Tmavomodrá, takmer čierna

Tento film s podivne znejúcim názvom je ďalším kvalitným príspevkom do rodiny jemne "almódovarovsky" ladených drám s typologicky pestrofarebnými postavami, kde hlavnú rolu hrajú city, emócie, fatalizmus. Výborní a presne "nacastingovaní" herci, nápaditá kamera a celá formálna stránka. Skrátka, Španielsko opäť raz nesklamalo... :) (06.07.2012)

Po dvou letech od natočení ten film musel být mnohem aktuálnější. Upřímné a možná až moc skromné drama o těch, co hledají štěstí, a najdou ho tam, kde by vůbec nečekali, že bude, třeba v kriminále nebo v miniaturním kanclu vrátného. Úsměvná dějová linka Israela a jeho otce příběh odlehčuje, stejně jako ironie osudu Jorgeho bratra. Minimalistické, ale pořád s tím neodolatelným španělským espritem, který se blbě popisuje, který se musí vidět. (09.09.2013)

Ve španělských tvůrcích dřímá značný talent. Místy naprosto strhující drama oslňuje svým tahem na branku a dokazuje, že evropské drama má stále tvůrce (dosud pouze krátkometrážní Daniel Sánchez Arévalo), kteří jsou mimořádně silní v kramflecích. Mezi hrdiny, jejichž charakteristiky naštěstí silně přesahují několik slov, vyčnívá Jorge. Ambiciózní a vzdělaný mladík, kterému ale osud přihrál nemocného otce, o kterého se dennodenně musí starat. Aby mu byl nablízku, slouží jako vrátný, což ale nikterak nenaplňuje jeho profesní představy. Mezi ním a jeho sny ale vždy něco stojí. Z kriminálu se třeba zanedlouho vrátí jeho nezodpovědný bratr Antonio, který se za branami vězení zamiloval do vězeňkyně Pauly. Ta chce jediné – otěhotnět. Jorge, svůj čas rozdělující mezi stávající job, hledání práce nové a navrátivší se dávnou lásku Natalii, se nakonec shodou okolností zdá být ideální volbou pro splnění Paulina snu. Zhruba takhle ve zkratce se dá nastínit děj spletité mozaiky, která naštěstí nepodceňuje diváka doslovností. Výtky typu „moc témat najednou“ neberu. Španělská Goya ze režii je tak naprosto zasloužená, svět režiséra není snadný, snílci a idealisté tu příliš prostoru nedostanou. A ani by jej zřejmě neukočírovali. Atmosférické komorní drama vyzdvihují mimo jiné (třeba minimalistická hudba se povedla) nenápadné výkony hlavní představitelů. Plejádě mladých španělských nadějí vévodí Quim Gutiérrez coby Jorge, jehož přerod z uťápnutého, společensky nepřijatelného a neustále nespokojeného vrátného v chlapa s názorem je uvěřitelný. Potěší i dvojice jeho osudových žen, Marta Etura (Paula) a Eva Pallarés (Natalia). 80% (03.03.2010)

Nenápadný film zo španielskej produkcie, ktorý nesklamal spracovaním, herecky a tematicky. Tých tém je tu možno trochu viac ( súrodenecké, partnerské vzťahy, homosexualita, väzenské prostredie, šikana, vzťah k sebe samému, vzťah otca a syna, milostný trojuholník...), no v zásade držia ucelene po kope. Súhlasím, že film môže v mnohom pripomínať Almodovara, verím tomu, že ten by do spracovania dal viac farieb, temperamentu, horlivosti a vášne. A tak "Všetky podoby lásky" sú pre mňa filmom komornejším a realistickým, výborným v detailoch, s typickým španielským rukopisom. (02.07.2012)

Pekný námet, výber postáv a aj celkové spracovanie. Takýto štýl s rozvetveným dejom pomedzi rôzne postavy filmu mi je veľmi sympatický, ale v tomto prípade mi prekážala tak trochu absurdnosť (občas viac ako len trochu) niektorých situácií a aj samotných koncov všetkých vetiev filmu. Aj keď sa naskytá otázka "Nie je aj život okolo nás tak trochu absurdný?". Po dlhšom rozmýšľaní ma napokon ovládol pocit, že v podstate na každom kroku sa človek v medziľudských vzťahoch stretáva s nesmiernou absurditou. Ak bolo cieľom filmu rozvíriť tieto pocity, tak sa mu to podarilo dokonalo. Španieli vedia skvelo narábať s emočnými náladami príbehov, a toto bol toho len ďalší dôkaz tohto majstrovstva. (06.03.2014)