Severné blatá

Myslím, že Kormákur tu snahu o ryzí severskou detektivku trochu přepískl v hyper-drsné a hyper-tragické stylizaci, která hlavně ke konci nepůsobí moc důvěryhodně. Jinak je to krásně natočené, opatřené stylovou výpravou a hlavně typově báječně obsazené. Stačilo trochu méně tlačit na pilu a víc nechat mluvit atmosféru a zajímavé postavy. Režisér je bezesporu talentovaný a plný zdravé energie, Severní blata ji jen ne vždy napínají ideálním směrem. Každopádně jde o zajímavou výpověď o islandské identitě. (25.07.2011)

Velice temná, ponurá a dlužno říci, že velice dobrá severská detektivka. Islandské prostředí jenom dopomáhá syrovosti příběhu - inu, nic pro slabé nátury. Velice zajímavý a skvěle rozvinutý příběh ani na minutu nepostrádá napětí, postavy jsou lidé z masa a krve se spoustou neduhů a problémů. O silné scény rozhodně není nouze, za všechny zpěv mužského sboru, tajemný nález pod podlahou či závěr na hřbitově. Výborný herecký výkon Ingvara E. Sigurðssona. Příjemné překvapení ze země fjordů. Drsný příběh o drsných lidech z drsné země. 80%. (05.01.2013)

Yslandsku kinematografiu teda nemam este vobec preskumanu, a v tomto filme Myrin ide o moju prvu skusenost s Baltasarom Kormakurom. Film zacina ako klasicka detektivka, potom sa zacnu dostavat na povrch neprijemne skutocnosti, ktore budu par ludom vo filme rozhodne proti srsti. Vysoko vyzdvihujem krasnu yslandsku prirodu, vybornu reziu Kormakura a perfektne dialogy. Moja prva skusenost s Kormakurom dopadla viac nez dobre. Nuz, nazhavil som sa na sledovanie a objavovanie yslandskej kinematografie. 92 % (14.12.2013)

Ponurá detektivní sonda do jedné z nejbohatších zemí světa ozvláštněná překvapivými časovými posuny a motivem rodové genetické poruchy, která se v poměrně malé izolované ostrovní populaci dá vysledovat. Jako pravého Středoevropana mě to stále táhne k moři a po všech těch horkých plážích jižní Evropy, úhledných a větrných pobřežích západní Evropy, mě teď nejvíc láká (i díky islandské kinematografii) právě tento ojedinělý vzdálený vodní svět mezi kontinenty. 80%. (30.10.2009)

Pokud by po mě někdo chtěl, ať mu popíšu mou představu Islandské kriminálky, tak mu popíšu právě Severní blata bez ohledu na to, jestli jsem je viděl, nebo ne. Všechno tu funguje tak jak má, od postav po uvěřitelný příběh, kde je vkusně zakomponovaná i osobní linka vyšetřovatelova, což je věc, která se u kriminálek povede jen málokdy. Chladná syrovost je podporovaná dokonale padnoucí hudbou, která využívá monumentality mužského sboru, který vynikne především při záběrech na pustou, osamělou, ale krásnou, nádhernou Islandskou krajinu. PS: jeden z příkladů kvalitního dabingu, který nijak nenarušuje atmosféru a není výrazně horší, než-li originál. (24.08.2013)