Severné blatá

Po přečteních "Severních blat" (česky MOBA, 2004) jsem se na jejich filmovou podobu velice těšil a po jejím shlédnutím musím konstatovat, že jsem v žádném případě nebyl zklamán. Od knižní předlohy se film sice v několika nepříliš podstatných bodech liší, ale její ponuré, téměř depresivní atmosféry se drží dokonale (snad jen toho deště bylo ve filmu trochu málo :-) ). Kamera je skvělá, herci neméně a při sledování této syrové kriminálky jsem si příjemně zavzpomínal na svoji nedávnou návštěvu onoho drsného, ale krásného ostrova, kde se její děj odehrává. Ještě poznámka k českému dabingu: plést si kulovnici s brokovnicí je docela trapas a hlavně - islandština sice rozlišuje tykání a vykání, ale VŠICHNI Islanďané, ať už se osobně blíže znají nebo ne, bez ohledu na věk a pohlaví, si TYKAJÍ - přestože doslov Indridasonova románu na to výslovně upozorňuje, autoři dabingu se to rozhodli zcela ignorovat a ubrali tak bohužel prostředí snímku něco z jeho specifičnosti. (18.09.2010)

Pokud by po mě někdo chtěl, ať mu popíšu mou představu Islandské kriminálky, tak mu popíšu právě Severní blata bez ohledu na to, jestli jsem je viděl, nebo ne. Všechno tu funguje tak jak má, od postav po uvěřitelný příběh, kde je vkusně zakomponovaná i osobní linka vyšetřovatelova, což je věc, která se u kriminálek povede jen málokdy. Chladná syrovost je podporovaná dokonale padnoucí hudbou, která využívá monumentality mužského sboru, který vynikne především při záběrech na pustou, osamělou, ale krásnou, nádhernou Islandskou krajinu. PS: jeden z příkladů kvalitního dabingu, který nijak nenarušuje atmosféru a není výrazně horší, než-li originál. (24.08.2013)

Pro mě zatím nejlepší z filmů Baltasara Kormákura, které jsem viděla. Příběh si po celou dobu uchoval ponurou atmosféru, herci nejsou žádní krasavci, chovají se přirozeně, každý má své starosti a své slabosti a chyby. Spolu s dobrou kamerou největší klady filmu.                                                                                                                                                                    Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (21.10.2015)

2 dějové linie a vy si furt říkáte, co mají asi tak společnýho. Do toho ještě ta jeho dcera. Jinak je to v podstatě klasická detektivka. Valit bulvy se dají na rozsáhlé holé scenérie a záběry na ty silnice. Napdala mě dokonce rým Fordem fjordem, ale to je kravina, co? Akorát furt nevím, co je to ten Mýrin nebo Jar City. (25.10.2008)

Severní blata mě zaujala svou audiovizuální stránkou - syrovými exteriéry islandské krajiny a trudnomyslným, nábožensky laděným hudebním doprovodem. Trochu mě zamrzelo, že kriminální zápletka, identita pachatele a vlastně i vypravěčské postupy byly celkem průhledné, takže se v závěru nějaký překvapivý plot twist nekonal. Přesto jde však o povšimnutíhodný film s několika pro severskou kinematografii typicky sugestivními momenty, jenž dělá Islandu celkem vražedně depresivní reklamu. (24.02.2021)