Oblečen na zabíjení

Je to víc Argento než stále omílaný Hitchock. Ve své konstantní snaze vyprávět obrazem je to fascinující a dokonalé, ale taky malinko legrační. Dressed to kill je až béčkově přímočaré - ale skrz všechna ta zrcadla, split screeny, zrychlené obrazové záznamy, zamlžená skla - jako by De Palma pomrkával po divákovi, že to celé je jen rafinovaná, sebe si uvědomující hra na realitu - film. (25.10.2023)

Tento hitchcockovský thriller, s nepriznanou inšpiráciou gialla, ide iba na formu a štýl, nad obsah. A to až radikálne extrémistickým spôsobom, pretože vás De Palma zahltí takou dávkou vizuálnych vychytávok, že vám je už jedno, čo sa vlastne na plátne odohráva. To, že scenár je na totálku pritiahnutý za vlasy, že sa inšpiruje hlavne majstrovým ( Alfred Hitchcock ) najväčším dielom z roku 1960, dávam bokom. Tu som si užíval, ako vie niekto remeselne spracovať druhoradú látku do dokonalosti. Tá piata hviezda by bola za vyšperkovaný scenár, ktorý ale nieje. (06.02.2023)

Normálne som niekedy nevedel, či to má byť pocta alebo fraška...OK,určite pocta - v "hitchovosti" je De Palma výborný a má napozerané. Vtip je v tom, že pointu odhadne nadpriemerne znalý divák už podľa spoilerového nešťastného názvu a keď nie vtedy, tak minimálne v polovici je jasné snáď všetko a už sa len čaká na potvrdenie. Dressed to Kill má svoje svetlé momenty, ale pôsobí tak neskutočne naivne, až to bolí. (03.06.2013)

První půlku filmu jsem se díval, druhou spíš už jen poslouchal. Možná tomu někdy dám ještě šanci, chce to ale dívat se za horkého a větrného letního dne, kdy budou dveře okna dokořán a záclona každou chvíli pleskne o okno. Ačkoliv se vyústění může zdát překvapivé, zdejší odborníci jistě budou tvrdit, že to věděli dopředu. Já nemůžu soudit, protože jsem se díval na půl oka. (19.12.2021)

První dějství s A.Dickinson je díky excelentní naraci obrazem (galerie, sen) naprosto úchvatné, nicméně po výtahovém mordu (režisérem mimochodem považovaným za jeho nejlépe natočenou vraždu) nastupuje kriminálně-thrillerová zápletka, která má šanci u diváka uspět jedině v módu emočním, neb v tom logickém jeví známky nezanedbatelné prostoduchosti. Když na tohle přistoupíte, báječně si De Palmovo pukrle směrem k Hitchovi užijete.. Spoiler: Příště bych si přál vraha, co tak často neciví na své druhé já do zrcadla a taky o něco zapeklitější název. Pojmenoval snad třeba Singer svůj majstrštyk „Předstírané ochrnutí“..? (26.11.2013)