Sirotinec

Už jsem přivykla faktu, že mě vyděsí spíš scéna v muzikálu než v hororu a to, ať se odevzdávám sebesubmisivněji, ale fantasticky vypointovanému El Orfanatu pšenka vykvetla. Belén Rueda jako žalem šílená matka, atmosféra ponurého domu, Geraldina a její duchařské intermezzo, zvraty, zvuky ... jedna ňamka na druhou a tady se dočítám, že to není originální ?! V tom zaujetí mi to uniklo. 4,5*. (19.04.2008)

Horory to mají dneska velmi těžké, alespoň u mě teda. Zpravidla si je totiž dávám na noc, aby to mělo ty správný grády a to je právě jádro pudla. V dnešní době se totiž začnu bát sotva ráno otevřu oči a čekám kdy a kde se zase co během dne vysere. Hned od rána se na mě valí slušný dávky strachu. Neukrad mě přes noc nějaký gang autíčko ?? Nenabourám ? Neskončím v zácpě ? Stihnu přijít včas na jednání ? Nepřijdu o klienty ? Nezmlátí mě někdo na ulici ? Kdo mě dneska okrade ? Nebudu mít v kaslíku moc složenek ? Nepošle mě do prdele má jediná milenka ? Budu mít večer co jíst ? Nejsme díky výrokům prezidenta republiky ve válce s celým světem ? To je jen nepatrná dávka každodenních téměř již povinných strachů. No uznejte sami, že když si pak večer natahnete fajfky k bedně nebo v kině, tak nějaký to hovado se sekyrou v ruce už působí spíše sklidňujícím dojmem. Někdy si dokonce přeju být jeho první obětí a vyřešit tím definitivně ty strašně "výhodný" úroky u hypotéky. Pak jsou, ale horory prosté všech násilných tvorů i netvorů a sázející spíše na psychologickou stránku, jako třeba Sirotčinec. Moje dení strachy sice Sirotčinec netrufnul, ale svou hustou atmosférou jim byl více než vyrovnaným soupeřem. Velká škoda, že film neskončil o 10 minut dříve. Příběh by pak nabral v konečným efektu na mnohem větší síle. Nevadí i díky skvělému herecku výkonu Belén Ruedai jsem si zoufalost matky, která se neche smířit se smrtí svého syna prožil s ní a to se počítá ! (04.09.2008)

Velmi obtížně se mi píšou kritiky na filmy, které jsou obecně považovány za dobré a povedené... Bohužel tady prostě musím. Prostě tohle není film pro mne. Scénář by se vešel na půl stránky A4 řádkování 1,5. Neuvěřitelně pomalé vyprávění děje, pomalé tempo a naprosto nic, co by mne nějak vytrhlo z nudy, nic zajímavého, prostě NIC!!! Jen neúprosná nuda, která mne ničila dva dny, protože jsem film musel dávat na půl a každých 5 minut koukal na časovač ... Rádoby dojemný tajuplný příběh o paní a několika sirotcích ... ve kterém se 1 :35 minut nic neděje ... Hodnotím pouze kladně výtvarnou stránku filmu, ta je super. Ale jinak pro mne opravdu velice špatný film ... (04.05.2010)

Obtížné hodnocení. El Orfanato je velice kvalitní a pěkný film, na zkušenějšího diváka ovšem působí dojmem, že nebyl vytvořen, nýbrž (sic opravdu profesionálně a umně) sestaven a to z dílů vyrobených na zakázku u jiných "firem". Hlavní dodavatel a patron filmu Guillermo del Toro přivezl neutěšené a drásavé stíny minulosti, dětské postavy, fyzické deformace, synkretické propojení hororu s pohádkou a krapet vizuální stylizace; záběrování v chodbách sirotčince a (zejména) práci se zvukovými efekty obstarala firma The Shining a spol, pro scénu s médiem poslali tvůrci jednu velkou tatru do skladu společnosti Poltergeist a větší znalci žánru by si jistě všimnuli i spousty dalších paralel s ostaními snímky podobného ražení (Lauřin pád naznak do vany je nachlup totožný se stejnou scénou v Dawn of the Dead)....Prostě pokoukání je to věru příjemné, jen kdyby jej nekazil neustálý pocit, že Bayona ani na chvilku nespustil jedno oko z příručky "Jak točit horory dle osvědčených vzorců". Zážitek notně nakonec vylepší výborně vypointovaný konec, jenž šokuje diváka otupělého mnoštvím klíše, nadobro smyje zápach výrobní linky a dodá celému filmu hlubší a zajímavější význam, než by se do té doby dalo očekávat. Konec holt svádí k hrábnutí do vyšších hvězdných sfér, jenomže jak můžu dát čtyřhvězdičkové hodnocení filmu, který mě pořádně popadl až v poslední desetiminutovce? Tak jak tak, El Orfanato řadím mezi ty lepší filmy, které rok 2008 přivál do našich kin a zdůrazňuji, že jeho ignorací byste se mohli připravit o skvělý zážitek. 70% (18.08.2008)

„Keď sa na nejakom mieste stane niečo strašné, často zostane stopa. Zranenie. Ktoré slúži ako uzol medzi dvoma časovými líniami. Je to ako donekonečna sa opakujúca ozvena. Čaká, kým ju niekto začuje.“ Fantastická Belén Rueda, fantastický Guillermo del Toro. Nebyť nich (a inteligentného režiséra, nepopieram), bol by to duchársky priemer, akých sme videli STOVKY. Lenže práve cit pre atmosféru a rozumné potláčanie prvoplánových bu-bu-bu scén má za následok, že SIROTINEC je veľmi smutný a krutý melancholický horor o matkách a ich deťoch. Aj ostatní herci sú výborní (ako diváka, ktorý videl stovky podobných príbehov, ma vždy poteší, ak manžel nie je hlupák, ktorý svojej manželke v ničom neverí a pri prvej možnej príležitosti ju posiela do blázinca). Hoci by to predsa len mohlo byť TROŠKA kratšie, vždy je radosť pozerať „neambiciózny“ horor, ak sa vydarí. Hoci snímka pojednáva o mimoriadne krutých veciach a končí sa pomerne brutálne, koniec je vlastne veľmi silný, dojemný a nádherný. Guillermo del Toro SIROTINCOM uzatvára svoju voľnú trilógiu „o deťoch a ich fantáziách“ (DEVIL, FAUNOV LABYRINT). (29.07.2010)