Cesta

Většinu stopáže jsem byl přesvědčen o stoprocentním hodnocení, posledních pár minut však snad patří úplně jinému filmu. V zobrazení postapokalyptické budoucnosti Cesta strká veškerou současnou konkurenci do kapsy. V intenzitě zoufalství a deprese se může měřit snad jen se starším britským Threads. The Road je pádným argumentem pro ty, kteří tvrdí, že I Am Legend nebo Carriers nejsou nijak zvlášť povedenými snímky. 9/10 (13.01.2010)

Asi jsem zdeformovaná povoláním, ale chyběl mi dramatický oblouk, šťáva, čatní, zkrátka aby se tam něco dělo. Schéma "bacha lidožrouti, radši utečem - štěká pes, radši utečem - krade zloděj, radši utečem" mě nedokázalo plně upoutat, nebo spíš jaksi donutit, abych si tu depku opravdu užívala. Taky ačkoliv se Viggo snažil, pořád jsem se nemohla zbavit dojmu, že sleduju stárnoucího Aragorna, jak si na hrudi hřeje mládnoucího Froda, to je asi taky deformace. Nepochopila jsem smysl flashbacků, respektive přišly mi takzvaně úplně zbytečné a taky mi chybělo víc lidí, třeba Pearce vypadal opravdu zajímavě, tak proč tam nebyl nějak solidněji využit? Asi mi prostě opravdu vadilo, že tam byli po celou dobu převážně sami a o nikom dalším nevíme nic jiného než to, že mu smrdí nohy a má špinavé zuby, což možná může být velmi chválihodné z hlediska dokumentarizace a realističnosti, ale já chci od filmu víc. (09.01.2011)

Cesta mě, upřímně řečeno, spíš zklamala. Nemá totiž jiskru, označení "komorní" tady spíš maskuje režijní bezradnost. Existují snímky, které se odehrávají na mnohem menší ploše jedné místnosti, skalní rozsedliny nebo rakvi a přece dokážou udržovat diváka v neustálém napětí. Cesta sice zobrazuje postkatastrofický svět, kde každý den představuje zápas o holé přežití, neumí ho ale náležitě prodat. Má v sobě energie jako člověk po maratonu. Postkatastrofický žánr často sklouzává do pitomých akčních béček typu Šíleného Maxe. Cesta měla jedinečnou příležitost ukázat realistický zánik pyšné lidské civilizace v celé bezvýchodnosti a hrůze. Schází tu ale atmosféra a mnohdy i napětí. Angažmá hvězdy světového formátu, jakou představuje Charlize Theron, mi přijde na několik těch nevelkých flashbacků vyloženě zbytečná, tohle by klidně obstarala kterákoli neznámá televizní herečka. Dialogy jsou příliš úsporné a zjevně se jim nevěnovala velká pozornost. Cesta ukazuje svět po blíže nespecifikované katastrofě (velmi pravděpodobně pádu většího kosmického tělesa), ale ten obraz má slabiny. Pokud by dopadlo do moře, vyvolalo by obří tsunami, které by spláchlo pár set milionů lidí z pobřežních oblastí a nížin a zasolením rozsáhlých ploch by došlo k lokálním hladomorům. Z hlediska lidské civilizace by to byl sice úder, ale určitě ne smrtelný. Pád na pevninu by vymrštil takové množství horniny a prachu, že by na celé planetě vyvolal nejspíš na pár stovek let změnu klimatu. Říká se, že civilizovanost končí 3 dny poté, co se zhroutí zásobování, ale ten obrázek bezcílně se toulajících jednotlivců, dvojic a skupinek mrtvou krajinou by nejspíš vypadal úplně jinak. Ze dne na den by skončila fajnová liberální civilizace s kulturou, lidskými právy a konzumním obžerstvím. Začalo by nemilosrdné soupeření o zcvrkávající se zásoby a zdroje, bylo by ale nejspíš organizované a vysoce sofistikované. Spíš než kanibalismus by hrozilo použití zbraní hromadného ničení a velké války vedené tentokrát bez ohledu na veřejné mínění a do krajnosti. Narozdíl od filmových tvůrců si nemyslím, že by hrozil nedostatek střeliva. Jestli má něčeho lidstvo dostatek, tak právě zbraní obecně. Tady by se pracovalo ve velkém. Dnešní státy by rychle skončily a vzaly by s sebou bezradnou politickou reprezentaci, k moci by se dostali ti s pevným odhodláním a zatraceně tvrdými lokty. Ve filmu několikrát zazní otázka, zda jsou ti či oni dobří. Podobné termíny by v postkatastrofické společnosti ztratily význam (přinejmenším ten dnešní). Úkolem doby by bylo zredukovat 8 miliard obyvatel dnešní Země na pár milionů schopných se uživit v postkatastrofickém světě. Lidem, kteří by přežili, by hrozilo něco horšího než hlad a zima. Ztratili by totiž soucit a lidskost. I kdyby na Zemi dopadla planetka, která kdysi vymazala dinosaury, příroda i člověk má mimořádnou schopnost přizpůsobit se. S ohledem na téma a s vědomím, že Hillcoat nechtěl natočit lacinou akční záležitost, dávám slabé 3*. Celkový dojem: 50 %. (08.03.2013)

Tolik mi po shlédnutí filmu chyběly barvy, že jsem musel jít ven na slunce a pokochat se krásou přírody. Tón všech barev z filmu zmizel a vy už od počátku jste v depresích stejně jako hlavní hrdinové McCarthyho knihy Cesta. Skvěle adaptováno a vy nemáte téměř co vytknout. Trošku mě mrzelo, že se víc nehrálo s napětím. Zatímco u knihy se mi zastavovalo srdce na několika řádcích stránky, ve filmu to napětí uteče velice rychle a jste už v další kapitole dlouhé cesty. A já jdu ven se zase kochat barvama. (27.02.2010)

Depresívna, post-apokalyptická road-movie pešo, po vlastných. Hillcoat sa teda neserie a po prekvapení spred štyroch rokov nesklamal ani pod tlakom napätých očakávaní. 'The Road' sa v mojom hľadáčiku objavila už dlho pred premiérou, pretože Vigga mám rád a najmä sa mi páčil Hillcoatov štýl v spomínanom 'The Proposition'. Jeho ultrašpinavé, umazané prostredie sa objavuje aj tu, ale ešte vo väčšej miere a s ešte väčším dôrazom na realistickosť drsného, pochmúrneho inferna temnej budúcnosti. Film začína poriadne zrezka a šupne nepripraveného diváka in medias res, priamo do epicentra celého príbehu. Začiatok preto pozitívne kvitujem, nerieši príčiny katastrofy, nehľadá sprisahania. Príbeh je prakticky len realistickou púťou otca a syna naprieč neľútostnými podmienkami vyhasnutého sveta. Napätie snímku rozhodne nechýba, dramatické a smutné okamihy takisto. Postavy vo filme sú bezmenné, takže nerieši ani charaktery iných postáv, než dvoch hlavných, Kodi Smit-McPhee ale castingových agentov svojim výkonom určite nezahanbil. Viggo herecky znova obstál a občas mu skvelo zasekunduje vedľajšia postava, ktorú hrá nejaké zvučné herecké meno. Piatu hviezdičku strhávam za príliš odfláknutý (len-aby-uspokojil-amerických-divákov) záver. 85%. (14.01.2010)