Misia na Mars

Brian De Palma sci-fi absolutně nerozumí, jinak by si nemohl vybrat ten nejslabomyslnější scénář, který byl zrovna k mání, a natočit podle něj takovýhle paskvil. Lepší a zajímavější příběh, postavy a dialogy má i ta nejslabší epizoda televizního Star Treku, Mise na Mars má jen větší rozpočet. A navíc se mi skoro nechtělo věřit, že můj oblíbenec Ennio Morricone opravdu složil takovouhle hudbu pro tenhle film – ten musel být ještě víc mimo než režisér. (19.08.2005)

To se asi tvůrci nechali inspirovat tou slavnou fotografií sondy Viking ze 70. let, na které jeden objekt na povrchu Marsu připomíná... No, film to byl dobrý, lehce nadprůměrný a stejně tak koukatelný. Občas sice mise působila jako odpolední výlet za město řízený jedním dědou od kafe z ISS a taky účel marsovského objektu by asi byl v "reálu" poněkud širší... Záměnu nukleotidu za chromozóm tvůrcům odpouštím! (08.10.2012)

mise na mars by mela byt poustena od druhe poloviny. ta je natocena skutecne pusobive a samotne finale trochu pripomina vesmirnou odyseu. film tak bohuzel dojizdi na neuveritelne nudny a ukecany warm up, ktery je o to mene snesitelny, protoze vedouci castingu odvedl primo trestuhodnou praci. cely herecky ansambl je sympaticky asi jako hejno moskytu, specialne duo tim robbins a connie nielsen opert pokalelo svou pritomnosti dalsi nadejny film. vse tak zachranuje pouze stary dobry gary sinise, ktery se do popredi dostava prave v one druhe pulce filmu, kdyz konecne zgebne robbins. a prijemnym pohledem na timovo mrtve telo plovouci vesmirem by mel film zacinat... (15.08.2005)

Mise na Mars mohla dopadnout mnohem lépe. Bohužel je nasáknuta mnoha chybami. Zejména mi vadila přílišná sentimentalita příběhu, která kazí atmosféru. Dalším kiksem je scénář, který je chvílemi nechutně dovysvětlující a doslovný. Takové boty jako:,,Víš, nechtěl jsem aby to dopadlo takhle, ale po tom co tvá žena onemocněla a ty ses o ní staral…“ patří do telenovel a ne do ambiciózních kinofilmů. Někdy selhává i režie, například scéna, kdy se astronauti prochází po kosmické lodi, působí křečovitě a uměle. Nečekané je pro mě i absolutní selhání pana skladatele Ennia Morriconeho, který zde složil tuctové sentimentální melodie, které se, v lehce obměněných podobách linou ze všech filmů v nichž vlaje americká vlajka. Film zachraňuje od úplného propadu do bahna jen pár trikových scén. (18.02.2007)

Neuvěřitelně otravná čtvrthodina v úvodu, kdy se nad grilovanými klobásami vedly nudné kecy o ničem, shrnutelné do: „Zítra letíme na Mars. Sbohem a šáteček...“ Zaznělo sice i zajímavé: „Pojďme si ještě naposledy pozemsky vrznout!“, ale stejně nikdo nešel. Pouze jeden manželský pár kosmonautů se odvázal natolik, že se začali ocicmávat, ale jen nesměle, jako by byli na svém prvním rande. Chabé libido astronautů mě znechutilo a chtěl jsem film vypnout. Naštěstí loučení skončilo, De Palma slezl z višně a konečně (!) vlezl na startovací rampu. Na samotném Marsu už pak masakr docela odsýpal, což je uprostřed písečné bouře s chobotem celkem pochopitelné. Ač byla sestrojena emzáky-humanisty, obrovská Bílá tvář to s humanismem moc nepřeháněla: Tudududum... zkusili jste špatný signál, cha chá! Teď vás vcucnu do mixéru a rozmixuju vás na kosmoprejt! Bohužel samotné finále už opět spolehlivě v odpadu. Hrozně se to vleklo, do toho zdlouhavé vznešené kecy, přímo jak od emzáka národů J.A. Komenského. Zábava na kapačkách, v posledním tažení. (25.11.2014)