařilo překročit stín pouhé mystifikační blbůstky. Po šesti dílech tahle parodie tak trochu zasoulženě skončila. A já jsem rád. Nevím totiž, jesli bych ještě jednou se zdravým rozumem vydržel větu: "I'm Rik Daglas, eM Dej"... (28.05.2013)

Heh, inu od úvodní sekvence vám musí být jasné, že máte před sebou něco pozoruhodného. Sebejistota mistra hororu nezná mizí, takže zároveň hraje hlavní postavu svého oposu, který se dočkal jen 6 dílů, což není nic zvláštního, jelikož o něj vlastně ani nikdo nestál.:) V reálu se vám tímto nabízí možnost shlédnout ÚMYSLNĚ špatně natočený seriál, parodii na seriály 80. let (ač ruku na srdce, tohle je o dost zábavnější než nějaká Ordinace), okořeněný úžasnými hlody nezapomenutelného producenta (Moss z IT Crowd) a Mistra samotného. Za nejvtipnější bych označil naprosto geniální přehárávání Mossovy postavy, např v scéně s telefonem. (28.09.2012)