Carrie

"JÁ JDU, MAMI. NEMůŽEŠ MĚ ZASTAVIT A UŽ SE O TOM NEBUDEME BAVIT." Kingův první román, který se jako první dočkal zfilmování a jehož filmová podoba byla prvním velkým úspěchem Briana De Palmy (a naučila nás, co je to telekineze). Tenhle film mě kromě mnoha jiných věcí (např. pro DePalmu typických pečlivě promyšlených a naaranžovaných dlouhých záběrů a vynikající Sissy Spacek) vždycky fascinoval svým netradičním, nesmírně působivým použitím filmové krve. Ani v jedné z obou slavných krvavých scén není krev prolita násilně - ve sprše jde o krev menstruační, na plese zase o nastrčenou krev z prasete - a přitom vás pokaždé zasáhne mnohem víc, než kdyby stříkala z nějakého podříznutého hrdla. Protože tahle krev není jen nějaká hustá tekutina vypadající dobře na plátně, je to šarlatové stigma, které vás poznačí jako v obou případech hlavní hrdinku, symbolizujíce nejprve její proměnu v ženu a později ve vražedný stroj. Není možné, aby na vás krev, spouštějící se za idylické hudby po Carriině pihovatém stehně a unikající jí mezi prsty, nesmazatelně neulpěla a jako Carrii vám na plese neslepila vlasy a nevpila se vám do výstřihu, měníce vás před zraky všech z princezny zpátky v Popelku a následně v nelítostného anděla zkázy. Je to krev, kterou už ze sebe nikdy nedostanete. Za zmínku stojí také ironické pojednání náboženského fanatismu, viz. scény kdy matka ztluče Carrie knížkou s biblickými texty nebo Carrie matku ukřižuje. Jeden z nejdrastičtějších a nejsmutnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. (24.09.2005)

Zase jedna adaptace Kinga, která je sama o sobě dostatečně životaschopným produktem. Dějová kostra filmu je přímočará a prostá, avšak De Palmovi se povedlo maximálně sugestivně natočit stěžejní momenty. Okamžiky, které naznačují schopnosti titulní (anti)hrdinky, jsou podbarveny smyčcovým štěkotem alá Psycho - funguje to skvěle (zrcadlová scéna!), ostatně soundtrack a kamera odvádí skvělou práci v celém filmu. Psychologicky nerovná válka zakřiknuté a opovrhované Carrie s její nábožensky fanatickou matkou stojí především na skvělých výkonech Sissy Spacek a Piper Laurie. Trochu jsem litoval, že film neměl delší stopáž a nevěnoval domácímu teroru více prostoru; pokud si ale něco opravdu zaslouží místo v síni slávy, je to fatalistická plesová scéna. Lépe to natočit prostě nešlo, smekám. -----SPOILER----- Moment, kdy Carrie povstává jako anděl zkázy, zmáčená krví od hlavy až k patě, s šílenstvím ve tváři a hořící tělocvičnou za zády, je nezapomenutelný. Vydařený je rovněž závěr. Edit 22. 10. 2013 - po vidění nové verze s Chloë Moretz: Vzhledem k tomu, že jsem k Carrie psal článek a musel si zážitek oživit, musím říct, že De Palmův film prakticky nestárne - z dnešního pohledu je výborným extraktem kvalitní sedmdesátkové filmařiny, která se nebála kontroverze a explicitních scén (jeden by chtěl dodat alibistické rčení "na svou dobu", ovšem je fakt, že De Palmův film je otevřenější, než většina soudobé produkce). Navíc je výborně zrežírovaná, fantasticka zahraná a má boží kameru a hudbu. 9/10 (01.03.2008)

Četl jsem Carrie od Stephena Kinga a tam si všechno představíte podle sebe a ve filmu je to nakonec úplně jiný. :-) Druhé shlédnutí Carrie se mi líbilo o něco víc, než když jsem to viděl poprvé. Knížku jsem už četl hodně dávno, tak si nevybavím všechno, proto byla možná tentokrát lepší podívaná. Ples je vrcholem celého filmu a zúčtování s matkou třešničkou na dortu. Jsem hrozně zvědavý na remake. (31.10.2012)

Čekal jsem víc. I kvůli tomu, že jsem film otevřel krátce poté, co jsem zavřel napínavou knihu. De Palma a spol. se při adaptaci zbavili několika zásadních kingovských nástrojů pro budování napětí (čerpání více zdrojů informací, průběžné spoilerování dalšího děje) a sami nenašli nic, co by je mohlo nahradit. Carrie je ohlodána opravdu jen na lineární historku o smutné středoškolačce (ideální volba Sissy Spacek) a adaptace se soustředí víc na jednotlivé ikonické obrazy (a že jich není málo), než na celkový drajv vyprávění. Hodně mrzí i zploštění konce, kdy Carrie přišla o svou triumfální jízdu městem, a nesedělo mi ani příliš uspěchané finální zúčtování (bum a je hotovo). Nicméně De Palma samozřejmě vždycky byl filigránským režisérem. Hitchcockovsky zamotanou a zároveň studentskými láskami provoněnou půlhodinku na plese vystřihl famózně. 70% (16.06.2009)

Vlastně ani není od věci, že jsem novou Carrie viděl jako první a až pak se vrátil k té původní, kterou měla na starosti legenda v oboru - Brian De Palma. Nová Carrie se mi totiž až do shlédnutí staré verze zdála docela dobrá. To jsem ale netušil, jak zajímavý je horor právě od De Palmy. Na tehdejší dobu naprosto perfektně zvládnutý horor, který o telekinezi mluví jen po málu, aby na konci rozjel brutální změť scén, na které čeká každý z nás. A opravdu stojí za to. Z povinnosti nové Carrie strhávám jednu hvězdičku. Když si uvědomím, že tenhle film je starý takřka 40 let a stále má na poli hororů co nabídnout, jímá mě až hrůza, co by na něj říkali dnešní mladí, pro které je určená právě ta nová verze. Přitom tolik originálních nápadů, se kterými přišla Carrie, byste v dnešním hororu hledali těžko. (25.07.2015)