Ex Drummer

Podle toho, že knižní předloha má necelých 200 stran, se mi zdál film až moc stručný v některých situacích, proto ta hvězdička dolů. A za zvrácený konec, který není duchaplný a povzbuzující jako v knize. Hudba byla naprosto s mým vnímáním. Většinou šlo o belgickou hudební scénu. Soundtrack jsem si stahoval ihned po závěrečných titulcích. Jinak hypnotizující zábava, která umí za pomocí gravitace posadit do křesla. Undergroundová scéna, chromý basák, šišlavý zpěvák, hluchý kytarista, plešatá mamka, 50 cm obří čurák přesně splňuje ty pravé požadavky na zábavnou komedii. Obrovská porce brutality, která by předčila i plno béčkových hororů, ve kterých jde pouze jenom u brutalitu. Samozřejmě s nadsázkou a teplým svědomím, tak pro Vás nezakomplexované, Vás tenhle film bude bavit nesmírně. (26.10.2012)

Gummo, Eraserhead, Antichrist, Ichi the Killer. To je zopár filmov, ktoré sú podobne úchylné. Aj keď Antichrist sa z tejto kolonky umelecky vymaňuje. Na ich sledovanie musíte byť otrlý, bez srdcových problémov a dobrým žalúdkom. Keď tieto základné kritériá spĺňate, môžete sa dať do hodnotenia. Ale čo hodnotiť? V Ex Drummerovi je takmer všetko, čo zvyčajne býva u slušných ľudí tabu. Stačí si prečítať pár hodnotení vyššie. Je dobre, že existuje aj protiklad ku gýčovitým pozlátkam z Hollywoodu, no je otázkou, či je toto ešte umenie. Odpovedať si musí každý sám.. (06.11.2010)

Nevím jak a jestli vůbec budu hodnotit tento film. Je to totiž zlý film! Je to o zvrácenosti, agresivitě a násilí. Problémy se tu neřeší dohodou či kompromisem, ale vždy a jedině násilím, ať už slovním nebo častěji fyzickým. Vrcholem je ten mlátič holek! Vzhledem k hudební orientaci mě pochopitelně zajímají filmy o rockové muzice, jenže tady má milovaná hudba lidi nestmeluje, jak to znám z vlastních zkušeností, ale naopak přispívá k eskalaci násilí. To není o hudbě, je to těžce depresivní zážitek. Na druhou stranu je to velmi dobře natočené a občas probleskne i nějaký fór. Potěšil mě i " Mongoloid", kterého Tři sestry předělaly pod názvem " Manglovou". Možná nejlepší scéna je ta úplně poslední, po osvobození otce ze svěrací kazajky a to co se děje poté. (09.06.2016)

Krváky mě neberou, ale když se oprostím od zaujatosti a na film se dívám s nadhledem, tak vidím zvláštní a zcela nekonformní dílko plné drogového humusu, oplzlosti, šílenosti, špíny fyzické i duševní a na druhé straně dobrá hudba, černý humor, úlet, nadlehčenost vyprávění těch nejdivočejších scén (včetně toho obrovského ptáčka, či spíše megaptáka), skoro všechno naopak včetně závěrečných titulků … 5565 (02.09.2023)

Belgický režisér Koen Mortier inscenoval něco jako filmovou performanci. Experimentální snímek natočený netradiční uměleckou formou, která se asi nejvíce blíží britskému kultovnímu Trainspottingu, společným jmenovatelem je jak prostředí sociálně vyloučené komunity drogově závislých a dalších vrstvev z absolutního společenského dna, přemíra násilí a expresivního výraziva, ovšem tam, kde Danny Boyle použil humor a metaforu, tam se Koen Mortier kvalitativně pohyboval o několik pater níže. Jeho primární záměr šokovat a provokovat diváky byl ovšem naplněn bezezbytku, v této souvislosti si dovolím použít známý citát surrealisty André Bretona, který tenhle film vystihuje až překvapivě: „Nejprostším surrealistickým činem je sestoupit do ulic s revolverem v ruce a nazdařbůh střílet, pokud možno do davu. Kdo neměl alespoň jednou chuť skoncovat tímto způsobem s titěrným systémem obvyklého zhanobování a oblbování, má již v tomto davu své vyznačené místo, a to s břichem ve výši hlavně…“ Po zhlédnutí Ex Drummera ale dobrovolně zůstávám v davu... (24.08.2010)