Borgiovci

Historický film, který se snaží věrohodně ukázat, jak to s Borgiovými zřejmě skutečně bylo a nepodkládá nám kupříkladu nepotvrzené zvěsti o travičství Lucrecie. Naopak ukazuje Caesarovo krutovládu, která spolu s jeho otcem zasáhla celou nesjednocenou Itálii. Film velice zajímavý, ale místy zdlouhavý. Herecky spíše průměrný. Přesto koukatelný. 60% (21.09.2010)

Vzostup a pád Borgiovcov je pre mňa fascinujúcou kapitolou dejín, preto som sa nesmierne potešil, že o nich vznikol film. Mario Puzo ich (vo svojej knihe The Family) označil za prvý mafiánsky klan a toto označenie je úplne presné (s trochou nadsázky je Rodrigo presne ako nejaký capo di tutti capi, len o pár storočí skôr). Film sa snaží na ploche približne dve a pol hodiny (aspoň ja som mal 145minútovú verziu) preskúmať všetky charaktery, morálku a zvrhlosti danej doby, pripomenúť najdôležitejšie persóny a dobové reálie. Je pochopiteľné, že úplne všetko čo som očakával sa do filmu nepodarilo vtesnať (napr. postavu Nicola Machiavelliho a jeho vzťah a inširáciu Cesarom Borgiom pre dielo Vladár, vraždu syna Joffrého, atď), ale tvorcovia sa skutočne snažili. Všetko čo má historická dráma mať, divák nájsť môže. Možno škoda "nehollywoodskeho" rozpočtu, šetrilo sa najmä na veľkolepých záberoch bojov a dobývania hradov, tak typických pre borgiovské ťaženia. Z pohľadu filmu a diváka som spokojný, Los Borgia je hodnotným a kvalitným filmom a aspoň malou lekciou dejepisu... (09.10.2010)

Scéna, kostýmy a výtvarná réžia sú celkom dobré a myslím si, že sa hodia k dobe. Režisér Antonio Hernandez sa snažil, aby bol film historicky čo najpresnejší. Napriek tomu, že film má viac ako 2 hodiny, mal som pocit, že mu niečo chýba. Postavy nie sú správne vyvinuté. Cítil som, že spisovateľ mohol urobiť viac, aby sa ponoril do psychiky Rodriga a Cesara. Ďalej po technickej stránke je kinematografia nekonzistentná a zvuková stopa je veľmi štandardná. Predstavenia niekedy pôsobia až divadelné. 5/10 (21.12.2021)

Kulantně vykreslené lapálie nejotravnější italské famílie. Má to vše, co má správný romantický doják mít - vraždy, loupeže, krvesmilstvo, požadování manželek bližního svého, pohrdání rodiči a snad jedině Boha měli furt toho samého (Ten už má holt asi definitivu). Rodrigo Borghia ukázal, jak zábavně se dá přistupovat k Desateru, když je jeden Oberkudlanka a ostatní papežové jsou proti němu jen nudní zástupci Ředitele. Jen ta dvouapůlhodinová stopáž způsobila, že jsem byl ke konci trochu otrávený. (23.11.2010)

Velebení i proklínaní Borgiové. V počátcích bývali jen bezvýznamným španělským šlechtickým rodem. Avšak ta „bezvýznamnost“ byla zcela zapomenuta… Rod Borgiů měl chrabré a cílevědomé muže, okouzlující ženy, které vychovány úctě k mužům, nebyly pouze loutkami svých pánů, brali svůj osud se vztyčenou hlavou a hrdě se hlásily ke svému rodovému jménu. To nejdůležitější, co jim bylo dáno do vínku byla „touha“, toto magické slovo měnící tužby ve skutky. I když je to cesta vykoupena: záludností, intrikami a krutostí. Dosažená moc, tak sladce opojná, kterou si rytíři meče skryti rouchem církevním vychutnávají plnými doušky. Prolitá krev bližních, je jen nízká cena; a nepřátelé ať se smaží na hranici. Po jejich boku chtiví odpůrci číhající na chybný krok(je tak únavné být stále ve střehu), jehož využijí; a bez skrupulí skoncují s chamtivými vládci, aby si i oni mohli dopřát ten slastný pocit „nesmrtelnosti“. Jen rod Borgiů si však může říci: „dobyli jsme Itálii“. (23.09.2010)