Ty, ktorý žiješ

Tenhle styl absurdního humoru ne že bych neměl rád, ale prostě se musí umět. Tady mi přišlo, že autor měl zajímavý nápad, ale na celovečerák to nebylo a není. Postavy, které v této koláži potkáme, se nikam nevyvíjejí, v podstatě jen glosují situaci kolem sebe, každý po své, ale nikam se nepohnou. Chápu to jak satiru na - dříve se říkalo na maloměšťácký způsob života, dnes by se řeklo naše zaprděné stereotypy, kdy nejsme štonc vstát a udělat něco, co nás baví, a tak se furt dokola patláme v těch samých sra.čkách a litujeme se nebo říkáme, že nás nikdo nemá rád, a chtěli bychom někam pryč, ale nic pro to neuděláme, a i kdybychom byli někde pryč, litovali bychom se stejně, protože je to celé o nás samotných a pocitech v nás. Děláme si to zkrátka často jen a jen my sami, to, nač nadáváme. A pak už může být pozdě. Myšlenka je skvělá, ale popravdě mne tenhle humor trapnosti, stále opakovaný dokola po celých 90 minut, posléze už jen ubíjel. (12.01.2020)

„Lidi toho žádají moc, k tomu jsem za ta léta došel.  Přejí si být šťastní, a přitom jsou sebestřední, sobečtí a omezení. Ano, budu upřímný. Mám chuť říct, že jsou to obyčejní hajzlové, většina z nich. Vést hodinu za hodinou rozhovory, abyste udělali z hajzla šťastlivce, to postrádá smysl. To nejde. S tím jsem skončil. Teď už jen předepisuju prášky…co nejsilnější.“ Po Písních z druhého patra jsem na několik let zlomil na Anderssonem hůl. Ale rozhodl jsem se mu dát další šanci. Ty, který žiješ mě bavil o něco víc, ačkoliv tvůrce filmu z toho bezpečně poznáte. Znovu jde o přehlídku zoufalých postaviček, jejichž osudy se nahodile prolínají (většinou se náhodně objeví, mizí, aby se třeba ještě vynořily), mnohé situace jsou bohužel bez závěru a pointy. Někteří protagonisté promlouvají přímo k publiku a jiné postavy to kupodivu slyší. Pár momentů pobaví, ať už jde o groteskní scénu soulože, dopis z banky či asi nejlepší pasáž v podobě pana Bennyho s velmi živým snem, ale řada jiných vyšumí do ztracena. Dávám tomuhle divnofilmu slabší 3*. (02.03.2024)

-3* tento film jsem měl už dlouho vyhlídnutý i vzhledem k vyššímu hodnocení mých oblíbenců, ale na řadu došel až teď. Tento film je rozhodně originální svým pojetím a dal by se v krátkosti popsat jako "typické Švédsko v obrazech". Ale myslím, že se na něj musí udělat ta správná nálada, protože jeho pomalé tempo a téměř neustále statická kamera může diváka uondat k snění ;-) A i když hodnocení není ode mě nikterak vysoké, tak nelituju že jsem ho viděl a věřím, že si ho můžou hodně užít artoví fajnšmekři hltající festivalové filmy. Vyzdvihnout musím především vizuální stránku i absurdní nadhled, který však zaujme na začátku a ke konci už hodně polevuje a proto dávám jen slabší 3 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+A /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (26.02.2017)

CITÁT - Proto, se, ty, který žiješ, lůžkem těš prohřátým láskou, než Lethé nohu, jež chce uprchnout, smočí ti v úděsný proud.....J. W. Goethe......... Hned od prvních záběrů jsem tušil, že to nebude snímek pro mě. Tuhá kamera stojící na jednom místě dá tušit jaké si umělecké tvorbě. Když se pak rozezněla nelíbivá hudba a žena v parku začala zpívat, už jsem v tom měl jasno. Sice to dokoukám, ale požitek z toho mít nebudu. CITÁT - Kdybych měla motorku......... Některé scény jsou, bezesporu, povedené, ale příběh se strašně táhne a já měl tendenci zavírat oči a usínat. CITÁT - Nepůjdeš si lehnout? Zítra je taky den......... Co si třeba myslet o sexuální scéně asi v půlce příběhu? 34%. Během sledování tohoto filmu jsem si vzpomněl na text jedné punkové České kapely - Na obloze vidím černé vrány, letí k nám a je jich celé hejno. Mám ten dojem, že to budou bombardéry. Až odletí, už to bude všechno jedno........... (04.01.2015)

Fajn skeče, které fungují samostatně, ale dohromady vytvářejí "cosi", co scenáristicky kolísá mezi absurdním dramatem bez myšlenky a dutými charaktery pospojovanými lážo plážo v jakýsi paskvil. Kdyby Roy Andersson místo 93 minut dlouhého filmu vytvořil sérii fotek, samostatných krátkometrážních absurdních výlevů nebo obrazů, tak why not, potenciál to má, jenomže přišel s filmem, který celou dobu nevěděl, čím je a co má vlastně říkat (resp. vypadal, že nemá nic říkat - série hezky namaskovaných postav pěkně kompozičně rozestavěných...). Někde v půlce jsem začala s panikou zjišťovat, že jsem s největší pravděpodobností zastáncem střihu, pohybu v rámci záběru, pohyblivého rámu a co já vím čeho všeho dalšího, tzn. čehokoli, co zajišťuje změnu a pohyb a nutí vás alespoň minimálně zapojit mozek, když už vás nenutí zapojit mozek "scénář". Nic naplat. Jako umělec u mě Roy Andersson obstál, jako filmař ne.(alespoň co se celovečerních snímků týče) (29.03.2012)