Severné blatá

Severní blata disponují především osvědčenou a stále působivou atmosférou chladných a ponurých severských zemí. Místy mi snímek připomínal úchvatnou švédskou Insomnii. Ovšem podání samotného příběhu mě příliš nezasáhlo. Chybí v něm prvky nějakého zvratu, šokujících momentů, překvapivého závěru či rozuzlení. Děj se mnou nějak nedokázal pohnout. Představitel Örna, nějaký Atli Rafn Sigurðsson mi svým vzezřením neodbytně připomínal postavu Erica Northmana v podání Alexe Skarsgårda. Ta mrtvolně bledá tvář, kruhy pod očima a blonďaté vlasy sčesané dozadu. Každou chvílí jsem očekávala, kdy vysune špičáky:) Na tomto dojmu také výrazně zapracovalo chladné, bledě modré světlo, které jeho postavu často při výskytu na obrazovce obklopovalo. Rozhodně zdařile působivé, ale dějově tak nějak neúplné. (20.07.2011)

Návod na festivalový úspěch: vezměte televizní detektivku s rutinním dějem a postavami a bez přesahu nebo snahy o nějaké sdělení (ideálně z produkce ČT), nastříhejte do toho pár záběrů s mozkem v láku nebo se shnilou mrtvolou, zatřepejte (kamerou), jebněte to na plátno a jeďte s tím do světa. Urvou vám ruce. (24.07.2009)

Ponurá detektivní sonda do jedné z nejbohatších zemí světa ozvláštněná překvapivými časovými posuny a motivem rodové genetické poruchy, která se v poměrně malé izolované ostrovní populaci dá vysledovat. Jako pravého Středoevropana mě to stále táhne k moři a po všech těch horkých plážích jižní Evropy, úhledných a větrných pobřežích západní Evropy, mě teď nejvíc láká (i díky islandské kinematografii) právě tento ojedinělý vzdálený vodní svět mezi kontinenty. 80%. (30.10.2009)

Pro mě zatím nejlepší z filmů Baltasara Kormákura, které jsem viděla. Příběh si po celou dobu uchoval ponurou atmosféru, herci nejsou žádní krasavci, chovají se přirozeně, každý má své starosti a své slabosti a chyby. Spolu s dobrou kamerou největší klady filmu.                                                                                                                                                                    Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (21.10.2015)

Doufám že to Kormákur trochu přehnal a Island doopravdy není tak depresivní místo jak se mi snažil namluvit. Pokud mu můžu věřit, tak vedle něho i takové Finsko vypadá jako země psychicky vyrovnaných usměvavých optimistů, a to už je co říct. Mýrin je můj první film z tamní produkce a musím říct že na mě zapůsobil. Režisér má očividně talent, a osobitá atmosféra která je přece jen výrazně odlišná od zbylých nordických zemí dává snímku zvláštní hloubku. Jediná vada, ovšem nepřekonatelná, je že mě pátrání po vrahovi skoro nezaujalo. A to by se kriminálce stávat nemělo. V příběhu problém není, ani v hercích ne, spíš bych řekl že se obojí stalo obětí snahy vyhrotit pocitovost snímku, a zmizelo v pozadí. Silné tři hvězdičky. (08.04.2012)