Marley a ja

Rodinné drama, které mě docela příjemně překvapilo především proto, že jsem čekal něco úplně jiného. Není to zdaleka psí film, jak by se mohlo zdát, na prvním místě stojí vztah mezi postavami Owena Wilsona a Jennifer Aniston, přičemž ten pes tam je občas zbytečně moc zdůrazňovanej, ačkoliv je to pochopitelné, vzhledem k povaze předlohy filmu. Hlavně ze začátku je "Marley a já" docela solidní zábava, aby ne, štěňata jsou přece roztomilá, pak v zápletce nastává krize, když se ukáže, že Marley je asi nejhloupější pes na světě, pak se docela dlouho opakuje situace Marley něco rozkousal, a ve spoustě případů to skutečně funguje jako dobrá sranda, ale časem se to začíná nudit a opakovat, no a ke konci nastává hrozný tlak na city, protože, a myslím, že to není spoiler, starý Marley pochopitelně zemře... Nějakej člověk vedle mě dokonce uronil pár slz, ale já jsem starej cynik se srdcem z ledu, takže to se mnou nepohlo:P Owen Wilson je sympaťák jako vždy, Jennifer Aniston je také v pohodě. Režie je docela nápaditá, trochu horší je to se scénářem, nebo možná spíš námětem - příběh mě až tak moc nebavil, což je ale dáno tím, že je to natočené (zřejmě) dost věrně podle knihy, kterou napsal skutečný John Grogan (kterého představuje O. Wilson) a jehož život mi nepřišel moc zajímavý, ať už se psem, nebo bez něj a to řikám jako hrdý majitel psa. Prostě je to takovej trouba..:) Občas se tam moc zdůrazňovaly rodinné hodnoty a vedly nezáživné dialogy o víře v budoucnost a podobná patetická témata. Ano, vím, že je to rodinný film.. Jak už jsem jednou napsal, je to hlavně o těch lidech, méně už o psech, což ale považuju vlastně za klad. Dvě hodiny jen psích skopičin by únosně natočit asi nešly, ale ani takhle to není ideální a občas jsem se trochu nudil. Ne špatný, ale tuctový film, na který asi brzy zapomenu. 70% (06.03.2009)

"A dog has no use for fancy cars, or big homes, or designer clothes. A waterlogged stick will do just fine. A dog doesn’t care if you’re rich or poor, clever or dull, smart or dumb. Give him your heart, and he’ll give you his. How many people can you say that about? How many people can make you feel rare, and pure, and special? How many people can make you feel...extraordinary?"... Nečekaně upřímný a chytrý film o tom, že život není vždycky peříčko. Tvůrci postupují od kytky přes psa k dětem a během toho reflektují všechny maléry a radosti, které s tím souvisí. Žádný zbytečný patos, žádné laciné vztahové hrátky, čistá pravda, která vás pohltí a na konci nechá v slzách. I přes laciné plakáty nejde o snímek typu "pes se chová jako člověk na čtyřech nohách a je vtipné třeba to, že umí nastartovat auto". Marley a já není ničím víc, než věrným otiskem každodenních problémů, se vším "dobrým i zlým, dokud nás smrt nerozdělí". Zcela bez debat nejlepší vztahový mainstreamový americký film posledních let. P.S. Herci jsou fantastičtí. Owen Wilson nikdy nepůsobil tak „herecky vyspěle“, Jennifer Aniston je k pomilování i v okamžiku absolutního vyčerpání, charismatický Eric Dane potvrzuje komiksový potenciál a Alan Arkin je v roli šéfa, který „se nikdy nesměje“, jednoduše okouzlující. A Marley… pohled do těch očí jen tak nezapomenu (ano, byl to podraz, ale k životu to patří). (25.03.2009)

Zainteresovaný divák by už neveril, že komerčný Hollywood dokáže ešte niekedy vypľuť tak jednoduchú, nenásilnú a citlivo natočenú komédiu, ktorej tvorcovia dokázali presne vybalansovať gýčovitosť obsiahnutú vo väčšine filmov tohto typu, pridať tú správnu štipku sentimentu tak, aby divák nemal pocit, že ide o čisté citové vydieranie a zároveň okoreniť množstvo scén vtipnými momentami. A herecké zloženie ich v tom značne podporilo. 85%. (03.08.2010)

Psovi nic neříkají luxusní auta, velké domy ani značkové oblečení. Zašpiněná hračka bude úplně stačit. Psovi nezáleží na tom, jestli jste chudí nebo bohatí...šikovní nebo nemotorní, moudří či hloupí. Věnujte mu svoje srdce a on vám dá zase to svoje. O kterých lidech to můžete říct? Kolik lidí vám dají pocit, že ste vzácní a jedineční? (29.06.2009)

Bylo by to za tři hvězdičky nebýt dojemného konce, který jsem očekával, ale i přesto na mě zapůsobil. Místy ztřeštěně komediální scény mi nepřišly vhod, ovšem celkově jde o pohodovou rodinnou podívanou s dávkou emocí na závěr. Kdyby někteří herci uměli hrát tak jako němé tváře, které nepotřebují školu k tomu, aby pobavily a dojaly, mohli by si gratulovat. (22.11.2011)