Tmavomodrá, takmer čierna

Po dvou letech od natočení ten film musel být mnohem aktuálnější. Upřímné a možná až moc skromné drama o těch, co hledají štěstí, a najdou ho tam, kde by vůbec nečekali, že bude, třeba v kriminále nebo v miniaturním kanclu vrátného. Úsměvná dějová linka Israela a jeho otce příběh odlehčuje, stejně jako ironie osudu Jorgeho bratra. Minimalistické, ale pořád s tím neodolatelným španělským espritem, který se blbě popisuje, který se musí vidět. (09.09.2013)

Moc se mi líbila Marta Etura, ta žena má v sobě prostě jiskru. Mám ráda španělské filmy, umí vyzdvihnout své stinné stránky. A ač je tohle téma téměř rutinou ve filmové kinematografií, španělé se nebojí přitvrdit tam, kde ostatní se bojí. Celkový děj je spíš o hluboké touze najít lepší život, a uznání pro svou osobu. Můžeme zde vidět několik postav, které se potýkají s krutou realitou osudu, a upřímně můžu říct, že každá z těch postav, nabízí tak akorát, abyste si vzali z každého trochu, ale zároveň se nerozmlsali. (14.05.2016)

Ve španělských tvůrcích dřímá značný talent. Místy naprosto strhující drama oslňuje svým tahem na branku a dokazuje, že evropské drama má stále tvůrce (dosud pouze krátkometrážní Daniel Sánchez Arévalo), kteří jsou mimořádně silní v kramflecích. Mezi hrdiny, jejichž charakteristiky naštěstí silně přesahují několik slov, vyčnívá Jorge. Ambiciózní a vzdělaný mladík, kterému ale osud přihrál nemocného otce, o kterého se dennodenně musí starat. Aby mu byl nablízku, slouží jako vrátný, což ale nikterak nenaplňuje jeho profesní představy. Mezi ním a jeho sny ale vždy něco stojí. Z kriminálu se třeba zanedlouho vrátí jeho nezodpovědný bratr Antonio, který se za branami vězení zamiloval do vězeňkyně Pauly. Ta chce jediné – otěhotnět. Jorge, svůj čas rozdělující mezi stávající job, hledání práce nové a navrátivší se dávnou lásku Natalii, se nakonec shodou okolností zdá být ideální volbou pro splnění Paulina snu. Zhruba takhle ve zkratce se dá nastínit děj spletité mozaiky, která naštěstí nepodceňuje diváka doslovností. Výtky typu „moc témat najednou“ neberu. Španělská Goya ze režii je tak naprosto zasloužená, svět režiséra není snadný, snílci a idealisté tu příliš prostoru nedostanou. A ani by jej zřejmě neukočírovali. Atmosférické komorní drama vyzdvihují mimo jiné (třeba minimalistická hudba se povedla) nenápadné výkony hlavní představitelů. Plejádě mladých španělských nadějí vévodí Quim Gutiérrez coby Jorge, jehož přerod z uťápnutého, společensky nepřijatelného a neustále nespokojeného vrátného v chlapa s názorem je uvěřitelný. Potěší i dvojice jeho osudových žen, Marta Etura (Paula) a Eva Pallarés (Natalia). 80% (03.03.2010)

Nepravděpodobný děj přetavil režisér do uvěřitelných emocí. 1) 36letý Daniel Sánchez Arévalo (scénář a režie) jde v Aldomorových stopách jak ve formě tak i v obsahu sdělení. Děj nacpaný divácky atraktivními prvky kupodivu nesklouzne do kýče a ubalancuje své nepravděpodobné, leč předvídatelné zvraty, aniž by za svou sdělnost zaplatil laciností či podbízivostí. 2) 25letý pěkný Quim Gutiérrez (domovník Jorge) i 27letý přitažlivý Raúl Arévalo (Jorgeův kamarád Israel) jsou jasnou nabídkou dívkám a některým mužům, aby si vychutnali novou španělskou hereckou generaci, jaksi samozřejmě přirozenou a sympatickou. 3) Vyššímu hodnocení mi brání skutečnost, že dramatické osudy hlavních představitelů se mě nikterak nedotkly. Po celou dobu jsem zůstal zvědavým, pravda, ale emocionálně nedotčeným divákem. Žádný smích, žádné slzy. (23.09.2011)

To bylo ale příjemné překvapení. Film, od kterého jsem mnoho nečekal a velmi jsem dostal. Nenápadný, komorní, chtělo by se říct až plachý příběh o introvertním chlapovi, který se hledá a vymezuje vůči okolnímu světu. Na venek poklidně tekoucí, ale jinak poměrně majestátní řeka, plná záludných spodních proudů v podobě otázek, které se v průběhu filmu objevují. Téma je to skoro Almodóvarovské, k tomu ještě ta španělština, ale celé je to natočena jaksi pokorněji, tišeji a méně okázale, než by to natočil Pedro. Takže přesto, že zákruty životů hlavních hrdinů jsou občas docela ostré, divák je přijme bez mrknutí oka. A na tom má zásluhu jak režisér, tak herci, kteří jsou naprosto přesvědčiví a hlavně vhodně zvolení. A myslím si, že čtyři hvězdičky jsou málo. Tak asi 4,5* Zajímavý komentář: Mahalik. (10.09.2009)