Dedication

Dedication je americký nezávislý film...a ještě navíc stoupenec dosti osobité linie american romantic freak comedy, tedy hodně zvláštního pohledu na žánr romantiky, jdoucím proti mainstreamovému hollywoodskému proudu romantických komedií vystavěných na sladkobolných klišé. Stejně jako Michael Gondry ve Věčném svitu neposkvrněné mysli a Nauce o snech či Marc Forster v Horší už to nebude i Justin Theroux zkouší oslovit náročného diváka, tam kde Gondry oslňuje svou surreálnou fantazií a Forster naplňuje kritéria postulátů postmoderního filmového vidění, tam Theroux ctí zákony žánru a filmového cítění, předkládá však před diváka téměř antitezi romantického filmu svou záměrnou snahou zobrazit vztah bizarní, navíc vztah psychicky narušeného člověka (i když vyvarovat se úplně předpokládaných klišé se mu zvláště ke konci filmu úplně nepodařilo). Svět umělecky orientovaných jedinců navíc skýtá možnost satirického přesahu směrem k fungování amerického systému vydavatelských domů a nadstandardního života ,,umělců". Snímek sice není ničím novátorský a pouze volně rozvíjí již dříve objevené, ale dělá to způsobem nanejvýš sympatickým a s jistou obtížně definovatelnou grácií a šarmem - tak jako jsou svým způsobem bizarně krásné písně Joanny Newsom (jejíž skladby ve filmu zazní), tak je bizarně krásný i tenhle zvláštně romantický film... A právě práce s hudební složkou a její volné zakomponování do příběhu je asi největším příslibem tohoto atypického snímku. Justin Theroux se právem ze své původní profese herecké odhodlal vstoupit do ranku režisérského. Velmi silný debut. (10.07.2008)

Příslib americkýho indie s britskou příměsí mě bohužel přivedl do stavu totálního neuspokojení a hraničního vyčerpání z toho, jak vehementně jsem tu prapodivnou kárku tlačil do cíle. --- Dedication je mimořádně WTF snímek. Má ohromně WTF rozjezd (v konečnym součtu, kupodivu, hlavně díky Tomu Wilkinsonovi to jediný plus); zlomový okamžiky se zpravidla dějou v nejvíc WTF momentech; a ty pak nejlíp následuje něco (pro jistotu) zcela ultimátně WTF jako třeba samotný vyvrcholení. Což je "vtipný", protože i přes tuhle WTF masku je film natřískanej klišé až k prasknutí. --- S hloupym vrstvenim příběhu souvisej i postavy - kapitola sama pro sebe. 1) Henry jednoduše neni z těch neoficiálních autistů, ke kterym bych si chtěl vytvořit vztah; natožpak vztah pozitivní. 2) Stejně tak Mandy Moore mi nedala moc důvodů věřit v její herectví; ne-li v její postavu. 3) A konečně Martin Freeman; toho tvůrci vyloženě zneuctili. Takovou lacinou roli jim tam mohl odehrát libovolnej céčkovej herec. --- Therouxe je mi docela líto. Jako debutant se vytasil se zajímavym rukopisem a prokázal úžasnej cit pro kompozici. Ale jinak sorry. I když teda ... brečel jsem u toho, ale to jen proto, že mám fakt brutální rýmičku. Přísahám. :)) (21.12.2013)

Nezávislý film o prapodivné a nerealistické lásce přitáhne pozornost jen občasnými rychlými flashemi, jakoby vypadlými z přestříhaného starého dokumentu. Jinak, popravdě, historka o sbližování začínající kreslířky s obsedantně vyšinutým magorem více nudí, než že by předkládala zajímavé možnosti netradičního vztahu. Ke všemu je prokvetlá řadou klišé, které by se dobře vyjímaly i v prvoplánovém romantickém snímku. /29. 10. 13./ (29.10.2013)

Z tohto filmu mám veľmi zmiešané pocity. V popredí je u mňa hlavne hudba, je nejako divne prepojená z filmom, niekedy sa zdá akoby sa do deja nehodila, ale keď sa zapozeráte a započúvate pomaly to dáva zmysel(aj keď úprimne netuším, či dáva zmysel niečo z toho, čo tu píšem). čo sa týka hercov celkovo veľmi slušné.Tom Wilkinson je ako vždy hrdinom filmu, ten človek dodáva každému filmu akoby špecifickú farbu, také niečo, čo pocítite po dopozeraní. Billy Culdrup vytvoril chaotickú postavu akú som ešte nikde nevidela. Takže vo svojej podstate to bol naozaj dobrý výkon. Mandy Moore nám vyrástla, nie je to síce dokonalé, ale zahrala to veľmi dobre. Scenár veľmi dobrý a práca s kamerou je vynikajúca. No, ale napriek tomu mám podivný pocit tak asi preto hviezda dole. 80% (23.02.2010)

„I když podle všeho jsi fajn osoba, je mi hluboce odporné s tebou pracovat.“ Nemají se rádi a každému je jasné, že se rádi mít budou. Já bych jim to snad i přál, ale nebaví mě dívat se na zamindrákované idioty a hodným holkám vždy přeji raději solidního chlapa, než trosku zaskládávající se knihami. Raději tedy zapomenu na bezchemickou romanci a vychválím skvělé mentorství Toma Wilkinsona, vyrovnaný klid Boba Balabana a to nepopsatelné něco, co vyzařovalo z Mandy Moore. (05.09.2012)