Nepozvaný hosť

Vtipně, chytře a bez paušalizování o ilegálních přistěhovalcích a Americe. Film spíše lidský než politický, spíše úsměvný než vtipný a spíše lehce než hodně nadprůměrný. Thomas McCarthy podruhé předvedl svůj talent napsat inteligentní film, který každý pochopí a z kterého si každý něco málo odnese. Někteří si do svých opuštěných bytů najdou podnájemníky, někteří vezmou bongo a půjdou se vyřádit do parku, někteří jednoduše ocení „normální americký film, který je o něčem“. 80% (08.07.2008)

Ako sa dá nečakane vstúpiť do života ľuďom o ktorých ste ešte včera nemali ani poňatie. Alebo vstúpili oni do vášho? To je len uhol pohľadu. A čo to urobí s vaším životom. Stanú sa cudzie radosti a strasti len vlastným rozptýlením? Možno, ale iba do toho momentu, kým ich nezačnete zdieľať. Kým sa novonadobudnutá známosť nestane putom. Kým sa vnemy nestanú citmi. (12.10.2013)

Vážím si filmů, které jsou, totálně lidskou formou, schopni vyprávět neobyčejný příběh, jehož tvůrcem je nejenom osud, ale i aktuální situace ve světě. Nezvaný host je přesně takovým filmem. Smutný, opravdový, reálný. Takový, jaký je sám život. Nakonec si všichni uvědomíme, že radostné maličkosti a láska je to jediné, co člověka opravdu dokáže potěšit. Ale i rozesmutnit. (04.04.2016)

Richard Jenkins, který se většinou objevuje jen jako vedlejší postava si vystřihl úžasnou hlavní roli ve filmu o muži, který zjistí, že má ve svém bytě nezvané hosty (kteří jsou nezvaní nejen v jeho bytě ale i celé zemi) a místo aby je vyhodil začne s nimi žít a ... bubnovat. Zajímavý námět, výborný Jenkins a velice dobře hrající vedlejší postavy ale pomalé vyprávění bez vyloženě skvělých scén a přílišná komornost, mě nutí dát jen lehce nadprůměrné hodnocení, ačkoliv je film ve své podstatě bez chyby. (06.08.2011)

Jak báječně dokáže být člověk překvapen obyčejným příběhem, když si předem ke snímku nepřečte obsah a nezjistí žádné podrobnější informace! Nezvaný host byl pro mne impulsem, který jsem si vyhledal v databázi jako jedno z nejlepších dramat roku 2007. Dlouho jsem nerozmýšlel, film si sehnal a ihned pustil. Již od prvních minut mne herecky nadchnul Richard Jenkins, a začal jsem se ZAJÍMAT, co se s jeho charakterem bude dít dále - tak bezchybný a uvěřitelný herecký talent jsem dlouho neviděl. Pak přišel na scénu sympatický Tarek se svou přítelkyní a jejich nepohodlně pohodlný život, a já se do děje doslova zamiloval. Hltal jsem každý okamžik, užíval si perfektních rytmů afrického beatu a samou radostí jsem ani nedýchal. The Visitor mi dokázal simulovat pocity nevýslovného štěstí z toho, že si v něm "všichni pomáhají a mají se dobře". Zlomový okamžik na sebe ale nenechá dlouho čekat, a film se stává postupně napínavějším... až do finále. Finále, které jsem rozhodně nečekal. Díky němu je celé story o duševně umírajícím melancholickém staříkovi, který hrál na bubínek, něčím, co zůstane v mém srdci navždy. (19.03.2010)