Max a Maxipríšerky

I po Maxovi a maxipříšerkách u mě Spinke Jonze zůstává jedním z těch amerických režisérů, o kterých se nebojím napsat: "Ti mají ale úžasné nápady (ač jde o adaptaci)." Jeho nejnovější film, bez zbytečné idealizace, bez zbytečné démonizace, vypráví o dětech, jaké jsou - mají své potřeby, chyby, kladné stránky... některé obecně lidské, jiné specificky dětské. Maxův výlet do fantazijního světa, v němž žijí maxipříšerky stavím nad "útěkářskou" Terabithii či Jacksonovic Nebeská stvoření. Ony totiž maxipříšerky nejsou oslavou dětské imaginativnosti jako spíše odrazem Maxova života a povahy, zejména ve vztahu k jeho rodině. Hoch je postaven do zvláštní situace: jako "král" se stává hlavou podivného "kmene" - s trochou zjednodušení matkou, sestrou i otcem mnoha "Maxů". Není divu, že jako pouhý chlapec na tuhle roli nemá... Jelikož maxipříšerky nejsou tak docela lidé, není pro ně problém pronášet věty, které bychom člověku nevěřili, ale které zároveň velmi trefně sdělují všeliké postřehy či myšlenky. Tohle zrcadélko má prostě pod čepicí. Jen se bojím, že výsledek je pro děti příliš alegorický. Dospělý, nemá-li problém nahlížet pod povrch, to může zkusit. BTW - Jeden z mála filmů, který si mohl dovolit skončit větou: "I love you, mom," aniž bych ho za to poplival. Skončil ale moudřeji. (12.03.2010)

Vypadá to jako by parta studentů měla volný víkend, a tak vzala handycam a šla do lesa, všichni si oblíkli stupidní masky ve stylu sezamové ulice a začali sebou házet, zapalovat se a celkově ničit všechno a hlavně sebe. Film o tom že mít ADHD je super, který se táhne tak neskutečně, že bych ho určitě žádnému dítěti nepřál. (03.12.2011)

Jedna hvězda za hudbu, druhá za animaci. Jinak je to blábol na podporu amerického stylu výchovy dětí, kdy si je rodiče musí nechat skákat po hlavě, aby dětičky neměly nějaké trauma. O dětské fantazii to není vůbec, to by člověk nesměl vidět Mary Poppins nebo Malého prince nebo Tři veterány nebo milion dalších filmů. http://www.dvdextra.cz/dvd-recenze/max-a-maxipriserky.html (14.04.2010)

Takto vyloženě dětský film jsem neviděl, ani nepamatuji. Autoři obohatili prostou knihu Maurice Sendak o vrstvu, jež poněkud jednoduchému ději dodává punc psychologické črty, jenže o tu nikdo nestojí. Where the Wild Things Are jsou tak jedním obrovským výletem za dobrodružstvím, které vede od tepla rodinného krbu zase zpět, protože tam je přeci nejlépe. Jsou to prázdniny, které by si každý malý kluk přál. A dovolím si ocitovat CheGuevaru, snímek je natočen: "S láskou, upřímností a porozuměním." (01.03.2010)

Hezké písničky, ještě hezčí "maxipříšerky"... a to jsou zhruba všechna pozitiva. Pokud vás dětský film zažene do kouta a donutí přemýšlet o tom, jaktože je v něm malý klučina nezranitelný, nebojí se rozpoutat nebezpečnou bitvu, dobrovolně žije v lese a nemá potřebu se ani najíst, něco je prostě špatně. Tady jde především o to, že se většinu času nic moc neděje a zábavnou "pocitovku" se z toho Jonzemu vykřesat nepovedlo. Nezapomenutelní jsou akorát Bob a Terry, protože... WTF? [Londýn] (16.12.2009)