Zkažená mládež

Kolik šikany se dá snést než se začne střílet? V mém případě stačí jeden urážlivý pohled a mé kolty nekompromisně promluví. Jenže já jsem vyrovnaný jedinec a Joosep s Kasparem k tomu teprve musí dojít. Jejich cesta trvá na můj vkus příliš dlouho, je plná těžce stravitelného ponížení, ale finále bylo balzámem pro mou duši. Jak já bych si rád do těch značkových pitomců zastřílel. (09.10.2015)

Nu, tak toto bylo správné depresárium, které zpracovává celosvětový problém (tak často diskutovaný a právem často diskutovaný), s nimž se praktický každý v určité formě za život setkáme, a režisér Raag jej vyhrocuje až do nejxtrémnějších případů, abychom si konečně uvědomili, že šikana tu je a může mít fatální následky. To, že tento film je na základě skutečné události jen podtrhuje její závažnost a nutnost něco proti ní dělat. Nedovedu pochopit, jak to mohlo zajít až tak daleko, že holky ve třídě (i mimo ni) na vše jen přihlížely, bránily ty zbastardělé zbabělce, kteří si na souboj 1 proti 1 netroufli a jejich největší zbraní byla přesila. Je toto vůbec možné? Muselo to tak dopadnout? Nedalo se s tím něco dělat? Sebrat odvahu a jít na policii, přestoupit na jinou školu, zkrátka něco? Po dobu sledování musíte nutně mít touhu všem pořádně namlátit nebo dokonce udělat to, co vymysleli hlavní představitelé. Herecké výkony jsou zde obdivuhodné a hudba ve spojitosti s kamerou jen dodává na sugestivní výpovědi..Drsný a krvavý závěr je logickým vyústěním všeho, co jsme v dosavadních minutách viděli. Když se o něco podobného (v méně drastické a pro mladší diváky srozumitelné podobě) pokoušel v dílech Walkera texas rangera Chuck Norris, tak jste se mu všichni smáli... (29.01.2011)

Několik nesouvislých komentářů bezprostředně po shlédnutí: Emočně silný byť filmově průměrný estonský film o intenzívní temné a bolestivé školní šikaně, která se nedá snést... Zažili jsme to skoro všichni, v různých třídách, v různých dobách a kulturách, tady to máme ve své nejhnusnější podobě přímo na plátně... Už ty prostřihy - jak si nejprve ubližujou malí školáci - a pak tihle velcí... Kanaďan Leonard Cohen krásně ve zkratce vystihuje šikanu v písničce A thousand kisses deep: "The ponies run, the girls are young, the odds are there to beat"... A americký spisovatel Kurt Vonnegut by zase o konci tohoto filmu určitě řekl své: "So it goes" (viz Jatka č. 5)... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=Wo_LYkn88o8 (27.05.2012)

Nevzpomínám si, že bych někdy viděl estonský film, proto jsem byl velmi příjemně překvapen. Naprosto realisticky ztvárněné prostředí třídy, ve které je jeden chlapec šikanován a druhý se ho zastane, mne naprosto dostalo! Ten film prostě nemá chybu. Člověku se jen tají dech, protože cítí, že to není jen nějaký scénář, tenhle totiž psal sám život a jak herecké výkony, tak i celková atmosféra jsou naprosto pravdivé a zdrcující! (09.05.2009)

Působivě udělaný a kvalitně natočený psychický drasťák ze školního prostředí, při jehož sledování se vaše srdce obalí kamenným nánosem, se kterým si neporadí ani Calgon... Nánosy však brzy po doběhnutí titulků opadají a trvalé stopy nezanechají. Čím to? Inu, jak už to v podobných filmech bývá, autoři pěchují diváka emocemi i za cenu určité jednostranosti děje a směsnávání postav do plošných archetypů. Krom ústřední dvojice Joosepa a Kaspara sledujeme panoptikum slizkých, arogantních a necitelných hajzlíků, mezi něž se ještě nějak záhadně zatoukala okatá husička Thea. Na efekt vystavěnou násilnou pokřivenost bohužel nelze v celém snímku přehlížet, aniž by občas člověk z filmu nevypadával a neuvědomoval si, že už nesedí spolu s protagonisty filmu v jakési nejmenované škole a nedotýká se jej ta dusná atmosféra, kdy se vzduchem line zápach plynu, co hrozí nenadálým výbuchem, nýbrž sedí doma v křesle a sleduje výplody čísi mysli. Spolykal jsem většinu vlasce, ale naviják už ne - to jsou v Estonsku učitelé vážně tak slepí vůči dění ve studentském kolektivu? To vážně ani nikdo z dospělých nedokáže postupovat alespoň trochu logicky a racionálně? To vážně není možné řešit problémy se šikanou jinak, než to provedou Joosep s Kasparem? Nadsazení, stylizace, typizace, schématičnost - ať už tu nepřirozenost Klass pojmenujeme jakkoliv, nevadila by mi, pokud by ji snímek využíval jako prostředek k poukazování, k pátrání po příčinách, k odhalovaní jádra problému, či k čemukoliv jinému, než jen neodůvodněnému působení na divákovi emoce. Takto Klass funguje maximálně jako varovný majáček, který ovšem nebudí patřičnou pozornost paradoxně právě proto, že bliká příliš intenzivně. (04.04.2008)