Borgiovci

Kulantně vykreslené lapálie nejotravnější italské famílie. Má to vše, co má správný romantický doják mít - vraždy, loupeže, krvesmilstvo, požadování manželek bližního svého, pohrdání rodiči a snad jedině Boha měli furt toho samého (Ten už má holt asi definitivu). Rodrigo Borghia ukázal, jak zábavně se dá přistupovat k Desateru, když je jeden Oberkudlanka a ostatní papežové jsou proti němu jen nudní zástupci Ředitele. Jen ta dvouapůlhodinová stopáž způsobila, že jsem byl ke konci trochu otrávený. (23.11.2010)

Nějak mě to nevzalo. Po celou dlouhou dobu trvání filmu jsem měl dojem, že samotní autoři na vyprávěný příběh nemají svůj vnitřní názor, že jen povrchně zobrazují zajímavé období italských dějin. Vlastně jde o vršení bizarních někdy drsných někdy erotických scén zajímavých jen svou drsností nebo otevřenou erotičností bez hledání hlubších významů. Dějiné události samy myšlenky neobsahují, ty jim musejí dodat vypravěči, což se zde neděje. (10.09.2010)

Historický film, který se snaží věrohodně ukázat, jak to s Borgiovými zřejmě skutečně bylo a nepodkládá nám kupříkladu nepotvrzené zvěsti o travičství Lucrecie. Naopak ukazuje Caesarovo krutovládu, která spolu s jeho otcem zasáhla celou nesjednocenou Itálii. Film velice zajímavý, ale místy zdlouhavý. Herecky spíše průměrný. Přesto koukatelný. 60% (21.09.2010)

Velebení i proklínaní Borgiové. V počátcích bývali jen bezvýznamným španělským šlechtickým rodem. Avšak ta „bezvýznamnost“ byla zcela zapomenuta… Rod Borgiů měl chrabré a cílevědomé muže, okouzlující ženy, které vychovány úctě k mužům, nebyly pouze loutkami svých pánů, brali svůj osud se vztyčenou hlavou a hrdě se hlásily ke svému rodovému jménu. To nejdůležitější, co jim bylo dáno do vínku byla „touha“, toto magické slovo měnící tužby ve skutky. I když je to cesta vykoupena: záludností, intrikami a krutostí. Dosažená moc, tak sladce opojná, kterou si rytíři meče skryti rouchem církevním vychutnávají plnými doušky. Prolitá krev bližních, je jen nízká cena; a nepřátelé ať se smaží na hranici. Po jejich boku chtiví odpůrci číhající na chybný krok(je tak únavné být stále ve střehu), jehož využijí; a bez skrupulí skoncují s chamtivými vládci, aby si i oni mohli dopřát ten slastný pocit „nesmrtelnosti“. Jen rod Borgiů si však může říci: „dobyli jsme Itálii“. (23.09.2010)

Borgiové a zase Borgiové, poslední roky mě to jméno stále odněkud znělo v uších a stále proklouzávalo skrze prsty. Seriál jsem nějak míjel, ale z mysli mě to úplně nezmizelo. Chtělo to nějakou filmovou verzi a já zkusil tuhle a i když vzhledem k hodnocení jsem byl lehce skeptický o to víc jsem spokojen. Mělo to tu správnou atmosféru, výborné reálie a člověk se v kostce dozvěděl to nejdůležitější z období, kdy byl tento rod na vrcholu. Nic víc, nic míň. Precizně zpracovaný historický film a ty já rád. A tak trošku mě to přece jen navnadilo i na seriálovou verzi. Jen ten čas..... (10.08.2014)