Country Teacher
Der Dorflehrer
Réžia:
Bohdan SlámaScenár:
Bohdan SlámaKamera:
Diviš MarekHudba:
Vladimír GodárHrajú:
Pavel Liška, Zuzana Bydžovská, Ladislav Šedivý, Marek Daniel, Tereza Ramba, Marie Ludvíková, Zuzana Kronerová, Miroslav Krobot, František Prošek (viac)Obsahy(1)
Režisér Bohdan Sláma zachycuje ve svém novém filmu osudy tří hlavních hrdinů – Učitele, Marie a Chlapce - jejichž náhodné setkání rozpoutá velký příběh lásky, přátelství a odpuštění. Každá z postav si s sebou nese tajemství, každá touží po lidské blízkosti. Film Venkovský učitel vstupuje do kin s distribučním sloganem „Každý někoho potřebuje“. Nový snímek režiséra úspěšného filmu Štěstí vznikl v česko-německo-francouzské koprodukci a v zahraničí jej zastupuje společnost Wild Bunch, distributor loňského vítězného filmu v Cannes... Učitel (Pavel Liška) opouští gymnázium a rodiče (Zuzana Kronerová a Miroslav Krobot) v hlavním městě a přichází učit na venkovskou školu, aby tak zapomněl na nevydařené milostné vztahy a našel znovu sám sebe. Postupně získává důvěru místních lidí. Jednou z nich je svérázná statkářka Marie (Zuzana Bydžovská) a Chlapec, její sedmnáctiletý syn (Ladislav Šedivý). Marie žije po rozpadu svého manželství smířena s osamělým životem, a proto ji samotnou překvapí, když se zamiluje do Učitele. Na návštěvu za Učitelem přijíždí Přítel (Marek Daniel), který však záhy zdánlivě poklidné místo opouští a zanechává za sebou spáleniště rozvrácených vztahů. Beruška (Tereza Voříšková), která do té doby chodila s Chlapcem, ho bez rozloučení opouští. Učitel, který cítí vinu, se snaží svým přátelstvím pomoci Chlapci vrátit ztracené sebevědomí. O to větší zklamání však prožijí Chlapec a Marie, když Učitel neodolá zoufalé touze dotknout se Chlapcova těla. Dokážou v sobě hrdinové tohoto příběhu najít sílu k odpuštění, potkají nakonec lásku nebo přátelství? [44. MFFKV 2009] (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (666)
Další filmový počin Bohdana Slámy a jeho týmu. Gay tématiku bych mu svěřil i dobrovolně, v jiném tvůrčím případě by to zřejmě dopadlo daleko hůř. Nechybí ani klasicky milý odkaz lásky, odpuštění a v tomto případě i překonání povrchních tělesných žádostí. Herecky velice dobré, Slámův tým to opět zvládl, i když je v mých očích Zuzana Bydžovská převálcovala všechny, společně jim to ladilo skvěle a režisér si stále drží svůj originální štyl. Povedený film. ()
Snímky, od kterých dostanu zhruba to co si představuju, mám rád. A Venkovský učitel se k nim řadí. Není to žádná bomba, ale i když to na první pohled možná není tak zřejmé, kvalitní film to je. V trochu hořkém příběhu je skryto mnoho niterných emocí, které postupně divákovi vystupují z plátna, ale možná je potřeba být dobře naladěn. Z vesnice sice nejsem, každopádně ta atmosféra mi příjde dost přesná (jen mě trochu zaráželo, že tam měli tak velkou školu, tolik dětí a také hodně učitelů). No a pak to bylo hlavně o herectví Zuzany Bydžovské a Pavla Lišky. Hlavně druhý jmenovaný mě moc potěšil a po tomto filmu si ho jako herce ještě víc vážím, protože jsem mu jeho roli opravdu věřil a třeba ta inkriminovaná scéna byla z jeho pozice dokonale procítěně zahraná. Ale i ve vedlejších rolích, třeba Marek Daniel nebo Tereza Voříšková také nebyli vůbec špatní. To závěrečné odpouštění nemusí každému připadat uvěřitelné, jak od matky, tak ze strany syna, ale myslím, že režisér Bohdan Sláma to ukočíroval, aby konec nevyzněl příliš sentimentálně a nereálně (můj názor, netvrdím, že správný). Viděl bych to na slušné 4*. ()
Oceňuji výraznou podobu reálií, výkon herecký je zde samozřejmě nejviditelnější u paní Bydžovské, která opět prokazuje, že je jednou ze současných nejlepších českých hereček před film.kamerou i na jevištích.!! Trochu mi v ději vadila jistá nestabilita, zvláště poslední půlhodinka je dosti nevyrovnaná a celkovosti snímku a pravého vyznění dost ubližuje, nicméně je to to nejlepší z poslední doby českého filmu.! ()
Až neskutečně působivé a ač s pozitivním vyzněním, přesto "slámovsky" depresivní. Jediný problém, který s Venkovským učitelem mám je, že je tak hrozně pomalu vyprávěný. Na druhou stranu ale chápu záměr. Pomalu budovaná atmosféra, scény bez střihů, díky kterým se ještě intenzivněji sžíváte s postavami. A když se pak děje něco hodně vážného, vnitřně vás to přímo drtí - jakobyste byli účastníci situace. Bohdam Sláma je mistr a tenhle film dokonale obstojí nejen v českým měřítkách, ale i v celoevropských. Vážně. ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (16)
- V jedné ze scén učitel (Pavel Liška) vysvětluje žákům na příkladu šnečí ulity jedinečnost lidského života. Ulita se tak stala symbolem jednoho z hlavních motivů. I proto se tvůrci rozhodli s ulitami pracovat také v propagaci filmu (televizní upoutávka, plakát apod.). (DaViD´82)
- Ve scéně, kde chlapec (Ladislav Šedivý) přijede za Beruškou (Terezou Voříškovou) do Prahy, se v malé roli objeví Vojtěch Kotek, který není uveden v titulcích. (Saur.us)
- K velmi dlouhým, někdy až čtyřminutovým záběrům, režisér Bohdan Sláma řekl: "Pro mě je to přirozený způsob snímání. Podle mě umožňuje nakumulovat emoční energii celý situace do maximální míry. I herci jsou nuceni v tom dlouhým čase kontinuálně vystavět emoci a mně to přijde vlastně přirozený. Není to nějaké touze ohromovat délkou záběru, je to o tom, že nemám rád střihy, obzvlášť na cinemascopu. Každý střih mě na širokoúhlém plátně vyruší, ani protipohledy tu až na pár výjimek nefungují." (NIRO)
Súvisiace novinky
Nej filmy roku 2008
Mezi ČSFD uživateli s nejvíce body jsme udělali malý průzkum, které filmy se jim v roce 2008 líbily nejvíce a které nejméně. Nejedná se o žádné „ČSFD Oskary“ ani žádnou oficiální statistiku, jde… (viac)
Hluboce lidský film Bohdana Slámy, který se tak v kruhu vrací někam ke svému debutu Divoké včely, než že by lineárně rozvíjel poetiku a místopis svého vavříny ověnčeného Štěstí. Jde zase o vykreslení izolovaného života na české vesnici, kam se z velkého světa euroregionů a blyštivých metropolí (zde konkrétně Praha) buď utíká nebo kudy se jen projíždí... Na takovéto v civilizační evoluci stagnující místo utíká i hlavní hrdina - Učitel. Bohdan Sláma tak nechává ve svém scénáři rezonovat tisíciletou existenciální krizi evropského intelektuála, navazující u nás třeba na osudy Otokara Březiny, ve filmu nedoceněný Tycův snímek Žiletky, zaslechneme tasovský nářek Jakuba Demla (stejně jako jeho filmový odraz Zapomenuté světlo), můžeme zaslechnout i pár imaginárních tónů z varhan Jana Jakuba Ryby, taktéž venkovského učitele... K tomu ovšem rezonance zahrnuje ještě další polohy, a to nejenom jinakost intelektuální, ale i jinakost možná ještě problematičtější a hlubší - jinakost sexuální orientace... Moderní člověk má okolo sebe desítky lidí, žije mezi nimi, ale přesto se cítí sám, žije uvnitř opuštěně. Proto i ve filmu mnohokráte použitý symbol ulity. Vnímavý člověk, intelektuál, žijící v ulitě, opuštěný...není to příznačný fenomén provázející mentální vývoj lidstva skrze jeho dějiny? Útěk z města do vesnického prostředí se ale tentokráte neděje v symbolické rovině buditelů a ruralistů coby útěk před špatným a zkaženým, jde spíše o útěk před sebou samým... Bohdan Sláma tu ve své fabulaci rozehrává tolik zajímavých motivů a vdechuje život tolika překvapivým motivacím (které jsou vždy uvěřitelné a mají pokaždé nějaký racionální základ), že už se těším na jeho další film. Sláma je suverénní i na poli režisérském, je to skutečně umný a talentovaný režisér - pro něj typická pozvolná dynamika filmu plná dlouhých (úžasně komponovaných a natočených) záběrů - nejčastěji jízd, se někdy funkčně prokládá kratičkým dynamickým záběrem kamery z ruky (např. letmý pohled na rozestlanou prázdnou postel), film má tak velmi osobitou (až rozjímavou) atmosféru... Stejně tak vynikající práce s herci, dokonalý casting (vesnický život Slámovi jde), úžasný a geniální Pavel Liška v hlavní roli, civilní, přesvědčivý, herecky ukázněný, hodně mi připomínal Bolka Polívku v Zapomenutém světle. Za připomenutí stojí práce s mladými neherci, (pro Slámu typický) obraz vesnické zábavy, tancovačky (kde se odehrává vše podstatné a dochází k dějové katastrofě), vynikající mizanscéna, velmi autentické lokace vesnice (v protipólu světu dálnice, Halle a Prahy), opět poetická práce s vodou a pramičkou na ní (stejně jako ve Štěstí), velmi sugestivní použití filmové hudby, kreativně zakomponované do struktury příběhu... Samozřejmě, že by se daly nalézt i věci, které by se daly filmu vytknout - někdy naturščici neustojí tak úplně svou repliku, možná, že se dalo trochu jinak pracovat s divákovými emocemi... Ale ani v životě není všechno dokonalé...možná je to analogie... Tedy snímek, který připomíná spíše život, než film... () (menej) (viac)