Kurz negatívneho myslenia

Uvěřitelný film co se psychologie postav týče, krásné využití černého humoru a výborné herecké výkony. Postava Geirra je výborná a skvěle tenhle drží pohromadě, protože nebýt jeho tak by se to asi celý docela rozpadlo. Ke konci už to sice trochu hapruje a svoje sdělení to jakž takž řekne, takže já jsem spokojen. (07.12.2009)

Kurz negativního myšlení příliš pozitivnosti nepřinese, ale zase mi zodpoví několik otázek, nad kterými přemýšlím a uniká mi jejich podstata. Tento film je zvláštní, zvláštně se na něj kouká, určitě ne hezky (není příjemné sledovat partičku lidí na vozejku, jak se s tím snaží poprat), ale rozhodně zajímavě a těžko předvídatelně. Já jsem si jen v duchu přál, aby autoři nezašli až tak daleko, ale oni zašli a ejhle ono to nakonec vlastně bylo dobré. Mám rád severskou kinematografii, protože se nebojí život ukázat syrový, krutý, pravdivý a hlavně to zabalit do odlehčenější formy přimíchané spolu s černým humorem. Pak už zbejvá jen to, jak mi který příběh sedne a tenhle mi sedl. Hodně zajímavým způsobem sedl. Sice vede od nikud nikam, ale dokázal ve mně odpovědět na několik otázek, o kterých jsem si myslel, že do smrti pro mě budou nezodpovězenými a to popravdě příliš filmů nedokáže. Prakticky skoro žádný. (16.06.2008)

Mám rád tyhle severské depresivní tragikomedie, obecně je z nich cítit život, který má nedostatek světla a slunce. Kurz negativního myšlení má ovšem ještě jiný rozměr, a to konkrétní životní tragedie - pohybové omezení života ochrnutých lidí a z toho plynoucí psychické trauma. Není to snímek tak syrový, jak by se od zástupce severské kinematografie dalo čekat, žádné Dogma 95, je naopak do jisté míry stylizovaný, ba dokonce vykalkulovaný, ale to je překvapivě ku prospěchu - tvůrci sice kalkulují se vzedmutím lidských emocí, ale nejde jim o manipulaci s divákem, ale o poukázání na vážné a tak trochu opomíjené téma, a to hodně osobitým způsobem. Nejsilnější devizou je skutečně hodně černý humor a nadstandardní herecké výkony, příběh sám není prvořadý, mnohem silnější je kontext, prostředí a společnost lidí, ve které se vše odehrává. Kurz negativního myšlení není sice úplná špička svého žánru, ale díky svému obsahu je to stále skutečně hodně silný film, který se vyplatí vidět (a možná vlastně spíše zažít...ale jen na těch 79 minut...) (06.12.2009)

Rozporuplné stejně jako ústřední tématika. Tragikomika jako paralela ke střídání křečovitého pozitivizmu a samozřejmého negativizmu je skvělý nápad a herci se v perfektně padnoucích rolích mohou přetrhnout, ale trochu překvapivě se mi postupně začala zajídat zprvu příjemná nepředvídatelnost. Po dvaceti minutách jsem pochopil, že se v každém dalším okamžiku může stát prakticky cokoli. To potěší dvakrát, třikrát, ale za chvíli mi přišel každý nenadálý výbuch překvapivých emocí jako zbytečná hysterie. 70% zaokrouhlených dolů právě za to, že těmi neustálými změnami trpí finální katarze. (21.01.2011)

Docela zklamání, norská variace na Bergmanova komorní dramata s komickým přesahem selhávala ve věrohodnosti, působila podivně hekticky, hystericky, zbytečně roztříštěně - do toho všeho v poslední době oblíbené ""přestávky" v podobě prostřihů na hlavní hrdiny podmalovalé hudbou... A ten konec, no nevím nevím... Plusem jsou slušné herecké výkony a otevřená hravost příběhu, rušivých a vadivých elementů ale víc než je mi milé. Dám zatím 7/10 a ještě se zamyslím... (27.12.2007)