Moje srdce pochovajte pri Wounded Knee

Žili jako jiné národy. Nebyli lepší ani horší. Nebylo jejich zásluhou ani vinou, že se dějiny vyvinuly pro ně nepříznivě. Přinutily je žít v jedné zemi s jiným, početnějším národem, jehož hodnoty nesdíleli. Bránili se jak uměli, bojovali i vyjednávali. Přestože snad nakrátko uvěřili, že se štěstí obrací na jejich stranu, nakonec svoji zem ztratili a zachránili sotva holé životy. Tklivá hudba a nádherné obrázky přírody nás dohánějí k slzám. Tragika jejich osudu je ohromná. Jsme svědky zániku národa Sudetských Němců a marné snahy jeho posledních náčelníků, Konrada Henleina a K. H. Franka, zachránit pro svůj lid svobodu a důstojnost. --- Snad jednou i u nás vypukne takzvané revizionistické pojetí historie a někdo takový film natočí. Koneckonců, jak kdysi napsal Jaroslav Hašek, „morální vítězství je vždycky na straně toho, kdo je bit.“ --- Tento film v podobě hraného dokumentu není až tak zlý. Z věcného hlediska není zásadně nepřesný a jeho tendenčnost je převážně únosná. Je rozhodně mnohem slušnější, než třeba 1492: Conquest of Paradise. Kdo chce, může i z tohoto filmu rozpoznat, že hlavním bolehlavem vlády nebylo Indiány pobít, nýbrž je nějak, v rámci možností, zachránit při životě. (Pro srovnání, Argentinci měli v téže době se svými Indiány prakticky totožné potíže, a jediným vojenským tažením je vyhladili. Nikdo to nepřipomíná, nikdo jim to nevyčítá.) --- Více než film sám mi vadí kontext, ve kterém podobná díla vznikají a působí na publikum. Je to určitý trend, jehož společným rysem je podkopávání hrdosti a sebeúcty Ameriky a celého Západu. Člověk se musí ptát „cui bono“? A vtírá se mu na mysl Leninův výrok o „užitečných idiotech“. (21.08.2010)

Jedná se v prvé řadě o historický film, nedočkáme se tedy zobrazení indiánských tradic, kultury a spirituality, jako v jiných novodobých indiánských filmech. Zde vidíme snahu o pokud možno maximálně objektivní pohled na události předcházející nechvalně proslulému masakru u Wounded Knee. Určitě stojí za zkouknutí a je škoda, že takovéto filmy nevidíme v kinech. (07.09.2007)

Film smutný, ... smutný jako oči Sedícího Býka, uznávaného náčelníka Siouxkého kmene indiánů, který byl se svým kmenem násilně vyštván bělochy ze svých posvátných území Černých hor do nehostinných území přidělených rezervací ve Standing Rock. A to vše jen pro zlato, které se na jejich území nacházelo. Indiáni, zvyklí na volný pohyb v přírodě, byli donuceni "bílým mužem" žít s ponižující přidělenou státní nedostatečnou podporou potravin a děravých přikrývek v uzavřených rezervacích bez možnosti lovu zvěře, nuceni přijímat křesťanská jména, křesťanskou víru a přizpůsobovat se životu bělochů. V bídných podmínkách houfně umírali na nemoci jim neznámé, které k nim zavlekl "bílý muž", trpěli mrazivou zimou, hladem a byli plně odkázáni na milost či nemilost bílých úředníků. Mnozí se zhrzeni podrobili, jiní v čele s hrdým Sedícím Býkem odolávali nepřijatelnému nátlaku. Za vyvlastněná území Siouxů nabízela americká vláda směšnou finanční částku, kterou hrdí indiáni nikdy nepřijali a na druhou podbízenou smlouvu už nepřistoupili. Neutuchající vzdor indiánů byl nakonec ukončen zavražděním Sedícího Býka – symbolu vzdoru a násilně potlačen v roce 1890 vojenským masakrem u Wounded Knee Creek, na kterém nese vinu jednoznačně tehdejší americká armáda. A samozřejmě také americká vláda. Ta se ostatně se Siouxy finančně za vyvlastněná území dodnes nevyrovnala. Celkově byla v průběhu dekád platnosti vyhlášeného zákona indiánům násilně vyvlastněna země o velikosti cca 90 mil. akrů !!! (jeden akr = 4 046,873 m2). Tato země byla posléze se ziskem rozprodána bělochům. Siouxům vyvlastnila vláda roku 1876 území v okolí Černých hor, které byly a dodnes pro ně jsou posvátnou zemí. V roce 1980 sice uznal Nejvyšší soud USA, že tehdejší smlouva vlády USA se Siouxy byla ze strany vlády porušena, ale území zpět Siouxům nenavrátil. Rozhodl přiznat Siouxům náhradu za vyvlastněná území ve výši 600 mil. dolarů, kterou ovšem současní Siouxové nadále odmítají a žádají zpět svá území. Úcta k VLASTNÍ posvátné zemi znamená pro Siouxe víc než stamiliony dolarů. Tento film nám připomíná hříchy většinové části lidstva bílé rasy, která se dopouštěla a dodnes dopouští nepřípustných nátlaků na menšinové obyvatelstvo naší Země. Tehdy se jednalo o zlato, dnes se jedná o ropu. Tehdejší nátlaky a ty dnešní se liší pouze formou nátlaku a prezentací světu. Bohužel jsme se nepoučili. (komentováno 12.1.2009) (12.01.2009)

Bitva u Little Big Hornu byla posledním velkým úspěchem Indiánů, nešťastný masakr u Wounded Knee jejich definitivním pokořením. Děj filmu (a stejnojmenného románu) je orámován těmito zlomovými událostmi, o nichž sice nezvíme přemíru kdovíjak zdatně podaných informací (normální televizní šeď), ale lze je s povděkem přijmou coby odrazový můstek k zamyšlení nad tím, jakou cestou se utvářely moderní Spojené státy americké; jak velcí bílí mužové odpradávna vše myslitelné (také tradice nebo lidskou čest) převáděli na peníze a kde ty přestaly plnit svou funkci, nastoupily zbraně. Není snadné takový přístup odsoudit, či akceptovat. Je dán dlouhodobým historickým vývojem a mentalitou lidí, kteří si svou zemi a svobodu museli vybojovat. Kolik dalších zemí si dvakrát do roka připomíná ty, jež padli během válek? Pro zpestření diskuze doporučuji zhlédnout také Bowling for Columbine (z něj by možná stačily úvodní animované dějiny USA). 60% Zajímavé komentáře: Kimon, J.Connor, bidja (11.07.2010)

Tolik jsem si přál, aby tento film byl tak skvělý jako třeba Tanec s vlky, až jsem si naběhl na vidle nepatřičného očekávání. Na rozdíl totiž od adaptace románového melodramatu, Wounded Knee nám přibližuje syrovou historickou realitu. Neservíruje nám žádné okázalé dobrodružství, žádnou romantiku, zároveň žádnou šablonovitost a i když je tento snímek natočen s určitou dokumentární strnulostí, nabízí nám nepodbízivým způsobem cennou autentickou výpověď velmi smutné kapitoly americké historie a lidských dějin vůbec. (03.09.2011)