4 mesiace, 3 týždne a 2 dni

V prvej časti filmu som si pripomenul doby, v ktorých sa viac zháňalo, ako nakupovalo a znovu obdivoval vynaliezavosť a úsilie ľudí pri obstarávaní si vecí, ktoré im nedokázal zabezpečiť socializmus Ceausescovho razenia. V takýchto podmienkach organizovať ilegálny potrat a kopiť pritom jednu chybu za druhou je námetom na solídnu drámu. Ale to by som sa musel vcítiť do problémov niektorej z postáv, čo sa mi nepodarilo. Tak som to nezúčastnene dosledoval a nenašiel tam nič kontroverzného, výnimočného, či prehnane drsného. To sa tak javí iba pri pohľade zvonku. Preto na záver parafráza známeho výroku: V Rumunsku to bolo tak. (19.10.2010)

Velmi zdařile vyprávěný, bodavě mrazivý pohled na pozdně Ceausescovo Rumunsko i na zoufalou situaci ilegální interrupce. Film nikam nespěchá, a přitom je tolik rychlý a tak neodvratně spěje ke svému absolutně nesmířlivému a katastroficko-rezignačnímu konci. Místa, v nichž se zdánlivě nic neděje - oslava narozenin Raduovy matky - jsou možná i palčivější tím, co divák cítí v pozadí, tím, co se děje tam kdesi v hotelu. (02.06.2008)

Tohle byl opravdu silný, silný zážitek. // Děj se odehrává během jednoho dne, a je to zrovna den, kdy Otilie se snaží pomoci své kamarádce Gabitě, která je ve 4. měsíci, ve 3. týdnu a v 2. dni těhotenství, k potratu.  // Tak náhle, jako vám Cristian Mungiu naservíruje jejich celodenní drama, tak stejně tak náhle ho ukončí. Prostě přijde noc a kamera se vypíná. A poperte se s tím jak chcete! A právě tenhle autentismus spojený s drsným námětem udělá to, že na tenhle film určitě nezapomenete. (16.01.2008)

Prostřednictvím dlouhých, většinou statických záběrů s pečlivou kompozicí aktérů i dalších prvků mizanscény dovádí Mungiu k dokonalosti onen minimalismus, jenž je pro rumunskou novou vlnu tak typický. Příběhy tamějších filmařů si většinou vystačí s drobnou epizodou v životě zaměnitelných lidí, která se navíc odehrává tak, jak by to i ve skutečnosti dávalo smysl. Díky této neokázalosti a nejednou i záměrnému odpírání katarze se daří vytvářet hutnou atmosféru, kterou našim jihovýchodním kolegům můžeme jen závidět. Ve středu takové struktury však stojí promyšlený scénář, pomocí množství všedních detailů trefně vystihující svou dobu i myšlenkové podhoubí. Více zde. (22.05.2021)

Mistrovsky zaranžovaný teror dotýkající se optikou Triera a Hanekeho. Dílo, při kterém se vám zatahuje dech a cítíte tísnivý pocit na hrudníku, všechno peklo nezobrazené na plátně cítíte na duši. Bezprostředně po zhlédnutí se cítím, jako by mě Cristian Mungiu rozdrtil na malé kousky, protože ani v jediném okamžiku nezazní nějaké karikující zlehčení teroru, který se stále zvyšuje do závěrečných minut. (15.03.2015)