Odboj: Bielski partizáni

Opět ukázka toho, že i v takové kruté době se našly dobré duše, které díky svým hrdinským činům zachránily víc než tisícovku životů. Problém tohoto filmu se však skrývá ve zdlouhavosti, zkrátit na hodinu a půl a bylo by to o kus lepší. Přesto si tento snímek určitě zaslouží pozornost. A Bratři Bielski opravdové uznání :) (05.11.2012)

Utrpení židovské komunity za druhé světové války, tentokrát pod taktovkou Edwarda Zwicka dopadlo přesně podle očekávání. Nulové výchylky od stylu pro amerického diváka, to je hlavní kámen úrazu. I samotný režisér tentokrát povolil a atmosféra už není tak intenzivní jak tomu bylo v předešlém Krvavém diamantu. Na druhou stranu hlavní protagonisté se snaží ze všech sil, hudba je také velmi povedená a skromné finále neurazí, naopak potěší. Krásná ukázka tříhvězdového filmu. (30.08.2009)

Chm. Jsem na rozpacích, jak tento film hodnotit. Začíná silně a brutálně a nezapomíná (alespoň částečně) na perspektivu nejmladšího bratra, což vždycky cením. A Daniel Craig se doopravdy snaží nějak vyjádřit a postihnout tu hlavní myšlenku různých podob hrdinství, že to může znamenat i "pouze" přežít na místo okázalých gest, a vůbec zkrátka dává najevo, že jeho postava je živoucí a že se v její hlavě odehrává i nějaký vnitřní život. A právě proto působí tak bizarně, že zbylé části filmu a hlavně konec toto vnitřní dilema totálně znehodnocují klasickou hollywoodifikací, kdy si přimýšlejí různé blbosti, dávají tam boj s tankem, který se v reálu nikdy nestal, a postavy nechávají promlouvat v plytkých a hloupě působících dialozích, které všechno shazují o několik úrovní. Liev Schreiber, jeho postava a jeho způsob herectví tohle akční vetřelcovství dokonale zosobňuje. Je až bolestné vidět, jak je vedle Craiga slabý a plochý, a jak prostě jenom chodí před kamerou z bodu A do bodu B. On a ta finální bitva mi velmi ztěžují snahu zapamatovat si z filmu raději to dobré/slibné. A ještě - překvapilo mě, že v dost scénách (respektive ve všech, kdy kdokoliv z ústřední komunity mluvil s outsidery), a to i velmi emocionálně napjatých a důležitých (jako pomsta rodičů), se mluvilo rusky. Sama sebe jsem se v tu chvíli ptala, kdy jsem naposledy viděla nějaký velkorozpočtový film, který by domorodce nechal mezi sebou mluvit domorodsky víc než jenom nějaký pozdrav na úvod před přechodem do angličtiny s přízvukem. Ale pak jsem si zase přečetla, že běloruští kritikové si stěžovali, že film vymazává běloruskou identitu svých postav, tak vlastně nevím, co si o tom myslet, kromě toho, že je to prostě takový nevyvážený, schizofrenní pokus. Určitě filmu také neprospělo, že jsem se nedávno dívala na Idi i smotri a podvědomě tak oba výtvory srovnávala, a to pro Odpor nemohlo vůbec skončit dobře. (22.05.2022)

Další z řady příběhů o neznámých hrdinech během druhé světové války. Nicholas Winton, Oskar Schindler a tentokrát bratři Bielski. Občas mi příjde, že filmy podle skutečné události automaticky dostávají lepší hodnocení. Ale nemůžu si pomoc. Z předchozí tvorby Edwarda Zwicka vím, co mě čekalo a tak se v tomhle směru překvapení nekonalo. Dokonce v některých pasažích jsem měl pocit deja vu, že už jsem někde něco podobného viděl. Herci nějak nepřekvapili a konečně jsem mohl vidět Craiga jinde než v Bondovce. Filmu hodně pomohla skvělá hudba Jamese Newton Howarda. (18.01.2009)

Zwick nebyl nikdy můj nějak zvlášť oblíbený režisér, jeho sklony k příliš přepjatým a rozmáchlým emocím mi neseděly, ale musel jsem mu nechat, že akční scény mu docela jdou. Odpor je bohužel oproštěn i o tuhle jeho přednost, takže film o lidech schovávajících se v běloruských lesích nejen že není syrovým dramatem o tíze rozhodnutí, boji s přírodou a saháním si na dno svých schopností a vůle (o tom všem se tu sice občas mluví, ale vidět to moc není), ale navíc pokud se ve filmu střílí, působí to spíš jako z horšího hraného dokumentu BBC než z celovečerního filmu. Pár kouřových petard a bumajzlí simulujících granáty a bomby, trocha té hlíny zvednuté ze země po zásahu tvrdým žaludem a to je všechno. Byl jsem zvědavý alespoň na závěrečnou konfrontaci s Einsatzgruppe SS, ale velké finále natočené v duchu předváděček klubů vojenské historie po taktické stránce proběhne tak, že cca dvacítka Němců a jeden tank úplně bez jakýchkoli záloh a spojení se zázemím se nějak octne uprostřed palouku, aby se na ně dalo hezky střílet ze všech stran a záchrana přijde nepozorovaně a velmi nečekaně v poslední chvíli. Není to žádná filmová katastrofa, jen zcela nevýrazný film o zajímavé válečné epizodě. (17.04.2011)