Okrídlené bytosti

Obraz jedne tragicke udalsoti, ktery se posleze roztristil na nekolik kousku, aby se na konci zase spojil v jeden obraz. Ty rychle strihy strihacovych nuzek, mezi sledovanim osudu jednotlivych svedku jedne tragicke udalosti, byly prilis a k tragickemu pribehu dodaly vice chaosu. Mozna to vsechno melo zobrazovat veskery ten chaos a rozpolcenost lidske mysli, ovsem na me to nezapusobilo. A stejne jako vsichni hrdinove v tomto snimku, radeji bych se muchloval s hezkou holkou na zadni sedacce meho auta, nez v hlave omylel onu tragickou udalost, kterou jsem musel videt. (15.09.2009)

Namísto filmu dostalo se mi zase jednou výčtu. Zde jde o neúplný výčet symptomů toho, co se v angličtině nazývá post-traumatic stress disorder. Někdo se vrací ke své závislosti - gamblingu, jiný propadá náboženskému poblouznění, další apatii, tamten zoufale hledá partnerskou oporu i za cenu pohození sebe sama i s tělem komukoliv. Ale nakonec se vyrovnají, protože život musí jít v americkém filmu dál a proud slz se musí zastavit. (10.11.2009)

Ukázka psychiky lidí po přežití vražedného útoku maniaka. Přístup a změna chování malé Anne mi přišla až přehnaná. Nechci a nemůžu to soudit, naštěstí jsem nic podobného nezažil, ale tak moc se upnout k bohu kvůli tomu, že ona i otec měli ohromný strach? A pak být zase z minuty na minutu normální ? I spáchání sebevraždy, což chtěl provést mladý Jimmy mi nepřišlo moc normální. Naopak si myslím, že servírka i gambler mohli do svého problému sklouznout i bez toho hrůzného zážitku. Oba k tomu měli osobní důvody, které s přepadením nesouvisely. Jinak herecké výkony nebyly špatné, ale působilo to na mě vcelku dost utahaně a nudně. (15.02.2012)

Chtěl jsem se tu točit na posttraumatické stresové poruše, ale ten pitomej Subjektiv už to tam samozřejmě má. Takže co teda. Film se příjemně veze na dvoukoláku s nápisem nezávislý filmový festival a hned ze začátku chytne za divácké oko. V dobrém. Pak se TO stane a divák si říká, že je to hezky bez patosu, ale najednou to oko začne utíkat. Když už to trvá moc dlouho a už si to říká o nějakou změnu, divák zjistí, že běží teprve dvaatřicátá minuta. Film pořád tvrdí, že ještě, ještě, ještě chviličku a už se to všechno ukáže, ale nakonec je z toho hlavně citové vydírání a trvání na faktu, že se z tak hrozné události všichni zblázní. Chtělo by to nějaký kontrapunkt. Neustálá oscilace mého ocenění mezi Odpadem a nehodnocením se po očekávatelném závěru kvůli jakés takés naději a pro jistou uvěřitelnost filmu i většiny hereckých výkonů ustálila na relativně smířlivé dvojce. Vyvolávat si vzpomínky a znovu a znovu bilancovat, co jsem mohl udělat lépe, můžu v pohodě i bez takových filmů. (13.09.2011)

Většinou, jakmile je člověk svědkem jakékoliv tragické události, ta potom změní jeho život. Tihle lidé si mysleli, že trauma pro ně skončí oním děsným ránem, kdy se stali svědky několikanásobné vraždy v restauraci a které jim už tak změnilo život. Jenže drama pokračuje dál. Jsou tu následky, které je třeba překonat, a tíživé psychycké momenty efektně působí i na diváka. Do rolí všech zůčastněných není v tomto snímku problém nahlédnout, pochopit, a snad se i trochu vžít. Příběh v takovém dramatu by dozajisté stoprocentně neobstál bez přesvědčivých hereckých výkonů, a za sebe musím říci, že všichni zůčatnění ze sebe viditelně dostali maximum. (30.03.2009)